„Google je monopol.“ Přelomový verdikt amerického soudu může přepsat mapu internetu

Soudce zatím nestanovil sankci a firma se proti rozsudku jistě odvolá, přesto ale může jít o první krok ke změně byznys modelu firmy, potenciálně i k jejímu nucenému rozdělení. Úplně stejně, jako se to před více než sto lety stalo s korunním šperkem rodiny Rockefellerů, ropným hegemonem Standard Oil.

Jedním ze základních stavebních kamenů amerického kapitalismu i tamní společnosti je totiž antimonopolní zákon. Je to esence „amerického snu“, naděje, že i poslední přistěhovalec s pětníkem v kapse má za „velkou louží“ právo na úspěch – a že tamní vláda mu k tomu poskytne odpovídající právní mantinely. 

V minulosti tato legislativa plnou vahou dopadla na korporace jako Standard Oil, Kodak, AT&T či Microsoft, které donutila změnit jejich byznys model, divestovat služby, případně se zcela rozdělit do desítek menších firem. Nyní se stejnou vahou dopadá i na Google.

Základní myšlenka za antimonopolním právem je jednoduchá – pouze konkurenční soutěž vede k inovacím, k tlaku na kvalitu, k tvorbě hodnoty pro konečné spotřebitele a v konečném důsledku i k ekonomickému růstu, z něhož těží celá společnost.

Pokud korporace ovládne celý segment trhu, může se na veškerý vývoj vykašlat, spotřebitele, dodavatele i vznikající konkurenci drtit cenou a veškerý zisk rozpustit napůl v dividendách, napůl v lobbingu za udržení statusu quo. Kdyby Spojené státy takový přístup připustily, jen sotva by se v minulém století staly globálním byznysovým a obchodním hegemonem, a díky tomu i největší ekonomikou světa.

Že má firma monopol, člověk „selským rozumem“ většinou rozklíčuje poměrně jednoduše. Tak třeba právě Google se těší v oblasti online vyhledávání na americkém trhu podílu 90 procent, u mobilních zařízení je to ještě o pět procentních bodů více. Jasná dominance, jasný monopol, konkurence de facto neexistuje. 

Na druhé straně prokázat něco takového u soudu, proti armádě korporátních právníků, to už je jiná hra. Právě to se však v posledních třech letech, co je na stole žaloba amerického ministerstva spravedlnosti a desítek amerických států na společnost Google, americké vládě podařilo. 

Nepřístojnost jednání Googlu je podle soudce Amita Mehty zejména v tom, že firma roky platila řadě výrobců telefonů i notebooků miliardy dolarů za to, aby na svých zařízeních vyhledávání Googlu umístili na prioritní pozice. 

A Google v tom skutečně tlačil na pilu: jen v roce 2021 firma za toto privilegium poslala do Applu, Samsungu či Mozilly přes 26 miliard dolarů. Nejvíc připadlo na Apple, celkem 18 miliard dolarů, které mu Google poslal jak v přímých platbách, tak v provizích z následného rozdělení se o reklamní zisky.

Podle státního zástupce a americké vlády jde o praxi, která brání jakékoliv konkurenci v přístupu na trh a ve škálování svých produktů do té míry, aby dokázaly zabrat jakoukoliv signifikantní část trhu. „Poté, co jsme zvážili všechny dostupné důkazy, jsme došli k tomu, že Google je monopolní společnost a jedná tak, aby si tento monopol udržela,“ uvedl soudce Mehta.

„Vybojovali jsme dnes velké vítězství,“ doplnil po vynesení rozsudku americký státní zástupce William Tong. „Nyní přichází nápravná fáze řízení, během které se pokusíme obnovit férové a konkurenční prostředí na online trhu.“ Jinými slovy, nyní se bude řešit, jakým způsobem Google za své pochybení zaplatí.

A tato část jednání – přestože Google oznámil, že se odvolá – bude zásadní. Soudce má totiž k dispozici plejádu možností, jak dále rozhodnout; potenciálně může přikročit i k nucenému rozdělení firmy. Jeho rozhodnutí pak bude klíčové nejen v rámci sporu se samotným Googlem – který mimochodem čelí dalším antitrustovým žalobám v dalších oblastech – a s jeho dominancí na poli internetového vyhledávání, ale může sloužit jako precedens v dalších velkých sporech z Big Techem. 

Jaké jsou ty extrémnější možnosti vývoje, přitom mohou naznačit i nejslavnější příběhy aplikace antimonopolního práva (tzv. Sherman Act z roku 1890) v americké historii.

Tou nejhorší – a nejspíš také nejméně pravděpodobnou – možností by z pohledu Googlu bylo nucené rozdělení na desítky menších společnosti. Právě to se stalo v jednom z nejslavnějších případů aplikace antimonopolního zákona, při rozdělení ropné společnosti Standard Oil v roce 1911. 

Firma, za kterou stála rodina Rockefellerů, na konci 19. století kompletně ovládla americký trh s ropnými produkty – po roce 1900 to bylo přes 90 procent americké produkce a 85 procent finálního prodeje.

Právní bitvy a nakonec i přelomový rozsudek však znamenal, že se společnost musela nuceně rozdělit na 34 menších společností, které si zabraly jednotlivé části trhu ve Spojených státech. Právě díky nuceným divesticím mohly vzniknout nové společnosti jako je ExxonMobil, Chevron, BP či ConocoPhillips; verdikt se zároveň stal i „blueprintem“ pro rozhodování v dalších, podobných případech.

Že by soud „rozbil“ Google na 34 malých částí, není vzhledem k šíři záběru této korporace úplně pravděpodobné, ovšem nějaká menší nucená divestice v oblasti internetového vyhledávání zcela nereálná není. Přestože Google v zásadě trvdí, že se do vedoucí pozice na trhu dostal přirozenou cestou – že jeho produkt je zkrátka „nejlepší“. 

Podobou argumentaci však v 70. a 80. letech minulého století zvolil telefonní operátor AT&T, který se rovněž „přirozeně“ dostal do pozice jediného operátora v zemi – a to jak díky vlastnictví infrastruktury, tedy provozování telefonních „drátů“, tak díky výrobě koncových zařízení. Jenže pro takovou argumentaci neměl soud pochopení: nařídil firmě nucené rozdělení na sedm nástupnických subjektů (tzv. „Baby Bells“), které si následně rozdělily americký trh.

Tržní kapitalizace původního AT&T tím sice klesla asi o 70 procent, pro americký kapitalismus to však byla vzpruha. I když se pět nástupnických firem v 90. letech dostalo zpátky do skupiny AT&T, z dalších dvou vyrostly svébytné firmy formující telekomunikační odvětví v USA: společnosti Verizon a Qwest.

Pokud se soudce Mehta bude inspirovat některým případem z minulosti, nejspíš půjde o spor americké vlády se společnosti Microsoft z roku 1999. Jeho podstatou bylo „bundlování“ v té době dominantního internetového prohlížeče Internet Explorer společně s operačním systémem Windows. Soudce tehdy konstatoval porušení antimonopolního zákona – stejné pasáže, jejímuž porušení nyní čelí Google – a přikázal společnosti nucené rozdělení. 

To se však nikdy neuskutečnilo. V následné odvolací právní bitvě se firma mohutně bránila a nakonec se zástupci americké vlády dospěla k dohodě – její součástí byla úprava obchodního modelu, sdílení API se třetími stranami nebo to, že přistoupila na vznik speciálního panelu, který monitoroval její obchodní praktiky.