Rodina na útěku: Strávil jsem týden v BMW M3 s praktickou karoserií a stylovou rakví na střeše

Výsledky nedávných eurovoleb vnesly do řad ortodoxních milovníků aut se spalovacími motory mírný optimismus. S tím rokem 2035 a jejich definitivním koncem to totiž podle všeho nebude tak horké. 

O to víc zaslouží ocenění BMW, které tak zavile „petrolheadské“ auto, jakým je současná „emtrojka“, vypustilo do světa v době největší motoristické deprese. 

U tradiční verze touring alias kombi dostává sportovní esprit poněkud životaschopnější dimenzi z pohledu praktické využitelnosti, a když je to ještě celé červené a s boxem na zavazadla na střeše, dav se ohlíží. Jak se ale s tou ďábelskou věcí žije?

BMW M3 je živoucí legendou a znalost jeho rodinné mytologie patří k základnímu vzdělání všech kovaných fandů do aut. Zejména generace E30, E36 a E46 jsou už dnes jezdícími legendami. 

Až do příchodu současné generace se „emtrojka“ na rozdíl od větší M5 vyráběla jen jako sedan, kupé nebo kabriolet. Uvedení „rodinné“ verze se ale nakonec ukazuje jako skvělý tah – u BMW tvrdí, že zájem o ni trojnásobně předčil očekávání, a tak se na ni čeká proklatě dlouho.

Ve vkusném smyslu slova pořádně „vytuněný“ vzhled auta dělá z nijak výrazného kombíku střední třídy silniční monstrum budící respekt kdekoliv se objeví. 

To auto je tak extravagantní, až je vlastně hezké. Vůbec nejpřesnější je ale asi výraz „charismatické“. Rudé kombi s karbonovými doplňky, obrovskými litými koly a čtyřmi výfuky jako děla, to je prostě věc k zamyšlení. 

Nedílnou dominantou testovaného „eMka“ byl 320litrový střešní box od Thule, který na autě tak trochu zbyl od zimy, kdy s ním kolegové novináři jezdili na hory s lyžemi. Je pochopitelně součástí originálního příslušenství BMW.

Švédský výrobce sice doporučuje, aby s ním nebyla překročena rychlost 130 kilometrů za hodinu, kdo se ale začte do podrobných technických údajů, zjistí, že „rakev“ by měla snést až 240 km/h. 

Je to dobře, protože člověk se díky výborně odhlučněnému interiéru snadno „zapomene“ a i s boxem zvesela upaluje 200 km/h. Každopádně se tedy není třeba obávat, že by stylové úložiště nějak zásadně omezovalo adrenalinové choutky. Dokonce jsem se bez problému vešel i do podzemních garáží s maximální výškou 2 metry.

Uvnitř dominují sportovní, ale nikoliv nepohodlná černo-červená sedadla vyzývavých tvarů, která jsou na rozdíl od příplatkových skořepin zcela způsobilá pro každodenní používání. 

Jezdil jsem i s těmi příplatkovými a po týdnu měl zadek pohmožděný jako po návštěvě BDSM salónu. Pokud plánujete občas jezdit po okruhu, proč ne, ale na běžné ježdění je takový masochismus zbytečný. Sériové „sesle“ jsou navíc hezčí na oko.

Pokud jde o zbytek vnitřního prostoru, zaujme kromě všeobecné útulnosti zejména ztvárnění přístrojového štítu známé už z jiných BMW. To může u některých konzervativních zákazníků budit lehký odpor a bez bolesti přiznávám, že patřím mezi ně – dosud jsem nesrostl především s nevábnou grafikou přístrojů. 

Palubní deska je jinak pěkně uhlazená a nenabídne prakticky žádná fyzická tlačítka. V podstatě veškeré ovládání se přesunulo do obrovského digitálního panelu a zůstal jen typický ostrůvek po pravé ruce s těmi nejdůležitějšími funkcemi.

Pokud by vám snad někdo tvrdil, že testované auto je vhodné pro každodenní použití, tak věřte, že není. Ve městě je člověk neustále ve stresu, že poškodí filigránské ráfky (165 tisíc korun!), karbonové prahy, křidélka či nástavce nárazníků o obrubníky. 

Ani v nejkomfortnějším režimu adaptivních tlumičů není auto na rozbitých silnicích pohodlné. Osmistupňová sportovní automatická převodovka se při popojíždění na semaforech a v zácpách trápí. Když trochu přidáte plyn, hned dosahujete rychlostí, které vás raz dva připraví o řidičák. Vypnout stabilizaci a jet pouze na zadní pohon v běžném provozu může jen sebevrah nebo člověk bez pudu sebezáchovy – minimálně za mokra.

BMW M3 Touring žene divoce vpřed šestiválcový benzinový motor se dvěma turbodmychadly, která hodnotu maximálního výkonu nafukují až na 375 kW (510 koní), resp. 650 Nm. 

Jestliže jako celek se auto pro každodenní používání nehodí, známý třílitrový motor umí být i ve své nejvýkonnější specifikaci docela přívětivý. Pokud zrovna nechcete sportovat, klidně si na osmičku lehce brumlá těsně nad hranicí tisíce otáček. V takovém režimu je v kabině téměř neslyšitelný a spotřeba paliva je rozumná. Pouhým stiskem tlačítka můžete také ztišit výfuky.

Koneckonců s ne úplně lehkým M3 se dá jezdit i docela úsporně. Při konstantní rychlosti 90 km/h jsem z počítače odečetl spotřebu kolem sedmi litrů na 100 km, už při dálničních 130 km/h se ale otáčky zvednou nad 2000 za minutu a spotřeba stoupne přes deset litrů. 

Udávaná kombinovaná spotřeba 10,2 litru na 100 km je tedy prakticky dosažitelná, pokud pojedete plynule a podle předpisů. Jenže to je s M3 Touring sakra těžký úkol. Stačí jen trochu přišlápnout a spotřeba letí spolu s rychlostí exponenciálně vzhůru. 

Při svižné jízdě, která překonává možnosti většiny ostatních aut, jsem jezdil přibližně za čtrnáct litrů, není ale problém pádit i za 25 na sto.

Auto nabízí tři základné jízdní režimy a nebojím se říct, že rozdíly mezi nimi jsou propastné. Díky pohonu všech čtyř kol zvládá i v tom běžném projíždět zatáčky neuvěřitelnou rychlostí, přičemž drží na silnici jako přilepené. 

Práce elektroniky je téměř nepostřehnutelná, a to i při jízdě za mokra. Kombi se téměř nenaklání a běžnými nerovnostmi se nenechá vyvést z rovnováhy.

Při jízdě na okresních volnějších silnicích lze zapnout sportovní mód, který omezuje elektroniku a více preferuje pohon zadních kol. Tento režim činí jízdu v zatáčkách nejen rychlou, ale i o něco zábavnější.

Po přepnutí na výhradní pohon zadní nápravy a deaktivaci stabilizačního systému stačí jen mírně otočit volantem a sešlápnout plyn – auto okamžitě přejde do driftu, tedy smyku zadních kol, a to na jakémkoli povrchu. 

Fajnšmekři najdou v menu „fíčuru“, která měří délku driftu, průměrný úhel natočení volantu a dokonce řidiče za jeho jízdu hodnotí.

I v obyčejném režimu „road“ má řidič k dispozici tolik dynamiky, síly, přilnavosti a sportovního charakteru, kolik mu neposkytne 99,9 % ostatních aut. „Sport“ a zejména „track“ jsou už spíš na závodní okruh. 

Auto každopádně výborně maskuje rychlost, zvláště pokud si připlatíte za akustickou izolaci předních bočních oken. Rychlost 200 km/h na dálnici působí jako stotřicítka u Octavie.

Špičkové jsou příplatkové karbon-keramické brzdy (á 238 472 Kč). Jsou doslova neunavitelné i při velké zátěži a potěší i jejich skvělá dávkovatelnost, i když nezahřáté vydávají typicky otravný keramický zvuk.

Sportovní osmistupňová automatická převodovka nejlépe funguje při sportovní jízdě, při ploužení se městem trápí sebe i posádku menšími rázy. Když ale řidič sešlápne plyn, převodovka okamžitě podřadí na ideální rychlostní stupeň, takže auto téměř bez prodlevy vystřelí vpřed. 

Zatímco většina komponent BMW M3 Touring Competition působí sportovně, řízení je možná zbytečně přeposilované. Jde ale jen o zvyk, protože tuhost řízení se nerovná jeho přesnosti. M3 je přesné na jedničku, zpětné vazby by ale tradičně mohlo být více.

BMW M3 nikdy nebylo tuctovkou, ale verze touring (kombi) mu dává poněkud lidštější rozměr. Tedy aspoň teoreticky – lidsky úplně nevypadá. Fakt je ale ten, že portfolio potenciálních zákazníků je nyní mnohem širší. 

Můj kamarád by si třeba nikdy nekoupil auto, do kterého nedá bez větších potíží horské kolo, teď ale o M3 vážně uvažuje. Těch 2 692 000 Kč za tuhle M3 bez příplatků je vzhledem k velikosti auta dost, vzhledem k jeho charismatu, schopnostem a jménu to ale docela jde. 

Koupě jakékoliv „emtrojky“ je samozřejmě z velké části otázkou image, protože pro někoho, kdo aspoň párkrát za rok nevyrazí na okruh, je tohle auto opravdu nesmyslné. Tak už to ale chodí. Nebo má snad podle vás takový otylý mamut jako BMW X6 nějaký jiný než imidžový smysl? Nemá. 

Aureola M3 je ale ještě úplně jinde a navíc je velmi dobře podložena sportovním potenciálem závodního auta. Nejsme zkrátka tak chudí, abychom si kupovali jen praktické věci. Tedy aspoň někteří z nás.