Podle Františka Hezoučkého, který v pozici ředitele dokončil a zprovoznil jadernou elektrárnu Temelín, by vláda měla smluvně donutit dodavatele nových jaderných bloků k postupnému předání výroby většiny komponent českým firmám. V rozhovoru pro INFO.CZ Hezoučký tvrdí, že pokud bude Česko nadále jen nakupovat „jaderné technologie“ v zahraničí, nemůže se spolehnout na samostatnost základů své elektroenergetiky.
Vláda ve středu rozhodla o tom, že místo tendru na nový jaderný blok v Dukovanech rozšíří tendr na celkem čtyři bloky. Slibuje si od toho mimo jiné zlevnění výstavby. Co na tuto změnu říkáte?
Rozšíření zakázky na další bloky je samozřejmě krok správným směrem, ovšem předpoklad, že množstevní sleva při tomto postupu bude mít vliv na snížení ceny za jeden reaktor až o čtvrtinu, nebude zřejmě správný. To mi za současných podmínek přijde jako příliš optimistické očekávání.
Vy sám jste, pokud vím, jako ředitel Temelína navrhoval pro výstavbu dalších jaderných bloků takzvanou českou cestu. Můžete znovu popsat, v čem spočívá a v čem by byla pro Česko výhodnější?
Česká cesta, kterou jsem před více než deseti lety prosazoval, spočívala v tom, že bychom si koupili projekt jaderného ostrova a zbytek elektrárny si projektovali sami, pražským Energoprojektem. Dodávky by byly uskutečněny českým průmyslem. Tímto způsobem byly dokončeny a zprovozněny všechny jaderné elektrárny v bývalém Československu, včetně Temelína. Až na malé výjimky byla elektrárna prakticky dílem českého průmyslu s ruským nebo tehdy sovětským know-how v oblasti jaderného ostrova.
Dobře, ale Rusko je ze hry venku, po vyřazení firmy Westinghouse zůstal v tendru jen korejský a francouzský dodavatel. Vy si myslíte, že i za těchto podmínek by mohla jít vláda takzvanou českou cestou?
Ne, snaha o prosazení české cesty po vzoru Temelína či Dukovan není nyní možná, to je nepochybné. To bylo možné ještě před deseti lety, a jen s tím petrohradským projektem. Jednak velká většina komponent pomocných systémů byla stejná jako na Temelíně, jednak byla tehdy historicky nastavena spolupráce s projektantem. Ovšem, při troše snahy by bylo možné takovou spolupráci postupně naladit i s vybraným dodavatelem tak, aby český průmysl postupně převzal iniciativu, včetně řízení výstavby.
Podle vlády by přece měla být jedním z důležitých kritérií tendru právě otázka míry zapojení domácího průmyslu. Nebo ne?
Ano, ale to je trochu složitá podmínka. A hned vysvětlím proč. Pokud by vláda stanovila, že se musí hned při výstavbě prvního bloku zapojit určité procento domácích firem nebo dokonce konkrétní firmy, dodavatel toho může snadno zneužít. Při případném prodražení nebo zpoždění zakázky oproti harmonogramu by se mohl vyvinit a argumentovat právě tím, že byl donucen spolupracovat s některými domácími subdodavateli, se kterými mu spolupráce nefunguje.
