Fenomén Taylor Swift: Koule ze sněhových vloček, klaunování, mašina na peníze a perfektní Poláci

Na jeden ze tří varšavských koncertů Taylor Swift se minulý týden vypravila i Nikola Hogh z Prahy. Nepatří sice mezi Swifties (skalní fanoušky zpěvačky), ale pozvání do kotle, který míchá největší popkulturní fenomén současnosti, se neodmítá. 

Překvapila ji nejen precizní organizace polského koncertu, ale i tzv. Taylor efekt v praxi. Ten ovlivňuje všelicos, například i politiku. Taylor Swift je influencerka par excellence.

Kromě emocí zpěvačka hýbe například i globální ekonomikou. Popularita Taylor Swift má pozitivní dopad i na ekonomiku měst, v nichž koncertuje. Místní podniky pohotově reagují na zvýšenou návštěvnost a sklízejí ovoce, které „nevypěstovaly“. 

Kdekoli se Taylor Swift objeví, zisky raketově rostou. Stejně jako minulý týden ve Varšavě, kam zavítala v rámci evropské zastávky turné Eras Tour. Zvedají je místní, „přespolní“ i „přesoceánští“. Do Polska se vypravila spousta Američanů, kterým se cesta do Evropy jednoduše vyplatí i po započtení ceny letenek – vstupenka na místě totiž vyjde na čtvrtinu: zatímco v USA stála zhruba 2 tisíce dolarů (v přepočtu 46 tisíc korun), ve Varšavě vyšla na 500 dolarů (11 500 korun).

Tržby rostou nejen hotelům a soukromým pronajímatelům ubytování, ale třeba i obchodům a barům. Jejich provozovatelé úspěšně naskakují na vlnu. Drink dne „Queen Taylor“ ve Varšavě tekl proudem. „Vítězem“ je pak britský bar The Black Dog, který těží ze stejnojmenné písně zpěvačky. Ta v něm přitom v životě nebyla. 

Do baru se stojí několikahodinové fronty, předražené drinky jsou pojmenované po Taylor Swift. Nedaleko od něj vzniklo i muzeum s osobními věcmi popové superstar. Sněhová koule popularity se valí dál.

Proslulost Taylor Swift sytí samotní fanoušci, a ji to nestojí ani dolar. Zpěvačkou posedlá fanouškovská základna úctyhodných rozměrů, která se rekrutuje především z generace Z, zná svou tvorbu své modly nazpaměť. Zároveň lační po novinkách, které jim Taylor chytře dávkuje. A často sklouzávají ke konspiračním teoriím. 

Na sociálních sítích existuje spousta stránek, na kterých fanoušci spekulují o jejích gestech, slovech a kostýmech. Vše vnímají jako podprahové signály se skrytým významem. Každá drobnost rozvíří diskuzi. Přehnané reakce na cokoli, co Taylor Swift udělá nebo řekne, a extrémní teoretizování o jejích budoucích projektech i osobním životě, mají dokonce svůj termín – klaunování (clowning).

Swifties vytváří komplexní teorie o tom, co by mohla jejich ikona v budoucnu udělat. Ty jsou často založeny na drobných detailech v jejích písních, klipech nebo postech na sociálních sítích.

Jejich nadšení je až komické. Hledají a nacházejí souvislosti tam, kde nejsou, a vášnivě o nich diskutují. Bulvární média tyto spekulace často přebírají a reprezentují jako fakt, což dále roztáčí spirálu konspirací. Aktuálně panuje přesvědčení, že na závěrečném koncertě své tour v Londýně oznámí snahu otěhotnět a přerušení kariéry.

Swifties poznáte na první dobrou. Kromě kovbojského klobouku nebo trička z merche jsou jejich poznávacím znamením náramky, které si sami vyrábějí. Nebo spíše samy. „70 % fanoušků na polském koncertě byly dívky, většinou kolem 20 let, 20 % homosexuálové a transvestité, zbylých 10 % připadá na partnery a otce. Velkou skupinu tvoří i teenageři a děti,“ shrnuje Nikola Hogh. 

Jednotlivé korálky s písmeny skládají názvy písniček. Na koncertě si je pak mění mezi sebou. Samotná Taylor žádné náramky nenosí, ani nepřišla s původní myšlenkou. Trend vznikl spontánně. Jde v podstatě o obdobu „náramků přátelství“. Svou roli hraje i příslušnost ke kmeni.

Nečekaná překvapení, kterými Taylor Swift fanoušky sem tam počastuje, vytvářejí vzrušující kontrast k předvídatelnosti, v níž si Swifties jinak lebedí. Koncerty jsou přesně nalinkovaným příběhem, každý tón, ale i slza, v něm má své místo. A fanoušci jsou pyšní na to, že ví, co se stane v příštích vteřinách. Neočekávají dokonce ani přídavek, protože je předem jasně dané, že koncert bude trvat tři a půl hodiny, ani o minutu déle.

Taylor Swift má ráda věci pod kontrolou. Podobně pevně ve svých rukou drží celou svou kariéru. V minulosti dokonce s drobnými úpravami znovu přezpívala své písně, protože kvůli nedostatečně ošetřené smlouvě v začátcích kariéry přišla o právo je interpretovat.

Její rytmické „halové halekačky“ jsou primárně o emocích. Na to generace Z, která je hanlivě nazývána jako „sněhové vločky“, slyší. Právě pocity jsou totiž jejich alfou a omegou. K tomu se přidává fakt, že nesporně talentovaná a nesmírně produktivní Taylor Swift je sama sobě „bulvárním médiem“.

Tuhle disciplínu dotahuje až k umělecké dokonalosti, jak poznamenává americká spisovatelka a blogerka Anne Helen Petersen, která dodává, že „Taylor Swift ví, jak dát svým fanouškům to, co si ani neuvědomují, že chtějí“.

Zdánlivě jim dává sama sebe. Fanoušci mají pocit, jako by četli její deník a získali privilegium proniknout k jejím nejhlubším pocitům. Krystalický pop tak dostává hloubku i osobní rozměr. Ale je to opravdu tak? Někteří kritici autenticitu jejího vztahu s fanoušky zpochybňují a tvrdí, že její „hra na city“ je jen dobře zinscenovaným marketingovým nástrojem.

Taylor Swift dokazuje, že ve slávě „umí chodit“. Po molu popularity se koneckonců prochází už 18 let. Během nich dospěla a prošla obrovským vývojem (to je mimochodem další veličina, na kterou fanoušci slyší a se kterou se ztotožňují).

Ať jsou její motivace jakékoli, je nutno uznat, že prostě umí. Eras Tour, které je průřezem její tvorby, jede už dva roky napříč planetou. Každý z jejích koncertů je kombinací koncertu, divadla a cirkusu a především obrovitou zdánlivě interaktivní show. Stage se různě zvedá a propadá, Taylor se po ní pohybuje vstříc svým fanouškům, nezapomíná přitom ani na ty s omezeným výhledem.

Přestože je celý koncert přehlídkou rutiny a vše šlape jako dobře namazaný stroj, chemie mezi ní a fanoušky funguje autenticky a vždy znovu, jako by to bylo poprvé. „Když dohraje jednu ze skladeb na klavír, pláče. Dělá to tak vždycky, pokaždé stejně. Utře slzu, chvíli je ticho, pak začnou fanoušci ječet, ona se postaví, udiveně zírá, sejme si sluchátka... a ty máš v ten moment pocit, že ti spadne na hlavu celá aréna. Je to pokaždé stejné, ale ona přesto přesvědčí každého jednoho fanouška, i kdyby šel na každý jeden koncert, že ona ví, že tam jsi zrovna ty,“ popisuje Nikola Hogh.

Při písni 22 si vybere malého fanouška z hlediště, obejme ho, dá mu svůj klobouk a chvilku ho nechá vyhřívat v paprscích své slávy a totální euforii. Při dojemném momentu, přestože všichni dopředu ví, že k němu dojde, se zbytek publika „rozteče“.

Magii okamžiku kromě emotivních scén podporuje i dokonalé technické provedení celé show. Jako například „podplavání stage“.

Další proprietou, která fanoušky vtahuje do děje, je svítící náramek. Ten se rozsvěcuje v různých intervalech a barevných kombinacích podle aktuálního playlistu. Náramky nahrazují zapalovače současnosti – mobilní telefony, které mezitím nezahálí a bez přestání fotí a točí. Celá koncertní aréna se (nejen) díky nim stává jedním živoucím organismem.

V Polsku skvěle fungovala nejen atmosféra, ale i organizace celé akce. Řidiči Uberu kupodivu nenaskočili na výše zmiňovaný Taylor efekt a dováželi návštěvníky koncertu prakticky až před bránu za standardní, sympatickou cenu. A pak už šlo všechno jak na drátkách.

„Měla jsem představu české O2 arény. Tohle ale fungovalo nesrovnatelně lépe. Kromě vstupenek přišla online i mapa areálu. Každý dopředu věděl, kudy má jít a co si s sebou nesmí vzít. Každá vstupenka byla přímo na jméno. Tím se eliminovalo nejen „šmelení“, ale i jejich falšování. Za poplatek je před koncertem možné jméno změnit,“ vyjmenovává Nikola Hogh.

„Pozitivní šok“ českým návštěvníkům koncertu způsobovala i rychlost odbavení při nákupu občerstvení a na toaletách. „Prakticky nikde jsme nečekali frontu. Byl tam dostatečný počet občerstvovacích okének a personálu. Záchody organizátoři částečně modifikovali. Z poloviny pánských záchodů, vzhledem k zastoupení publika, udělali dámské. Stačilo přetáhnout pisoáry plastovými pytli a nasměrovat tak muže do kabinek a označit dveře oběma symboly,“ pochvaluje si česká návštěvnice polského koncertu.

Tlačenice nenastala ani po skončení show. „Odplynulo to tak nějak přirozeně. Vůbec jsem neměla pocit, že je tam se mnou dalších 64 999 lidí. Všechno bylo zorganizované na jedničku. Vzhledem k množství dohlížejícího personálu jsem neměla ani pocit, že se může něco stát,“ poznamenala závěrem Nikola Hogh den předtím, než byly kvůli hrozbě teroristického útoku zrušeny všechny tři vídeňské koncerty Taylor Swift.

Swifties si tak náramky museli vyměňovat v ulicích Vídně, věšeli je na stromy v parcích a zpívali u toho své oblíbené hity. Ty zněly po celý den i v místním luteránském kostele. Příznačné je, že Taylormánie bývá v žertu i zcela vážně označována jako novodobé náboženství. Další „mše“ se bude konat už tento čtvrtek v Londýně.