KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARZCE | Kdo je nejpodceňovanějším ministrem české vlády? Podle mě na něj aspiruje Marian Jurečka. Mluví se o něm prakticky jen v souvislosti s klesajícími preferencemi lidovců či nešťastnou úřednickou besídkou. Přitom prosadil dlouhá léta odkládanou penzijní reformu a nyní přichází s doslova revolučním návrhem na sloučení sociálních dávek. Pokud ho dotáhne, zaslouží si potlesk.
České vlády jsou vůbec na reformy skoupé. A jestli se něčeho bojí politici jako čert kříže, tak změn v oblasti penzí a sociálních dávek. Jurečka zjevně jako křesťan strach nemá…
Byť u důchodů jde de facto jen o soubor parametrických změn, mají velký význam, protože výrazným způsobem omezují budoucí deficity systému, čímž se dává čas příštím kabinetům, aby problém vyřešily definitivně. Na to, že se současná koalice potýká s nejhorší krizí v historii České republiky, to vůbec není špatné.
Způsobu, jakým stát vyplácí sociální dávky, se dlouhodobě vytýkají tři věci: roztříštěnost, neadresnost a skutečnost, že jejich příjemce přímo demotivuje od toho, aby se sami snažili zlepšit svoji situaci.
Jurečkův plán se týká bezmála milionu lidí, kteří pobírají čtyři nejčastěji využívané dávky: příspěvek a doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí a přídavek na dítě.
Už tím, že je všechny sloučí do jedné, vyřeší problém se složitostí systému i s jeho plošností. Žádat se bude jen jednou a rovněž bude hned jasné, kdo je jak sociálně potřebný.
Nová „superdávka“ pokrývá všechny nejběžnější výdaje. Tedy na bydlení, na jídlo a další potřeby a na děti. Zjednodušeně řečeno se na jednu stranu dají příjmy domácnosti, na druhou všechny uznatelné a nezbytné výdaje. Pokud vyjde mínus, stát transparentně v rámci jedné platby uhradí rozdíl.
Nebude už tedy možné, aby některou z dávek dostávali i ti, kteří ji nepotřebují, což se v nepřehledné houštině sociální sítě nyní ztrácí. Nově tak bude mít stát lepší přehled, ušetří se byrokracie a vše by mělo být spravedlivější.
Jak řečeno, samotné sloučení sociálních benefitů představuje velký pokrok ve zjednodušení a adresnosti. Rovněž se naplní známá konzervativní teze, že nemáme mít sociální síť, ale trampolínu. Což podtrhuje další vlastnost nové dávky, jíž má být „pracovní bonus“ – to znamená, že kdo pracuje, dostane k vypočtené dávce ještě určité procento navíc dle vlastní ekonomické aktivity.
Automaticky na tom tedy bude lépe než ten, který makat zatvrzele odmítá. Dnes je to obráceně: kdo si najde práci, tomu se dávky sníží.
K tomu ještě ministerstvo počítá s „aktivizačním plánem“, kdy budou dlouhodobě nezaměstnaní finančně motivováni, pokud absolvují rekvalifikaci či kurs zvyšující vzdělání. Tím se završuje kolečko pozitivních změn.
Dávka bude jen jedna, dostanou ji skutečně potřební, každému se vyplatí pracovat a vznikne tlak na to zvýšit si kvalifikaci. Což ocení i firmy, které se potýkají s nedostatkem vhodných pracovních sil.
To vše vypadá velmi dobře. Zatím však nejásejme – celá reforma je jen na papíře a teprve zamíří do připomínkového řízení. Víme, jak u nás často končí dobré záměry…
Nemluvě o tom, že aby změna v dávkách skutečně dobře fungovala, bude třeba zajistit například více míst ve školkách či motivovat zaměstnavatele k širšímu nabízení zkrácených úvazků a práce z domova. Tak, abychom uměli opravdu maximálně využít lidský potenciál a aby ti, kdo chtějí pracovat, ale nemohou na plný úvazek, měli možnost se uplatnit.
Je třeba uznat, že Marian Jurečka na svém úřadě nezahálí, ale tvrdě pracuje. Přitom lidovci z toho nemají nic, jen mrzení. Jednak jde o těžký resort, který třeba na rozdíl od ministerstva zahraničí nenabízí laciné body, lesk ani slávu, jednak evidentně vysává z jejich lídra veškerou energii. Takže nemá čas na řízení strany a je spíše „předsedou MPSV“ než předsedou KDU-ČSL.
Ale je vnitřní věcí této partaje, jak si tohle vyřeší. Jako občan říkám, že pokud by třeba Jurečka přestal vést křesťanské demokraty, na resortu by měl zůstat.
Říznout do penzí a dát do souladu jejich vyplácenou výši a dobu strávenou v důchodu s výškou odvodů a dobou jejich placení chtělo odvahu. Nepochybně i za ni lidovci nyní platí krutou daň, protože byť jde o potřebnou změnu, referování o ní bylo z drtivé většiny negativní.
Sloučení dávek je spíše otázkou toho, že si to musíte „odmakat“. A i když Jurečka zatím neprojevil globální lídrovský rozhled nutný pro předsedu strany, je třeba mu uznat enormní nasazení a pracovitost. Najednou je tu jakoby z ničeho nic reforma.
Lidovci neuměli „prodat“, že z velké části díky reakci ministra práce a sociálních věci přestáli Češi období těžké energetické krize a vysoké inflace. Nedošlo k tomu, že by lidé byli masově vyhazováni z bytů na dlažbu, neměli jsme masové demonstrace ani sociální bouře.
Pomohl příspěvek na bydlení, narychlo rozšířený, z nějž se stala v podstatě plošná dávka, protože najednou se i dříve slušně zajištěné rodiny stávaly potřebnými. Pomoc přišla v dostatečné výši a včas. Tohle byla solidní manažerská práce.
Teď ještě zapracovat na digitalizaci, která zatím nefunguje úplně tak, jak bylo slibováno, dávky se stále zpožďují, což platí i pro vyřizování příspěvku na bydlení. Bez toho bude mít nájezd nové „superdávky“ mouchy.
A samozřejmě jsme zvědaví, jak dopadne samotný legislativní proces a poté schopnost MPSV uvést všechno do praxe. Neboli chvála Mariana Jurečky za dobrý nápad je zatím podmíněná. Ale když se mu dílo podaří, stane se v sociální oblasti přímo revolucionářem.
Pro ministra je to tak nyní „hop, nebo trop“. Když dobře zvládne úkol, který si sám uložil, náhle se ukáže jako úspěšný šéf resortu a přičte se mu k dobru i předchozí práce. Naopak pokud vše skončí blamáží, bude to pro něj pomyslný „poslední hřebíček do rakve“.
Tohle je příklad, jak málo někdy v politice dělí úspěch od neúspěchu. Jurečka už se sice nezapíše do historie jako nejlepší předseda lidovců, pořád má ale šanci stát se nejlepším českým ministrem práce a sociálních věcí. Na možná nejpodceňovanějšího člena vlády dobré…
