Může státní zástupce kritizovat v e-mailu kolegům svoji nadřízenou? Je slovo „paňmáma“ hanlivé a dehonestující? A mohla vůbec vedoucí žalobkyně jako důkaz použít zprávy z pracovního e-mailu svého podřízeného? I na tyto otázky bude hledat odpověď Krajský soud v Plzni (KS), který bude řešit spor mezi řadovým státním zástupcem a jeho šéfkou.
Z pohledu vnějšího pozorovatele se může jednat o úsměvnou a nepříliš důležitou příhodu. V soustavě státního zastupitelství má ovšem spor mezi Leošem Vaníkem, státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Plzni (KSZ) a jeho nadřízenou, Annou Maříkovou, velkou pozornost.
Jde totiž o to, kde jsou hranice pravomocí vedoucího státního zástupce vůči svým podřízeným kolegům. Za Maříkovou se navíc interně postavila Lenka Bradáčová, jejíž je Maříková blízkou spolupracovnicí. I proto podle všeho spor nekomentuje ani Unie státních zástupců.
Spor mezi oběma právními profesionály má počátek v pohledu na dodržování pracovní doby a vůbec pojetí toho, jaký je charakter práce státního zástupce.
Vedoucí plzeňská žalobkyně Maříková nebyla spokojena s „pracovní morálkou“ některých svých kolegů, včetně Leoše Vaníka. Zavedla proto na zkoušku elektronickou evidenci docházky. Průvodnímu e-mailu, v němž vysvětlovala důvody jejího zavedení, předcházela vytýkací schůzka s Vaníkem. A podle něho i z textu tohoto vysvětlujícího e-mailu mohli mít kolegové pocit, že evidence docházky je jakýmsi odvetným opatřením za jeho „hubatost“.
Napsal jim proto také e-mail, v němž se proti tomu ohrazoval a popsal svůj pohled na průběh schůzky. A posléze ještě odeslal zprávu sekretářce Maříkové, v němž nadřízenou označil poněkud žoviálně za „paňmámu“.
Maříková si ovšem obě zprávy přečetla a Vaníkovi za to uložila výtku. Tedy kárné opatření, které je součástí osobního spisu státního zástupce.
Tu nyní Vaník napadl žalobou u soudu. V žalobě zpochybňuje jak nelogičnost důvodů pro uložení výtky, tak i zákonnou povahu důkazů, tedy e-mailových zpráv, na nichž Maříková výtku postavila.
Podle Vaníka, kterého zastupuje advokát Pavel Uhl, dosavadní kárná judikatura i výsledky pracovněprávních sporů vedou k závěru, že u státních zástupců obdobně jako u soudců nelze dodržování pracovní doby samoúčelně kontrolovat.
Ohledně přípustnosti kritiky v rámci soustavy pak poukazuje na to, že kárné senáty jsou velmi benevolentní a státní zástupci mají právo vyjadřovat se k manažerským krokům svých nadřízených. Svoji kritiku považuje za věcnou, přičemž za použitý výraz „paňmáma“ se omluvil.
Vaník především zpochybňuje vůbec to, jakým způsobem se má přistupovat k interní komunikaci státního zástupce posílané ze služební e-mailové schránky. Podle něho byl způsob, jakým jeho vedoucí e-maily získala, nezákonný.
„Ve vztahu k prvnímu mailu není způsob úplně zřejmý, ale ve vztahu k druhému mailu je zřejmé, že to prostě přikázala své podřízené pracovnici sekretariátu, která v důsledku podřízenosti poslechla. To, zda žalovaná viděla, že žalobce její podřízené píše, je pak nerozhodné,“ upozorňuje v žalobě Vaník.
„Z lidského hlediska je to krajně neslušné a z hlediska zákona to není legální způsob, jak získat cizí soukromou korespondenci, aby byla procesně použitelná a nepředstavovala zásah do soukromí. Ostatně zákonný způsob, jak získat soukromou korespondenci pro účely kárného řízení nebo postupu, kromě dobrovolného zveřejnění nebo souhlasu ze strany autora, není možný,“ dodává.
Odkazuje tak na případ, který v minulosti skončil rezignací předchůdkyně Maříkové ve funkci Marie Polákové. Ta kárně žalovala svého podřízeného na základě odposlechů z trestní věci, v nichž se měl hanlivě vyjadřovat o svých kolezích. Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) tehdy dospěl k závěru, že se jedná o nezákonné důkazy, neboť odposlechy z jiné trestní věci nelze pro účely kárného řízení použít.
Před kárným senátem za to skončila obratem Poláková, kterou tam poslal tehdejší pražský vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula. Polákovou zastupovala tehdejší prezidentka Unie státních zástupců Lenka Bradáčová. Neúspěšně: kárný senát tehdy konstatoval, že Poláková se kárného provinění dopustila, jakkoliv neuložil žádný trest. Následně Poláková na funkci vedoucí krajské státní zástupkyně v Plzni rezignovala.
