Tváří v tvář nerozhodné situaci na ukrajinské frontě a nejistotě ohledně budoucího zapojení Spojených států se Evropská unie snaží samu sebe přimět k rychlé mobilizaci zvýšené vojenské pomoci Ukrajině. Nejde to samo od sebe a proces naráží na řadu překážek, jak ukazují politická rozhodnutí i výroky politiků jednotlivých zemí v posledních dnech, nehledě na obstrukční manévry maďarského premiéra Viktora Orbána. Realitu dobře ilustrovala úterní rozprava na toto téma v Evropském parlamentu.
Většina řečníků zastupujících strany pravého a levého středu, které mají v EP většinu, naléhavě vyzývala vlády členských zemí, aby přestaly váhat a okamžitě urychlily dodávky zbraní Ukrajině. „Musíme navýšit kapacity, produkovat více zbraní a munice, ať to stojí co to stojí,“ horoval německý křesťanský demokrat Michael Gahler.
Polská Anna Fotygová (PiS-ECR) vyzvala k navýšení rozpočtu EU, protože dosavadní pomoc Ukrajině je „příliš málo a příliš pozdě“. Litevský Andrius Kubilius (EPP) navrhl, aby se všechny členské státy EU zavázaly investovat do vojenské pomoci Ukrajině 0,25 procenta svého HDP. „Pokud bychom to udělali, Ukrajina by zvítězila,“ prohlásil.
Proti „únavě“ z války brojil český Alexandr Vondra (ODS-ECR); francouzská liberálka Nathalie Loiseauová vyzvala vlády EU, aby si společně vypůjčily peníze na zbraně pro Ukrajinu a „jednaly společně vůči ruské hrozbě, která klepe na dveře“.
Její kolega, belgický expremiér Guy Verhofstadt se pozastavil nad neschopností vlád splnit vlastní závazky vůči Ukrajině. „Už toho mám dost,“ burácel a vyčítal lídrům EU, že místo pomoci Ukrajině se zabývají tím, jak uspokojit maďarského Orbána.
Odlišný názor měli podle očekávání europoslanci z krajně levého a pravého okraje politického spektra. Poukazovali na nesmyslnost vraždění ve válce, kterou EU svou podporou Kyjevu jen protahuje, a žádali, aby se unie zasadila radši o mírové urovnání.
„Ukrajina sotva může vyhrát. My platíme a oni umírají. Je to cynické,“ argumentovala německá ultralevá Özlem Demirelová. Nezařazený slovenský Milan Uhrík (Republika) podobně upozorňoval, že válka nemá vojenské řešení a unie ji dodávkami zbraní jen prodlužuje. Ještě dál šel jeho kolega ze SNS Miroslav Radačovský, podle něhož se Slované navzájem vybíjejí, protože to vyhovuje Spojeným státům; EU je v tomto kontextu „jen americkým vazalem“.
Debata byla tedy zajímavou přehlídkou politických názorů, které se budou s blížícími se volbami do Evropského parlamentu stále častěji ozývat ve veřejném prostoru. I když se v červnu očekává vítězství stran, které podporují ukrajinský vzdor proti Rusku, zejména pravicoví euroskeptičtí populisté mají podle průzkumů šance významně navýšit počet křesel v příštím EP, a tedy i svůj vliv.
Jejich úspěch by byl odrazem veřejného mínění, které bude konec konců důležitým faktorem pro budoucí rozhodování vlád. Významný dopad bude mít také výsledek listopadových voleb v USA; panují odůvodněné obavy, že vítězný Donald Trump by mohl americkou podporu Ukrajině definitivně utlumit.
EU se musí připravit na situaci, kdy bude Ukrajinu podporovat sama
Evropa by se tak ocitla v situaci, kdy by se musela rozhodnout, zda nahradí vojenskou podporu poskytovanou dosud Spojenými státy a naplní tak svou historickou odpovědnost. Zároveň budou její členské státy muset brát v úvahu měnící se veřejné mínění. Souboj mezi stoupenci podpory Ukrajině a jejími odpůrci nabude letos na intenzitě; unii čekají obtížné časy.
Belgická ministryně zahraničních věcí Hadja Lahbibová, jejíž země momentálně předsedá Radě EU, poslance ujistila, že unie bude dělat víc než dosud. Připomněla, že vojenská podpora EU Kyjevu dosáhla za dva roky války 27 miliard eur a bude se zvyšovat, aby se Ukrajině umožnilo lépe čelit ruské agresi.
Zmínila blíže neupřesněná „konkrétní opatření“ ke zvětšení kapacity evropských zbrojovek, snahu dosáhnout mezinárodní dohody o použití zmrazených ruských aktiv ve prospěch Ukrajiny a také pokračující výcvik jejích vojáků – zatím se jich v EU vycvičilo 39.000.
Tón na nejvyšší úrovni udal minulý týden kancléř Olaf Scholz. „Vyzývám naše spojence v Evropské unii, aby navýšili svou podporu Ukrajině. Dodávky zbraní pro Ukrajinu plánované většinou členů EU jsou v každém případě příliš malé,“ uvedl lídr největší země EU, který se tak – po dlouhém váhání a kličkování – postavil do čela tohoto úsilí. Oznámil, že německá vojenská pomoc Ukrajině dosáhne letos osmi miliard eur. Dosud činí přes 17 miliard, tedy víc, než kolik poskytly všechny ostatní země EU dohromady.
Kyjev tento týden překvapivě navštívil britský premiér Rishi Sunak a oznámil při této příležitosti letošní britskou pomoc Ukrajině ve výši 2,9 miliardy eur. V jeho šlépějích přikráčel nový francouzský ministr zahraničí Stéphane Séjourné; nepřivezl sice žádné peníze, ale inovativně mluvil o „nové etapě“ společné francouzsko-ukrajinské výroby zbraní, ba o zatím tajemném „bezpečnostním paktu“ mezi Paříží a Kyjevem. V každém případě ujistil, že Ukrajina zůstává „pro Francii prioritou“.
Tyto i další výroky svědčí o tom, že si evropští politikové uvědomují svou odpovědnost v okamžiku, kdy kvůli postojům republikánů v Kongresu vysychá americká podpora. Nyní jde o to, jak daleko budou mít od slov k činům.
Zejména velké země jako Francie, Itálie či Španělsko zatím významně pokulhávají za svými možnostmi; podle Kielského institutu nevynaložily na vojenskou podporu Ukrajiny ani miliardu eur – Francie 540 milionů, Itálie 690 milionů a Španělsko 340 milionů. Není však jasné, jak zmíněný institut, citovaný všemi agenturami, k těmto číslům došel – podle zprávy předložené francouzskému parlamentu investovala Paříž na tento účel 3,2 miliardy eur.
Ať je to jakkoli, byli jsme v posledních dnech svědky jistého podráždění, když francouzský komisař Thierry Breton vyčetl Německu, že radši podporuje Ukrajinu bilaterálně než prostřednictvím Evropského mírového nástroje (EPF), což je mimorozpočtový fond EU použitelný pro tyto účely. „Snaží se to dělat sólo, nikoho tím neošálí, a hlavně se snaží zastavit podporu EPF,“ řekl Breton.
Němci jeho slova nerozporovali – už delší dobu se jim nelíbí, že si členské státy nechávají z EPF vyplácet ekvivalent vojenských dodávek na Ukrajinu ze svých zastaralých arzenálů, místo aby mobilizovaly zbrojní průmysl a zasazovaly se o navýšení jeho kapacity pro přímé dodávky Ukrajině. To platí zejména pro země jako Francie, Itálie nebo Španělsko, které mají podstatnější zbrojní průmysl.
EU slíbila loni v březnu dodat Ukrajině za jeden rok milion dělostřeleckých granátů ráže 155 mm; do prosince jich však dokázala dovézt jen 400.000. Nic nenasvědčuje tomu, že by se země EU nějak snažily přesvědčit zbrojovky, aby se zaměřily na ukrajinské potřeby, navyšovaly výrobu nebo přesměrovávaly dodávky určené pro jiné trhy.
Rusko na druhé straně přešlo už na „válečné hospodaření“, nehledě na dovoz milionů nábojů ze Severní Koreje. Řada poslanců v úterý poukazovala na to, že v EU pořád převládá pocit, jako by všechno bylo normální; přitom to tak vůbec není.
První dva týdny nového roku svědčí tedy o jistém pozitivním posunu. Odrážel ho i úterní projev předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyneové na ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu.
„Ukrajina může v této válce zvítězit. My musíme jejich odpor posilovat. Potřebují předvídatelné financování pro rok 2024 a dál. Potřebují dostatečný a trvalý přísun zbraní (…) Potřebují kapacitu, aby mohli odstrašit Rusko od budoucích útoků. A potřebují naději,“ řekla a dodala, že touto nadějí je pro Ukrajince ukotvení jejich země v EU.
„Problém Orbán“ způsobí zřejmě jen kosmetické komplikace
Příští zasedání Evropské rady 1. února bude věnováno takřka výlučně Ukrajině. Jeho konání si vynutil Viktor Orbán, když na prosincovém summitu odmítl schválit usnesení o poskytnutí 50 miliard eur strukturální pomoci ukrajinské vládě na příští čtyři roky. Nyní už naznačuje, že by mohl do jisté míry souhlasit, ale klade dodatečné požadavky.
Jedním z nich je, aby se plánovaná pomoc (granty a úvěry) rozdělila do několika dílů, které by se pak schvalovaly každý rok zvlášť. To by Orbánovi umožnilo znovu a znovu nastolovat hrozbu svého veta a tlačit tak zbývajících 26 vlád a instituce EU k ústupkům vůči Maďarsku, zejména pokud jde o uvolňování zmrazených peněz z evropských fondů.
Mezi diplomaty v Bruselu převládá názor, že toto už je ústupek; Orbán prý nakonec tak či onak „vyměkne“ a 1. února bude nalezeno řešení, které unii umožní Ukrajině dál pomáhat.
Hlavní zatím nezodpovězenou otázkou tedy zůstává, zda EU do té doby uvolní další část ze zmrazených peněz pro Budapešť. Evropská komise dosud couvla ohledně třetiny ze 30 miliard; nyní jde o to, zda udělá další gesto, už proto, že pomoc Ukrajině je z geopolitického a bezpečnostního hlediska v tuto chvíli důležitější než trestání Maďarska za nedodržování zásad vlády práva.
Europoslanci se pravděpodobně postaví většinově proti takovému kroku. Na středeční schůzi pléna to poví Ursule von der Leyenové a ve čtvrtek schválí rezoluci v tomto smyslu. Její návrh obsahuje také výzvu, aby členské státy naopak dotáhly do konce proceduru podle článku 7 Lisabonské smlouvy a zbavily Maďarsko dočasně hlasovacího práva v Radě EU.
