KOMENTÁŘ PETRA DIMUNA | O tzv. případu „Anička“, kdy senát Krajského soudu v Brně (KS) zmírnil v odvolání původně nepodmíněný trest pro otčíma, který znásilňoval svoji nevlastní dceru, na podmínku, se napsalo už mnoho. Bohužel, vedle selhání jedné konkrétní složky justice opakovaně selhávají i novináři. Mimo jiné tím, že toto rozhodnutí personalizují. Naposledy tak učinil server Aktuálně.cz v článku „Soudce nezákonně nařknul znásilněnou dívku, že si za utrpení s otčímem může sama“.
Není pochyb o tom, že v tzv. případu Anička bylo rozhodnutí senátu KS v Brně chybné a nezákonné. Tříčlenný senát v čele se soudcem Miroslavem Novákem se dopustil mnoha chyb, které velmi poškodily pověst justice jako celku.
Nicméně je třeba si uvědomit, že justice jako systém neselhala: ministr spravedlnosti Pavel Blažek podal úspěšnou stížnost pro porušení zákona a Nejvyšší soud (NS) rozhodnutí svých kolegů výrazně zkritizoval.
Navíc se čeká na „poslední slovo“, které v případu učiní Ústavní soud (ÚS). Ten má na stole nelehké rozhodování o ústavní stížnosti poškozené ženy, která se domáhá zrušení pravomocného rozhodnutí z důvodu neúměrně nízkého trestu pro pachatele. Pokud ÚS stížnosti vyhoví, může to pořádně zahýbat s celým systémem trestní justice.
A nejen soudci z KS v Brně už budou napříště v podobných situacích moudřejší i po stránce prezentace svých rozhodnutí. Na všechny soudce by pak měla dopadnout v důsledku chyby brněnských kolegů i nová povinnost v podobě povinných plánů na sebevzdělávání.
Možná by měli do Justiční akademie v Kroměříži zamířit také někteří novináři, kteří o případu referují. Chyb se totiž dopouštějí i oni.
Začalo to tím, že se spustila lavina kritiky rozhodnutí, které ovšem v té době nikdo nečetl. Ani nemohl, protože ho ještě nikdo nenapsal. To je možné přehlédnout u lidí, kteří vyjadřují své emoce na různých sociálních sítích. Méně už je to pochopitelné u novinářů, přímo zavrženíhodné u právníků a advokátů.
Nejde o to, že se tentokrát v kritice nemýlili, ale jde o princip, o uměřenost a zdrženlivost, která právní obci svědčí. Jindy se totiž mýlit mohou a škody, které budou napáchány, budou nevratné.
V druhém sledu to pak byly ještě mnohem horší články, které se týkaly osoby předsedy odvolacího senátu Miroslava Nováka. Články ho s rozhodnutím osobně spojovaly a zároveň mu někteří novináři připomínali „hříchy minulosti“.
Co na tom, že to nemá nic společného s konkrétním rozhodnutím, navíc učiněném v senátu tří lidí, kde předseda mohl být klidně přehlasován. Jen připomínám, že pan Novák nebyl ani referujícím soudcem.
Tyhle přešlapy lze snad ještě pochopit na samém začátku, kdy lidmi cloumají emoce. Ale proč se tak opět stalo po několika měsících, kdy už si snad všichni opatřili o případu dostatek informací?
Ono rozhodnutí Nejvyššího soudu (NS), o kterém nyní píše Aktuálně.cz, už je navíc nějaký čas součástí veřejné diskuse, seznámili se s ním snad všichni trestní soudci a troufám si říci, že i většina advokátů.
A znovu zdůrazňuji: šlo o senátní rozhodnutí tří soudců, kde pan Novák byl předsedou senátu. Tedy rozhodně nelze psát o „jeho“ rozhodnutí, nota bene, když ani nevíme, zda nebyl přehlasován a jeho názor byl odlišný. A i kdyby byl, soudce nemůže veřejně prohlásit, že hlasoval jinak a za všechno můžou jeho kolegyně.
Každý, kdo ctí zásady právního státu, by měl podobné útoky na soudce odmítnout a distancovat se od nich. Zdá se to jako hloupá chyba, ale je to i chyba nebezpečná: narušuje totiž systém a atmosféru v něm. Nepatří to do dobré společnosti, ale spíše ke kultuře „sdílejte, než to smažou“.
