RECENZE MICHALA BORSKÉHO I Nejmenší Bavorák nepatří, zejména u nás, mezi modely, které by firmě táhly prodejní skóre. Novou generaci „jedničky“ je ale potřeba pochválit už jenom za to, že vůbec vznikla – spousta konkurentů nahrazuje své klasické hatchbacky bezpohlavními crossovery a podobnými nesmysly. Nejezdí vůbec zle, i když do jízdní vytříbenosti prvních dvou generací jí cosi chybí. Otázkou je, jestli po ní někdo něco takového vůbec může žádat.
„Tak pane Borský, tady máte klíčky a jeďte!“ Věta, kterou slyším někdy rád a někdy méně. Na novou jedničku jsem ale docela zvědavý, protože, jak už jsem načrtnul v úvodu, se svou vnější formou tváří jako normální auto a jde prakticky jen o to, jakým způsobem budou fungovat dohromady součásti, které zůstávají oku pozorovateli skryty.
U BMW už vyrábějí poměrně dost hybridních a ryze elektrických modelů, takže si Bavoři mohli dovolit luxus zůstat u staré podvozkové platformy, která žádnou ze jmenovaných forem elektrifikace pohonu neumožňuje. Přesto je tu jedna velká novinka – z názvu benzínových verzí modelu zmizelo tradiční písmenko „i“, které značí, že je vůz vybaven vstřikováním – podle anglického „injection“ (německé „Einspritzung“ se bohužel neujalo).
Vzhledem k tomu, že už se asi 35 let žádný bavorák bez vstřikování nedělá, je to vcelku logický krok, dieselům navíc dál zůstává jejich „d“, takže to není matoucí.
Hezčí a nekomplikovaná
Ideální charakteristika ženy pro povrchní vykutálené floutky je zcela legitimní, bavíme-li se o autech. Mnichovský hatchback oproti dřívějšku jen lehce narostl, zbavil se zbytečných kudrlinek a celkově dostal poněkud uhlazenější vzhled, který je autu malých rozměrů bližší.
Díky užším světlům posazeným níže a protáhlé přední kapotě teď působí výrazně nadčasověji. Módní svítící masku chladiče bych si klidně nechal od cesty. Při zrušení obvyklých chromových ozdob, které nejsou tak ekologické, je to ale na zvážení.
Vzadu je patrné trochu jiné uspořádání koncových světel – do podběhů se tak tak vejdou až 19" kola. Neméně tvůrčí invenci projevili inženýři uvnitř, kde se šlo zjevně maximálně minimalistickým směrem. Zmizelo vše nepotřebné a také leccos potřebného v podobě běžných tlačítek a ovladačů.
Výjimečně bych tuto výtku nespojoval se svým lehce pokročilejším věkem. Věčné ohmatávání displejů a bezpohlavních dotykových plošek je prostě nepraktické. Na místo toho se vše potřebné přesunulo do dvou displejů. Ten před řidičem má standardně 10,25 palce, středový pro multimédia dokonce 10,7". Tato „obrazárna“ nepůsobí právě hodnotným dojmem a vyznění trochu připomíná úplně první „jedničku“.
Na silnici úsporně i rychle
Prvničkou nabídky pohonů nové „jedničky“ je přeplňovaný benzinový tříválec 116 s objemem 1,5 litru a výkonem 90 kW. Jeho silnější varianta nese označení 120 a generuje 125 kW. Dvě vrcholné čtyřkolky – M123 s výkonem 218 koní a M135 xDrive s rovnými 300 koňmi už mají válce všechny čtyři a dva litry objemu.
Naftový svět, což je u podobně velkého auta samo o sobě už dnes unikátní, startuje s verzí 118d, která nabídne 110 kW, silnější verze dvoulitrového dieselu vozí označení 120d a vytlačí 10 kW navíc.
Já jsem se svezl nejsilnější a nejslabší verzí benzinového motoru, přičemž ani jedna nebyla špatná. Tu základní 116 bych si vybral především proto, že je optimalizací a sladěním motoru, převodovky, řízení a podvozku výrazně příjemnějším autem než evropská konkurence, přitom ale nese dvě ledvinky vpředu na chladiči. Na poměry klasického spalovacího motoru jezdí takřka doslova zadarmo.
I když jsem docela spěchal, průměrná spotřeba naměřená na dálnicích, ve městě i na okreskách nepřelezla u modelu 116 hranici šesti litrů benzinu, při troše snahy pojedete i za pět. Tříválec, který lze podle zvuku identifikovat jen za studena, je odspoda pěkně pružný, což osmistupňovému automatu umožňuje držet otáčky pěkně nízko.
Jistý výkonový deficit je patrný až ve vyšších otáčkách, ale to je u této verze úplně jedno, stejně jako to, že jsou poháněna jen přední kola.
M135xDrive, tedy fakt svižný model s pohonem všech kol je z jiného těsta. Nemohl jsem se však ubránit dojmu, že jej BMW zařazuje prostě proto, že to je BMW, tedy nějakou sportovní verzi musí v každé vyráběné řadě nabídnout.
U primárně „předokolkové“ řady 1 nemůžete čekat opojné pocity jako u větších BMW se zadním pohonem, i když čtyřkolka dokáže v zatáčkách utáhnout stopu a stará se o bezvadnou trakci za všech okolností. Nemyslím si ale, že by se této verze prodalo víc než pár jednotek kusů. Na velkých kolech není ani extra pohodlná, spotřeba umí být nicméně velice rozumná.
Podvozek u nové generace dostal nový přední i zadní stabilizátor a zadní náprava křížovou rozpěru, která ji zpevnila o 50 procent. Reálný vliv těchto změn na jízdní chování je poněkud abstraktní. Všechna provedení jsou teď také vybavena tlumiči s frekvenčním tlumením, což nemění nic na tom, že auto je na nerovnostech někdy zbytečně prkenné. O poznání horší je to samozřejmě u sportovní verze M135. Je sice výborná na hladkém asfaltu, jinak je to ale místy trochu masochismus.
Řízení předokolky nemůže být z principu tak přesné a citlivé, jako je člověk zvyklý u bavoráků se zadním pohonem. Kýženému efektu už tradičně nepřispívá ani elektrický posilovač. Automobilky se snaží dlouhodobě vnuknout rovnici „tuhé řízení = přesné sportovní řízení“, to ale s citlivostí a odezvou od předních kol do volantu nemá co dělat.
Prima kára
Dnes je obecně dost těžké cpát dezorientovaným manželkám a manželům úspěšných mužů i méně náročným příznivcům BMW auto, které není ani SUV, ani crossover, a dokonce ani kombík, které navíc jezdí jen na naftu nebo benzin.
BMW ho přesto, zaplaťpánbůh, vyrábí a snad mu to ještě chvíli vydrží, protože pocit z jízdy vozidlem, ve kterém nesedíte metr nad silnicí, je z řidičského pohledu nenahraditelný. Jedničku trochu sráží jen drobnosti, jako je třeba až příliš uklizený interiér, v zásadě jde ale o super auto – základní cena 760 000 Kč za vstup do světa BMW je akceptovatelná.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
