Ruský plynárenský gigant Gazprom se poprvé po více než dvaceti letech propadl do čisté ztráty. Ta za loňský rok činila 629 miliard rublů (v přepočtu cca 161 miliard korun) – ještě v roce 2022 přitom vykázal čistý zisk 1,2 bilionu rublů. Výsledky Gazpromu jsou výrazně horší, než očekávali i ruští analytici. Důvodů je hned několik, všechny ale více či méně souvisejí s Putinovou válkou na Ukrajině.
Ruský plynárenský gigant Gazprom vždy sloužil jako zvláštní fond, který byl prakticky bezedný a ze kterého se dalo brát podle uvážení. V devadesátých letech mu vládl Rem Vjachirev a Viktor Černomyrdin. Oba se především starali, jak nebýt na jeho provozu škodní. I proto jejich děti vlastnily Strojgazmontaž, který pro Gazprom stavěl všechny stavby.
Manažeři Gazpromu pak byli navázaní i na některé další firmy, třeba Iteru, která dodávala kromě jiného plyn do Běloruska. Navíc Gazprom dotoval i ruskou zahraniční politiku poskytováním nejrůznějších slev spřáteleným režimům, zatímco na vnitřní trh dodával plyn hluboko pod nákladovou cenou.
Výměnou za to dostal možnost vyvážet plyn na západní trhy, což byla jediná destinace, která opravdu nesla reálné příjmy. Po nástupu Vladimira Putina k moci došlo ke konsolidaci majetku v rukách státu, popřípadě jedinců v Putinově okolí.
Gazprom byl začleněn do koncernu Rosněftěgaz, který, jak Putin jednou sám uváděl, je spíše fondem pro financování projektů, když vláda zapomene na priority. Fakticky kasička, do které se dá sáhnout ve chvíli, kdy je potřeba.
Boj o duši ruských devadesátek: Nový dokument odhaluje skryté kulisy Putinovy cesty k absolutní moci
Současná ztráta, kterou Gazprom vykázal, je rekordní z historického hlediska. Posledních 25 let byl ropný gigant vždy ziskový. Neměl s tím větší problém, zvláště když ceny ropy, od které se ceny dlouhodobých kontraktů odvozují, zůstávaly vysoké.
Trasy měl vybudované, byť budoval i potrubí, která obcházela stávající tranzitní státy. Ani s tím nebyl velký problém, byť se objevovaly hlasy, že takové trasy se budují spíše jako zdroj zisků Strojgazmontaže Arkadije Rotenberga a Strojtransněftěgazu Gennadije Timčenka.
V současné době obě firmy neodhalují své skutečné vlastníky, ale i přes deklarované změny není příliš jasné, proč by se Putinovi přátelé zbavovali ziskových firem. Navíc, válka proti Ukrajině jim, stejně jako dalším spoluvlastníkům, o nichž nejsou žádné zprávy, poskytla další příležitosti ke zbohatnutí.
Výsledky nejsou nijak nelogické, překvapila spíše výše ztráty. Zatímco ještě v roce 2022 firma reportovala zisk ve výši 1,9 bilionu rublů, za rok 2023 utrpěla čistou ztrátu 364 miliard rublů. Celkové tržby loni klesly na 8,5 bilionu rublů (oproti 11,7 bilionu rublů v roce 2022).
Důvodů bylo hned několik. Hlavně šlo o propad exportu zemního plynu spojeného se ztrátou evropského trhu. Gazprom utržil jen 2,86 bilionu z prodejů do zahraničí (oproti 7,33 bilionu rublů v roce 2022). Zároveň s tím narostl i dluh společnosti na 5,23 bilionu rublů.
Podstatnou roli ve výsledcích Gazpromu hrají také investice, a to hlavně ty jdoucí do výstavby dalších linií plynovodu Síla Sibiře. Gazprom ve snaze vymanit se ze závislosti na Evropě musí přebudovat trasy směrem do Asie, což s sebou nese ohromné náklady.
I proto se investice Gazpromu nijak oproti minulému roku nesnížily a dosahovaly 2,4 bilionu rublů. Jednak šly do budování přepravních tras (opět, výše zmíněnými firmami), nebo do rozvoje nalezišť.
Třetím důvodem je změna zdanění. Rusko ve snaze financovat válku proti Ukrajině sáhlo ke zvýšení daní pro firmy z ropného a plynárenského průmyslu, jmenovitě daně z těžby nerostných surovin.
Společnost se velmi rychle změnila z přínosu pro ruský rozpočet v jeho zátěž.
Výsledky Gazpromu jsou tak výrazně horší, než očekávali i ruští analytici. A nesou s sebou také několik otázek do budoucnosti.
V prvé řadě není jasné, jak vypadají kontrakty s Čínou. Rusko uzavíralo tyto kontrakty vždy ve chvílích, kdy bylo v krajně nevýhodné pozici (2014 a 2022) po letech vyjednávání hlavně o cenách suroviny. Dá se očekávat, že z tohoto důvodu si byla čínská strana schopna zajistit výhodnější podmínky.
I když Gazprom reportoval rekordní objemy dodávek do Číny, jmenovitě 23 miliard kubíků, jeho tržby tak nemusí ani zdaleka dosahovat těch, které za stejné objemy získal z Evropy. A téměř jistě tomu tak není. Otázkou jsou i případné předplatby, které známe z kontraktů jiné ruské společnosti, tedy Rosněfti.
Druhou neznámou přestavují objemy zemního plynu. Je sice populární popisovat Čínu jako bezednou, ale zdání klame. Čína si navíc, na rozdíl od Evropy v minulosti, velmi pečlivě hlídá, aby nezávisela ve svých dovozech na žádném z partnerů. Není tedy vůbec jisté, že se Gazpromu výstavba potrubí do Číny vyplatí.
Vzhledem k povaze plynu, který bez zkapalnění nelze převážet jinak než potrubím, se Rusku tolik možností, kam jinam svůj plyn vyvážet, nenabízí. A zkapalňovací kapacity Gazprom rozvíjí velmi pomalu.
Současné výsledky Gazpromu tak nelze označit byť jen za ucházející. I když společnost tvrdí, že hodlá snížit investice, základním problémem zůstává odbyt.
Do Evropy nejspíš o moc více plynu nevyveze (zvláště v kontextu ukončení kontraktu na přepravu zemního plynu skrze Ukrajinu), čínská větev je sice nadějnější, ale i ona s sebou nese řadu problémů.
Dluh společnosti už nyní převýšil likvidní část ruského Fondu národního bohatství, kam míří část příjmů z ropy a zemního plynu a který vykrývá „díry“ ve státním rozpočtu, což není komfortní situace.
Společnost se tak velmi rychle změnila z přínosu pro ruský rozpočet v jeho zátěž. A pokud se něco v letošním roce nezmění, ruské vedení bude muset velmi rychle hledat cestu, jak Gazprom zachraňovat.
