KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | V přípravě tendru na nové jaderné bloky v Dukovanech a Temelíně se zatím prakticky zcela opomíjí otázka personálního zajištění těchto energetických staveb. Už za socialismu byl velký problém sehnat na stavbu Temelína kvalitní dělníky, dnes se těžko shání spolehliví řemeslníci i na stavbu chaty. Pokud by měl dodavatel nových jaderných bloků v Česku vycházet ze současných podmínek na tuzemském pracovním trhu, zřejmě by si musel přivést tisíce zaměstnanců ze zahraničí. I když se o tom možná v obavě z negativních důsledků pracovní migrace ze třetích zemí příliš nemluví.
Když se v osmdesátých letech začala na jihu Čech stavět jaderná elektrárna Temelín, znamenalo to mimo jiné i jakousi vnitrozemskou obdobu stěhování národů.
Do Temelína a jeho okolí (včetně Českých Budějovic) se začaly stahovat tisíce stavitelů elektrárny ze všech koutů republiky. Tenkrát se jim u nás na jihu říkalo „Temelíňáci“. Stavěly se pro ně nové ubytovny, domy i kulturní zařízení – tím základním lákadlem byl ale pro „Temelíňáky“ nadstandardní plat.
Když jeden z mých kamarádů, vyučený truhlář, odcházel krátce po vojně někdy kolem roku 1987 na Temelín, dostal základní mzdu 4 tisíce korun, což bylo takřka třikrát víc, než bral při výrobě nábytku v Lišově. Dodnes také vzpomíná na stavitelskou „šlechtu“ v podobě jeřábníků či svářečů, kteří brali i 20 tisíc korun v době, kdy se průměrný měsíční plat pohyboval kolem sedminásobně nižší částky.
Do Temelína se sváželi nejen kvalifikovaní dělníci a inženýři z celé republiky, ale také se na temelínský plat „přetahovali“ lidé z jiných firem v jižních Čechách. A to v duchu jednoduchého socialistického hesla, že přednost má elektrárna a té se musí podřídit úplně všechno.
Jenže totalita naštěstí záhy poté skončila. A když se nyní stát po takřka čtvrtstoletí přešlapování rozhodl, že v Dukovanech a později i v Temelíně postaví další jaderné bloky, stojí před důležitou a přitom z neznámých důvodu málo diskutovanou otázkou.
Po 40 letech, kdy se v Česku žádná stavba podobně velkého rozsahu nerealizovala, bude rozšíření Dukovan nejen důležitým energetickým projektem, ale také zkouškou toho, zda jsme schopni dosáhnout stejného výsledku jako „socialističtí stavitelé“ obřích projektů i v demokratických podmínkách.
Ovšem bez určitých výhod, které tehdy nabízela možnost totalitního řízení, uzavřené ekonomiky a shora diktovaného přesunu pracovních sil tam, kde to právě stát považovat za vhodné.
Pracovní trh se dnes diametrálně liší od toho socialistického. A jinak to nebude. Vzhledem k tomu, kolik peněz si dnes v Česku může jako živnostník vydělat dobrý instalatér či elektrikář, existují značné pochyby o tom, zda by chtěl svou zavedenou živnost vyměnit za – dejme tomu – pětiletý úvazek na Temelíně. A stát se dobrovolně „Temelíňákem“ nebo (jak říkali komunisté) stavitelem „atomové katedrály“.
Kolik peněz by musel investor za takového člověka zaplatit, aby ho přesvědčil?
Podobné je to i u jiných profesí. Česko má dnes druhou nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii a třetí nejvyšší počet volných míst, poptávaných zaměstnavateli. V kurzu jsou především kvalifikované technické a řemeslnické profese.
Představa dlouhých let, strávených každý všední den na velké stavbě, není u mnoha mladých lidí dnes tou nejideálnější perspektivou kariérní budoucnosti. I s tím musí investor počítat.
Buď se nějakým zázrakem radikálně změní podmínky na českém pracovním trhu, nebo si budoucí dodavatel jaderných bloků přiveze tisíce dělníků ze zahraničí.
Někteří energetici tvrdí, že společnost ČEZ se snaží koncipovat podmínky tendru na nové bloky tak, aby dodavatel stavěl na klíč se vší odpovědností, která k tomu patří. Tedy například i se sháněním „kopáčů a uklízeček“. A bude na něm, kde je najde.
Jenže jak upozorňuje například bývalý ředitel Temelína František Hezoučký, ani penále, které by dodavatel musel zaplatit za eventuální zdržení či prodražení stavby kvůli nedostatku zaměstnanců, nikdy nedokáže ani zdaleka vyvážit hospodářské škody, které by taková prodleva způsobila celému státu.
„Vždy je lepší, když si dodavatel a zadavatel vzájemně pomáhají a jednají ve shodě,“ vysvětluje pro INFO.CZ František Hezoučký.
Na současném pracovním trhu v Česku se ale bude taková spolupráce dohadovat jen opravdu těžko. Tedy alespoň v nejaderné stavební části.
Kvalitních řemeslníků a dělníků je nedostatek a ti, kteří v příslušných oborech pracují, mají dnes tolik zakázek a jsou tak dobře placeni, že snad neexistuje nic, co by je mělo přesvědčit k práci na velké stavbě.
Ti, kdo jsou dnes v Českých Budějovicích evidováni na úřadu práce, jsou podle úředníků „z poloviny“ zatíženi exekucemi, takže o řádně placenou práci nemají zájem a hledají jen brigády na černo.
Další obecný problém je v malém zájmu mladých lidí o fyzickou práci na stavbách všeho druhu. Už dnes se tak české stavebnictví neobejde bez zahraniční pracovní síly. Dovede si tedy někdo představit, kdo bude stavět nové Dukovany?
Z uvedených a doložitelných argumentů nemůže vyplývat ni jiného než jednoduchá premisa: Buď se nějakým zázračným způsobem (třeba s přispěním státu) radikálně změní podmínky na českém pracovním trhu, nebo si budoucí dodavatel jaderných bloků v Česku bude muset přivézt pracovní sílu ze zahraničí, v počtu tisíců lidí.
Že to nebudou kvalifikovaní dělníci z Francie či Finska, ale spíše z Ukrajiny, Indie či Filipín, je nasnadě. A stejně jako celé jižní Čechy v různých přínosných i negativních ohledech ovlivnil přísun nových „Temelíňáků“ z Ostravy či Mostu, ovlivní široké okolí plánovaných elektráren i tato nová migrace. Stát by s tím měl počítat.
