Primárním důvodem dnes zahájené třídenní stávky v justici je ztráta důvěry v to, že sliby dané minulý rok ministry financí a spravedlnosti zaměstnancům soudů o postupném zvyšování jejich platů, se naplní. Ostražití jsou soudci a bouří se státní zástupci. Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž dokonce mluví směrem k vládě o „neférovém jednání, které není hodno demokratického právního státu“.
Nejvyšší soud lze rozhodně považovat za elitní pracoviště, kde by vysokoškolsky vzdělaný člověk měl za odbornou práci dostávat i odpovídající finanční ohodnocení. Nástupní plat asistentů se tu ovšem pohybuje okolo 35 tisíc korun měsíčně. Což je o něco méně, než mají prodavači v supermarketech po třech letech praxe.
O platech ostatních úředníků justice ani nemluvě, zde se průměrný plat pohybuje i po letech hluboko pod průměrem a nedosahuje ani třiceti tisíc hrubého. To je jednak demotivující pro stávající zaměstnance, ale znemožňuje to navíc prakticky jakékoliv efektivní manažerské řízení, neboť není možné na některých soudech získat náhradu za ty, se kterými by se za normálních poměrů už bylo nutné rozloučit.
Neutěšený stav vedl před dvěma lety k jednání mezi ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem a ministrem financí Zbyňkem Stanjurou na straně jedné a zástupci justice na straně druhé.
Výsledkem byla kompromisní dohoda na postupném navyšování platů justičních úředníků tak, aby se v roce 2025 jejich průměrný plat srovnal s průměrným platem ve veřejné sféře (bez učitelů a ozbrojených složek). Zaměstnanci soudů sice nedostali hned přidáno tak, aby měli alespoň to, co jejich kolegové v ostatních státních institucích, ale vzali za vděk garancí vlády, že tomu tak v brzké době bude.
A teď několik čísel, která jsou nutná k pochopení toho, proč se justiční zaměstnanci rozhodli nyní stávkovat.
Průměrný plat ve veřejné sféře má činit příští rok 42 800 Kč. Ve státním rozpočtu je sice výslovně slíbena částka na navýšení platů justiční administrativy, avšak po přepočtu by jejich průměrný plat byl 39 143 Kč.
Nejde ani tak o zlou vůli politiků, ale o to, že návrh nezohlednil slíbený nárůst platů ve veřejné sféře.
Na jednání minulý týden dostaly justiční odborářky od ministrů Blažka a Stanjury nabídku navýšení na 41 104 Kč. To je sice o necelé dva tisíce více, ale fakticky jde o přiznání vlády, že původní slib nebude dodržen.
A není také vůbec jisté, že slíbené peníze se k úředníkům a úřednicím dostanou. Stávající platové tabulky jim totiž garantují naprosto minimální částky, neboť odpovídají době před třiceti lety. O konečném rozdělení peněz tak navíc budou rozhodovat předsedové soudů, kteří je dostanou do svých rozpočtů.
Stávající platové tabulky jim garantují naprosto minimální částky, neboť odpovídají době před třiceti lety.
Nejde o to, že by předsedkyně a předsedové soudů úředníkům přilepšit nechtěli. Stát jim ale nedává často jinou možnost: rozpočet na povinné výdaje soudů je podhodnocen a oni tak musí z peněz na platy administrativy hradit provozní výdaje. K takové situaci už navíc jednou došlo a vláda musela mimořádně navýšit rozpočet ministerstva spravedlnosti, protože předsedové soudů i z peněz na platy administrativy museli zalepovat díry na mimořádné výdaje.
A to může dost dobře nastat i příští rok: v rozpočtu ministerstva spravedlnosti na rok 2025 se například nepočítá s dopadem zvýšení advokátního tarifu. Pokud budou výdaje s tím spojené v příštím roce narůstat, budou muset být opět hrazené z peněz, které mají soudy na jiné činnosti. Třeba i z těch na navýšení platů zaměstnanců.
Když vám ministři přiznají, že dané sliby neplatí, a dokonce ani není zaručený mechanismus jejich realizace, pokud by se přece jen náhodou naplnily, není se možné justiční stávce dost dobře divit.
Nespokojenost ovšem narůstá i mezi soudci. A především státními zástupci. I jejich platy a benefity jsou totiž v ohrožení.
Jakkoliv mohou být soudci co se pevné složky svého platu týče v klidu, tak v reakci na květnové rozhodnutí Ústavního soudu, který zrušil nový výpočet jejich platu, se začaly ve veřejném prostoru objevovat náznaky, že se vláda chystá alespoň omezit jejich benefity. S napětím se tak v justici čekalo na to, s čím úředníci ministerstva práce a sociálních věcí přijdou, až předloží novou úpravu platu soudců. Tu si vynutil již zmíněný květnový nález Ústavního soudu.
Návrh sám sice nakonec nic takového neobsahoval, ale v rámci připomínkového řízení s nápadem omezit benefity soudců přišel donedávna ještě ministr pro legislativu Michal Šalomoun. Podle Šalomouna by soudci a státní zástupci měli přijít alespoň o paušální náhradu výdajů. Ta u soudců činí necelých 7 tisíc Kč a je formálně určena na reprezentaci a odbornou literaturu. Na jeho návrh už odmítavě reagoval předseda Nejvyššího soudu a očekává se, kdo si tento Šalomounův návrh osvojí, bude ho prosazovat a zda se jedná o částku konečnou.
Mnohem závažnější změna se má týkat státních zástupců. Ministr Jurečka navrhuje, aby se nadále jejich plat nevázal na platy soudců, ale byl vypočítáván společně s platem ostatních představitelů státní moci. To by znamenalo jednak snížení jejich platu, respektive jeho nenavýšení, ale především nejistotu a nižší prestiž.
Navázání platu státních zástupců na platy soudců jim totiž zaručovalo „platovou imunitu“, neboť soudci se útokům na svůj plat vždy ubránili u Ústavního soudu. A také to vyjadřovalo i fakticky to, že státní zástupci jsou součástí „širší moci justiční“.
Pro mnohé státní zástupce je mnohem větším problémem než snížení platu ztráta statusu a s tím spojené prestiže.
Pro představu. Základní plat soudce má činit příští rok 129 360 Kč. Pokud by neprošel Jurečkův návrh, základní plat státního zástupce by byl cca 117 tisíc Kč, podle návrhu 107 757 Kč.
Pro mnohé státní zástupce je však mnohem větším problémem než snížení platu již zmíněná ztráta statusu a s tím spojené prestiže. Návrh totiž natvrdo stvrzuje, že státní zástupci jsou jen další složkou moci výkonné. To znamená návrat před rok 1997, kdy navázání jejich platů na ty soudcovské po dlouhém boji prosadili. A kdy se ze zástupců zájmů státu v trestním řízení stali představiteli „širší moci justiční“.
Není proto překvapením ostrá reakce hlavy soustavy státního zastupitelství, tedy nejvyššího státního zástupce Igora Stříže.
Stříž v připomínkách k návrhu dokonce označil postup ministra Jurečky za neférový a nehodný demokratického právního státu. A naznačil, že se tím může vynucovat „poslušnost“ státního zastupitelství vůči politikům.
„V této souvislosti má kardinální význam, že státní zastupitelství je odpovědné za zákonnost přípravných řízení a zastupování veřejné žaloby před soudem i ve věcech politicky citlivých, které se mohou týkat všech úrovní – od komunální přes krajskou až po celostátní či dokonce unijní. Zásahy do jednou dosaženého a nezměněného konsensu na platovém základě 90 % z platové základny pro soudce představují přímý zásah do vnější nezávislosti státního zastupitelství, a pokud by měly být připuštěny, státní zastupitelství bude napříště vystaveno tlaku, který ani nemusí být nějak artikulován, že podle jeho ‚výsledků‘ bude v příštím roce také upraveno platové ohodnocení,“ uvádí nejvyšší státní zástupce Igor Stříž v připomínkách.
Stříž je přitom v docela choulostivé situaci. Na jeho místo se totiž tlačí pražská vrchní žalobkyně Lenka Bradáčová. Ta, ačkoliv rozhodně nepatří mezi mediální introverty, k takto závažné otázce dosud nepromluvila.
Stříž, který patřil mezi hlavní protagonisty změny postavení státních zástupců, však jako hlava soustavy mlčet nemůže. Kdyby byl neúspěšný a návrh by prošel, nebylo by pro něj jiného východiska, než aby rezignoval.
Jednání o platech státních zástupců už si jako politickou otázku vymínil ministr spravedlnosti Blažek, který má s pražskou vrchní žalobkyní dobré vztahy.
