Nebývalý maraton jednání o situaci na Blízkém východě absolvovali v pondělí ministři zahraničí 27 členských zemí. Bavili se napřed se svým novým izraelským protějškem Jisra'elem Kacem, pak obědvali s vysokými představitelií Saúdské Arábie, Egypta a Jordánska a také s generálním tajemníkem Ligy arabských států a zástupci OSN. Na závěr se setkali s ministrem zahraničí palestinské autonomie Rijádem Malíkím. Tato velmi neobvyklá choreografie měla předvést, že se EU vrací do hry a hodlá se zapojit do celkového řešení izraelsko-palestinského konfliktu.
Šéf evropské diplomacie Josep Borrell předložil ministrům pracovní dokument, který obsahuje návrhy „praktických opatření“, jimiž by Evropa měla podnítit „politický proces“ vedoucí ke vzniku palestinského státu po boku Izraele.
Prvním krokem má být „přípravná mírová konference“ pořádaná Evropskou unií, Saúdskou Arábií, Egyptem, Jordánskem a Arabskou ligou, na které by se sešli všichni aktéři zapojení do mírového úsilí. Pozvánku dostanou také Spojené státy a generální tajemník OSN.
Tato konference by vyplodila rámec mírového plánu, který by byl posléze předložen oběma stranám konfliktu. Konečné řešení by pak bylo na nich.
Podle Borrella není tato iniciativa ojedinělá. Arabské země předkládají také vlastní návrhy – plán rozpracovaný pěti vládami pod vedením Saúdské Arábie počítá se založením palestinského státu výměnou za diplomatické uznání Izraele Rijádem a dalšími zeměmi; obsahuje také závazky týkající se obnovy pásma Gazy.
Nyní jde o to, uvedl Borrell, jak tyto iniciativy propojit a vytvořit multilaterální rámec řešení.
Izrael ovšem zatím jednoznačně odmítá byť jen hovořit o svou státech. Ministr Kac místo toho svým kolegům promítal videa o bizarních nápadech na vybudování ostrova v moři poblíž pásma Gazy nebo železnice spojující Indii se severní Afrikou, což by prý Gaze v budoucnu ekonomicky pomohlo, a žádal je o podporu.
Borrell pak na tiskové konferenci uštěpačně poznamenal, že Kacova prezentace „měla jen málo nebo neměla nic společného s tím, o čem jsme diskutovali“. Ministr by byl „lépe využil svého času, kdyby se soustředil na bezpečnost své země a počty mrtvých v Gaze.“
Podle diplomatů se Izraelci a Arabové na chodbách bruselského sídla Rady EU míjeli, ale nemluvili spolu. Jejich střídání na schůzi ministrů zahraničí plus rozdílné názory v rámci „sedmadvacítky“ působily prý lehce kakofonicky; schůze byla spíše bazarem než strukturovaným jednáním.
Přítomnost mnoha důležitých hráčů přesto dokazuje, že Evropa není zase až tak bezvýznamná a že by, za příhodných okolností, mohla sehrát zprostředkovatelskou roli. Izraelský velvyslanec při EU Chaim Regev ostatně připomněl, že Kacova první zahraniční cesta po návratu do funkce vedla právě do EU, což je podle něj „velmi významné“.
Borrell se domnívá, že po teroristickém útoku Hamásu na Izrael už nemá cenu uvažovat o jednom státu, ve kterém by žili pospolu Židé a Palestinci. Proto je třeba se vrátit k tezi dvou států a začít pracovat na její konkretizaci. Prozkoumat všechny příčiny, které dosud znemožňují její naplnění, a zamyslet se nad tím, jak je odstranit nebo obejít. Hamás je zajisté jednou z nich, ale jsou i další, myslí si vrchní evropský diplomat.
Odmítavý postoj izraelské vlády, který minulý týden velmi hlasitě zopakoval premiér Benjamin Netanjahu, je podle Borrella „nepřijatelný“. Co s tím však dělat? Borell připustil, že v rámci „sedmadvacítky“ není jednotný názor na to, zda případně na Izrael zatlačit a jak.
Vlády členských zemí zaujímají celou škálu postojů, od velmi kritických vůči Izraeli (Španělsko, Irsko) až po velmi shovívavé (Česko, Rakousko). Nikdo nebyl podle diplomatů ochoten v této chvíli diskutovat o tom, zda by EU měla vůči Izraeli zavést sankce za porušování humanitárního práva v pásmu Gazy, jak žádal palestinský ministr Malíkí.
Izraelská odveta za masakr civilistů teroristy z Hamásu si od 7. října vyžádala podle palestinských zdrojů 25.000 obětí, mezi nimiž převažují ženy a děti. Brutální postup izraelské armády způsobil úprk dvou milionů Palestinců z jejich domovů, masové ničení a humanitární katastrofu, tedy nedostatek jídla, pitné vody, léků a lékařské péče.
Ministři zahraničí zemí EU si tak potvrdili, jak je blízkovýchodní konflikt zapeklitý, jak je jeho řešení obtížné, ne-li nemožné, a jakým hlavolamem bude i nadále.
Třicet let „blízkovýchodního mírového procesu“ nepřineslo žádný výsledek, povzdechl si před novináři Sven Koopmans, speciální vyslanec EU pro tento region. Připomněl, že ze hry kvůli ruské agresi proti Ukrajině vypadl takzvaný „kvartet“ složený z USA, EU, Ruska a OSN a nic ho nenahradilo.
„Znepřátelené strany zatím odmítají jednat. Bohužel. To však neznamená, že si sedneme a budeme čekat,“ řekl Koopmans. Shrnul tím také tak nějak i smysl a výsledek velké pondělní diplomatické trachtace v Bruselu.
