Na Ukrajinu dopadají balistické rakety vyrobené v Severní Koreji. Vyplývá to z analýzy trosek v místě dopadů v Záporoží a v Charkově. Proč se to děje, kdo z toho co má a kam až mohou zajít vojenské ambice nové osy zla?
Ukrajinský portál Defense Express zveřejnil zprávu, podle níž Rusko použilo severokorejské balistické rakety KN-23 k útokům na cíle v Záporoží a v Charkově.
V troskách byl identifikován prstenec s řídícími lopatkami typickými pro třídu severokorejských balistických raket krátkého doletu Hwasong-11, které podle hmotnosti nálože dokáží útočit na vzdálenost od zhruba 450 až po nějakých 900 kilometrů.
Objevily se i zprávy, že rakety zasáhly dvojici logistických základen ukrajinské armády a zničily deset cisteren s palivem. Ať byly škody jakékoli, dají se vnímat – jelikož nebyly hlášeny žádné ztráty na životech – spíš jako nevýznamné. Významná je ale hrozba, jakou pro Ukrajinu představuje zbrojní pakt mezi Ruskem a Korejskou lidově demokratickou republikou.
Že Rusko disponuje severokorejskými raketami a využívá je k ničení cílů na Ukrajině, zjistily americké výzvědné služby a minulý týden to na tiskové konferenci potvrdil mluvčí americké Rady národní bezpečnosti John Kirby.
Kirby popsal, že i když rakety dokáží zasáhnout řadu ukrajinských měst, jejich odpalovací stanoviště leží mimo dosah ukrajinských obranných prostředků a Ukrajincům tak neposkytují příležitost k preventivnímu úderu. Jediným obranným prostředkem na jejich území proto zůstává americký raketový „deštník“ Patriot, který je schopný takový druh raket zastavit dřív, než dopadnou na cíl.
Co o severokorejských raketách dodaných do Ruska vlastně víme? Třída Hwasong-11 zahrnuje rakety krátkého doletu s označením KN-23, KN-24 nebo KN-25, které se podobají ruským Iskanderům dopadajícím na ukrajinské cíle již od samého začátku invaze.
Například zhruba tři a půl tuny těžká raketa KN-23 je schopna zasáhnout bojovou hlavicí velitelská stanoviště a komunikační uzly, nepřátelské palebné prostředky nebo prostředky protivzdušné a protiraketové obrany či stanoviště vojsk.
Zatímco starší typy raket na tekuté palivo bylo nutné před odpalem natankovat, tyto novější rakety s tuhým palivem nemusejí na nic čekat a jsou připravené ke startu v řádu jednotek minut. Taková pružnost protivníkovi znesnadňuje zaměření a lokalizaci odpalovacího zařízení.
Severokorejci je do Ruska dodávají na kolových podvozcích, ale sami už je úspěšně vypustili i z podzemních sil, ponorek a dokonce i z železničního vagónu. Posledně jmenovaný nosič je spíš kuriózní, protože je ze své podstaty závislý na železniční síti, kterou lze před nepřítelem jen stěží utajit.
I když to tehdy oba vůdci popřeli, dodávku raket nejspíš stvrdila nedávná návštěva Kim Čong-una v Rusku, kde ho Vladimir Putin mimo jiné provedl po novém raketovém odpalovacím komplexu Angara v Amurské oblasti.
Problém není v tom, že by Rusko nemělo zbraně nutné pro vedení války na Ukrajině, ale nemá jich dost. V červenci uvedl vysoký představitel americké obrany, že Rusko vypouští denně desítky tisíc dělostřeleckých nábojů a nemůže to vydržet věčně.
Severní Korea do přátelsky otevřené náruče Ruské federace předává léty prověřený arzenál z dob studené války jako pušky, raketomety, minomety, granáty, protitankové střely, přenosné protivzdušné rakety... a hlavně vagóny munice.
Na oplátku za dodávky zbraní Pchjongjang od Ruska žádá vojenské a hospodářské výhody. Očekává – a zřejmě je to i součástí vzájemné dohody – od Moskvy ropné produkty, potraviny a technologie pro modernizaci zbraňových systémů.
Kim Čong-una nejvíc zajímají zařízení zpřesňující navádění mezikontinentálních raket, protiletadlové rakety typu země-vzduch a technologie pro jaderné ponorky. Navrch by rád zmodernizoval své vojenské letectvo sestávající převážně z již zastaralých strojů Mig-21 a Mig-23.
Obrovsky cenné budou pro Severokorejce data hodnotící, jak se jejich vlastní rakety prosazují proti systémům protivzdušné obrany dodávaných na Ukrajinu státy NATO. Jde totiž o totožné nebo velmi podobné systémy střežící nebe nad Jižní Koreou. Až do této chvíle neměl severokorejský režim možnost získat takové poznatky v reálné bojové situaci bez konfrontace se Soulem – což ovšem nyní není nutné.
Jak faktické posílení vojenského arzenálu Pchjongjangu, tak umocnění sebevědomí severokorejského režimu mohou kriticky vychýlit už tak křehkou bezpečnostní rovnováhu ustálenou na 38. rovnoběžce, která představuje hranici mezi Severní a Jižní Koreou.
Člověk nemusí být jasnozřivec, aby viděl, že severokorejské vojenské ambice se jen tak nezastaví. Jen od roku 2022 provedla KLDR přes stovku vojenských raketových testů a na nedávném prosincovém zasedání vládnoucí strany Kim Čong-un prohlásil, že země během letošního roku vypustí tři vojenské špionážní satelity, vyrobí více jaderného materiálu a vyvine nové útočné drony.
Očekává se rovněž, že Severní Korea otestuje mezikontinentální balistické rakety schopné zasáhnout pevninskou část USA. Severokorejský režim, trestaný sankcemi OSN za vývoj jaderných zbraní, tak nyní s podporou Moskvy dostává příležitost ukázat, co všechno během svých polotajných příprav na válku proti zbytku světa stihl nacvičit.
