Na křídlech zlatého Mercedesu S 580 e L: Kouzelné auto pro oduševnělé mozky a milovníky krásna

Černá, šedá, stříbrná, bílá. To jsou nejoblíbenější odstíny aut na evropském kontinentu a u velkých limuzín to platí dvojnásob. Přitom je to taková hloupost, nesmyslná korektnost dnešních korporátních šéfů. 

Stačí si zalistovat katalogem Mercedesu ze 70. let, kde to barvami jen hýří: Metalická zeleň, modř či pastelová žluť se párovaly s různě barevnými interiéry, manažeři s hranatými kufříky se usmívali z reklam. Dnes abyste podobně barevné auto jako první nebo druhou generaci třídy S před podnikovým ředitelstvím pohledali.

Ale jde to – když se chce. Mercedes nabízí ve svém zákaznickém programu Manufaktur zlatou barvu pojmenovanou příznačně po písku pouště Kalahari.

„Když si někdo pořizuje opici, musí mít i na banány,“ praví známé bazarnické rčení. U auta s pořizovací cenou přes pět milionů korun se to rozumí tak nějak samo sebou a pro jeho vlastníka rozhodně nebude problém uživit špičkový čtyřlitrový osmiválec ryze na benzín s označením S 580 s výkonem 503 koní; velcí páni mohou mít i dvanáctiválec ve verzi Maybach. Jenže pozor, je tu ještě jedna verze s označením S 580, ale navíc s přídomkem malého „e“. 

Oč jde? Jedná se o tzv. plug-in-hybrid, tedy verzi kombinující spalovací motor s bateriemi, které lze nabíjet ze sítě. Normálně tohle nebývá úplně optimální řešení z toho prostého důvodu, že jakmile „vyjedete“ baterie a nechce se vám k nabíječce, auto „žere“ víc než běžná benzínová verze, protože s sebou na rozdíl od ní musí tahat navíc ještě těžký „batoh“ v podobě baterek – a emise podle toho vypadají.

Byl jsem tedy nadmíru zvědav, jak se s tímhle oříškem u Mercedesu popasovali. 

Svůj závěrečný úsudek vynesu hned na začátku: „Eskový“ Mercedes je nejlepším plug-in-hybridem na trhu. Jak se k tomu dopracoval? 

V první řadě jde o perfektně zvládnutou technologii hybridního pohonu. Jeho základem je řadový benzínový šestiválec o nejvyšším výkonu 270 kW, kterému sekunduje synchronní elektromotor, generující výkon 110 kW. Jeho maximální točivý moment 480 Nm je k dispozici okamžitě po nastartování, takže se není co divit, že stovku tato auta „dávají“ již za 4,9 sekundy.

Kombinovaný výkon elektrifikovaného agregátu dosahuje úctyhodných 375 kW (510 koní) a jeho maximální točivý moment je 750 Nm. Navíc baterie má kapacitu 28,6 kWh, takže čistě na elektřinu by tenhle stroj měl zvládnout ujet přes 100 kilometrů. Maximálka je v elektrickém módu omezena na 140 km/h – což je ale pořád jen konejšivá teorie.

A jak tohle prodloužené „esko“ funguje v běžném životě?

Ve městě se mi čistě na baterky skutečně dařilo ujet zhruba 90 km na jedno nabití, dobití je ale dílem okamžiku díky nabíječce o výkonu 60 kW. I když už máte baterii skoro vybitou, dobijete ji do plna za půlhodinku. Doma v garáži nebo ve firmě můžete v klidu nabíjet 11kW nabíječkou pro nabíjení třífázovým střídavým proudem. 

Co je ale zásadní – když vyjedete na dálnici nebo do jiných míst, kde existuje předpoklad k udržování stálé rychlosti, je možné zvolit nabíjecí režim, ve kterém se auto dobíjí samo během chodu spalovacího motoru. A jakmile se dostanete do zácpy, jede se pěkně potichu a zadarmo. 

Kombinovaně se s tímto 2,5 tuny těžkým molochem dá v průměru jezdit za 8 až 9 litrů na sto km. Oba pohony dohromady uschopní auto k dojezdu přes 1000 km na jedno tankování, resp. dobíjení.

To, jakým způsobem izoluje podvozek a odhlučnění karosérie cestující v S 580 od světa za okny, posouvá Mercedes někam poblíž Rolls Roycu. Konejšivá je primárně jízda v režimu Comfort, ve které si limuzína dopředu skenuje silnici, po které jede, a připravuje podvozek na případné nerovnosti. Jejich přeplutí potom připomíná zážitek z létajícího koberce.

Dosti odlišné zážitky nabízí sportovní režim. Auto se v něm celé pocitově zpevní, přestane se kolébat a pohupovat, a i díky natáčecí zadní nápravě funguje v zatáčkách až překvapivě suverénně. Zadní osa, která se natáčí až o 4,5 stupně, vůz aktivně směruje do zatáček proti odstředivé síle, takže lidem s citlivým žaludkem není v zakroucených pasážích zle, což je jinak na zadním sedadle velmi obvyklé.

Mercedes třídy S je samozřejmě primárně určený na dlouhé přesuny po dálnicích. Ideálně po těch německých bez omezení maximální rychlosti. Tu totiž pasažérům díky výtečné aerodynamice natolik skrývá, že je to krajně nebezpečné pro šoférovo řidičské oprávnění. Když jedete 220 km/h, připadá vám to jako stotřicítka v běžném autě.

Tak trochu jsem na předešlých řádcích odběhl od úvodní myšlenky pestré palety barev i hodně drahých a luxusních limuzín. Ne, není hned nutné, aby to byl psychedylicky pomalovaný Rolls-Royce Johna Lennona nebo růžový Cadillac Elvise Presleyho, důstojná dávka extravagance ale může slušet. Kromě vyzývavého zevnějšku je to u zkoušeného Benzu S 580 také záležitost dokonalé kožené modři v interiéru.

Ta obklopuje skutečné dřevo na dveřních výplních a přístrojové desce s klaviaturním lakem a čalounění stropu jemným mikrovláknem. Zvláště mě vždy těší měkké podlahové koberce s vysokým hustým vlasem. 

Samozřejmostí je i maximum hi-tech výbavy. Pro ilustraci – celkem může třída S disponovat až sedmi displeji včetně těch pro zadní cestující. Podporuje také pokročilé hlasové ovládání, které rozumí 27 jazykům. A opravdu funguje. Sobě přirozenou řečí se můžete svého Mercedesu zeptat na spoustu věcí, a nechybí ani ovládání gesty, které sledují stropní kamery. Stačí třeba, aby se řidič ohlédl přes rameno dozadu, a třída S automaticky stáhne sluneční clony.

Nejlépe se samozřejmě cestuje vzadu. VIP cestující ze svého místa ovládne nekonečné spektrum poloh, masážních režimů a výdutí sedadla, bez omezení může manipulovat i s tím před sebou – to když se chce jaksepatří natáhnout a prospat. (Občerstvit se může chlazeným šampaňským z chladničky umístěné v prohlubni mezi opěradly – připlácí se za ni 34 788 Kč.)

Současný „eskový“ Mercedes je vrcholem automobilového inženýrství, ať už jde o sofistikovaný a efektivní pohon, nebo elektronickou výbavu – vždyť nebýt nepřipravené legislativy, tohle auto je skutečně schopné jezdit „samo“. Audi, BMW a Lexus jsou sice také fajn, ale pohled přes trojcípou hvězdu na chladiči je jenom jeden. 

Ostatně, právě třída S je jednou z mála v ceníku Mercedesu, která ji má ještě ve standardu. Všechno to perfektní krásno samozřejmě něco stojí – mnou zkoušený vůz vychází i s příplatky na plnotučných 5 177 179 Kč. 

Ale co už, žijeme jenom jednou, maximálně dvakrát. A navíc je to auto tak hezky zlatý...