GLOSA RADKY TYPLTOVÉ | Že jsou papírová brčka slepou vývojovou linií, si dnes i díky novým vědeckým studiím uvědomuje stále více lidí. Společnost Capri-Sun je po opadnutí nedávné vlny „ekohysterie“ do svých nápojových balíčků zase vrací. Zatím ovšem jen ve Švýcarsku, kde neplatí omezení EU.
Rozmočená papírová brčka brnkají na nervy všem, kdo s nimi – po jejich nadšeném zavedení zejména v řetězcích rychlého občerstvení a u menších nápojů v maloobchodním segmentu – „mají tu čest“. Rozpustí se dříve, než stihnete dopít, v případě jednorázových pitíček je jejich aplikace vítězstvím vůle nad hmotou. Za zmínku stojí i paradox, že bývají zatavená v plastovém obalu.
Šéf nápojového koncernu Capri-Sun Roland Weening ve švýcarském SonntagsZeitung prohlásil, že papírová brčka budou do budoucna nahrazena osvědčenou plastovou variantou. „Zákaz plastových brček je dobře míněný, ale v našem případě to nedává vůbec smysl,“ poznamenal Weening.
Otázkou je, ve kterém případě to smysl dává. Když odhlédneme od nepraktičnosti papírových brček a jejich tendenci se rozmáčet a ovlivnit tak chuť nápoje, je zde ještě další, donedávna méně známý, ale o to zásadnější vykřičník.
Papírová brčka obsahují tzv. věčné chemikálie
Na jejich možné negativní dopady na zdraví upozornil nedávno i spotřebitelský časopis dTest, který odkazuje na několik studií z posledních let, včetně zatím asi nejrozsáhlejší belgické z roku 2023 – ta odhaluje, že jednorázová papírová brčka často obsahují tzv. PFAS. Jde o perfluorované a polyfluorované sloučeniny, které se používají jako impregnační = vodu odpuzující látky.
PFAS jsou ovšem nejen v některých „ekologických“ náhradách papírových brček, ale obecně v potravinářských obalech, kde je zapotřebí pro uchování trvanlivosti odpuzovat vodu a mastnotu, v outdoorovém oblečení a obuvi (vodoodpudivé membrány), kobercích, hasicích pěnách, mazivech, barvách...
Nejčastější chemikálií PFAS identifikovanou v brčkách byla kyselina perfluoroktanová, jejíž výroba je ale v EU od roku 2020 zakázána, právě z důvodu dopadů na lidské zdraví a životní prostředí – zákeřnost těchto látek totiž spočívá v tom, že nejsou biologicky rozložitelné, proto se jim také říká „věčné“.
Skrze brčko se dostávají do styku jak s nápojem, tak povrchem lidského těla (rty, jazyk, dásně) a následně do
organismu. Jsou toxické, karcinogenní, oslabují imunitní systém,
narušují hormonální rovnováhu a mohou způsobovat neplodnost – díky zmíněné „biologické nerozložitelnosti“ působí dlouhodobě, přímo na buněčné úrovni.
Již v roce 2019 testovala Evropská spotřebitelská organizace papírová brčka, která díky nejrůznějším kampaním začala vytlačovat ta klasická plastová – a ve dvou ze čtyř produktů, u kterých panovalo podezření, že způsobují rakovinu, našla nebezpečné sloučeniny.
Ve stejném roce Úřad pro ochranu spotřebitele a veterinární záležitosti kantonu St. Gallen oznámil, že ve Švýcarsku jsou na trhu papírové slámky na pití, které byly kontaminovány minerálními oleji, chlorpropanoly a dalšími zdraví škodlivými chemikáliemi.
Zákaz jednorázových plastových výrobků byl v Evropské unii zaveden k roku 2021. Jelikož Švýcarsko není součástí EU, zde omezení neplatí. Konkurenti Capri-Sun nadále používají plastová brčka. Výrobce oblíbených nápojových balíčků bude usilovat o výjimku ze zákona a jejich znovuzavedení i v dalších státech, kam své výrobky distribuuje.
Odpad z moře většinou pochází „z moře“
Nikdo nepopírá, že plastový odpad, který v globálním hledisku zapleveluje planetu, představuje obří problém. Plasty tvoří podle údajů Evropské komise více než 80 % mořského odpadu a právě jednorázové plastové výrobky se na něm podílejí ze 70 %. Ovšem podle vědecké studie, kterou zveřejnil časopis Scientific Reports, je producenty drtivé většiny odpadů v moři pouhá šestice zemí.
Výzkumníci zpětně vystopovali původ 232 předmětů nalezených v moři. Třetina pocházela z Japonska, více než 32 % z Číny, téměř desetina z Jižní Koreji.
Dalšími zásadnějšími
znečišťovateli jsou Spojené státy (6,5 %), Tchaj-wan (5,6 %) a
Kanada (4,7 %). Tyto země jsou zároveň velmocemi v
rybolovu.
Podle autorů studie odpadky v moři pocházejí až 10x častěji z
rybářských činností než ze souše.
Cesta brčka z Polžic a Bezdružic
Cesta plastového brčka z kavárny v Praze nebo Humpolci je dnes možná méně složitá než putování Kryštofa Haranta z Polžic a z Bezdružic z konce 16. století, ale Evropa, byť někdo příkladem jít musí, to vzala za špatný konec brčka.
Podobné zákazy sice prosazují i v Americe, avšak pandemie koronaviru boj proti jednorázovým plastům pozastavila kvůli strachu z šíření nákazy. Masivní zvýšení produkce plastových výrobků na jedno použití v podobě testovacích sad je pak už jen „třešinkou na dortu“.
Jako nejekologičtější varianta srkání se jeví opakovaně použitelná nerezová brčka. U nich ale odrazuje nutnost čištění a kovová pachuť. Nejlepším řešením je brčka nepoužívat vůbec a nenavyknout na jejich používání děti. Bez brčka nikdo žízní neumře.
Jsou sice případy, kdy je jejich užití nutné, například u starých lidí, u pacientů na JIP nebo po zákrocích v dutině ústní... Mnohdy jde ale jen o rozmařilost, za kterou v případě papírových brček platíme nejen stresem, ale zřejmě i zdravím.
Nebo v případě plastových o pouhou lenost a neohleduplnost, na kterou doplácí zdravím naše životní prostředí – odpadkové koše jsou přeci na každém rohu.
