KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Nízká volební účast už nehraje pro vládní strany. Levice, kterou nyní reprezentuje ANO, měla vždy problém vysvětlit svým sympatizantům, aby hlasovali o krajích, Senátu či Evropském parlamentu. Nyní se to ale otočilo. Zatímco Andrej Babiš dokázal mobilizovavat svůj elektorát, Petr Fiala s spol. v tomto ve většině krajů selhali. Což je srazilo na kolena.
Oproti posledním krajským volbám v roce 2020 se volební účast snížila o pět procent. Selektivně to postihlo zejména strany pětikoalice, naopak hnutí ANO dostalo k urnám více svých příznivců než před čtyřmi lety, – konkrétně z 604 tisíc se vyšvihlo na 843 tisíc hlasů.
Po přepočtu na vyšší účast ve sněmovních volbách tohle číslo odpovídá jeho současným preferencím, zato vládním stranám stovky tisíc hlasů scházely – stejně jako v průzkumech k volbám do Sněmovny.
Hlasování o krajích se obvykle těžko interpretuje. Jednak právě kvůli nižší volební účasti, jednak kvůli tomu, že v nich kandiduji různorodá místní sdružení a spojenectví, jednak je mnozí občané berou skutečně jako „volby druhého řádu“. Nicméně tentokrát je přinejmenším kvalitativně jasno. Zatímco ANO si posílilo vlastní značku a upevnilo elektorát, tak u SPOLU je tomu opačně, Piráti se takřka totálně vytratili a jen STAN je v podstatě „na svém“.
Kraje jsou za námi, podívejme se k příštím parlamentním volbám. Ty jsou skutečně důležité pro směřování země, tohle byla jen rozcvička. Nicméně mnohé napověděla. Všechny vládní strany ve všech možných koalicích dohromady získaly méně mandátů než samotné ANO.
Co bychom mohli z této lekce vyvodit, kdyby se o Sněmovně hlasovalo již za týden a kabinet by tedy neměl žádný čas reagovat a pokusit se zvrátit zjevný trend? Rozeberme si to.
Za prvé zde vidíme zjevnou spojitost mezi deklarovanou volební účastí pro sněmovní volby, jejím reálným poklesem v těch krajských a propadem pětikoalice. Té v průzkumech „chybí“ nějakých půl milionu hlasů, což nyní odpovídá nižší ochotě lidí jít ke sněmovním volbám (zhruba o šest procentních bodů). Neboli celkový propad jde na vrub vládních stran, nikoli opozice. Letošní účast činila 32,91 % oproti 37,95 % v roce 2020.
Za druhé: ANO už nedostává v krajských volbách méně hlasů, než by odpovídalo volební účasti v porovnání s těmi parlamentními, ale dokáže „zvednout“ své příznivce aspoň v té míře, jak to koresponduje s celkovým počtem občanů, kteří přišli hlasovat.
V tomto už nyní pro pravici není žádná výhoda, a ta naopak doplácí na to, že svým vládnutím naštvala vlastní příznivce. Ti pak zůstávají doma.
Za třetí: komunistům a SPD se daří získávat spojence, což znamená menší propad radikálních hlasů než v roce 2021. A na druhé straně, mnohobarevné koalice, které se v každém kraji jmenují jinak, nepřinášejí vládním stranám žádné extra výsledky a jen oslabují značku.
Čímž není myšlena jen ODS, ale i SPOLU, která už se dostatečně zapsala do povědomí lidí. Když pak příznivci pravice v kraji nevidí ani jednu z nich, jsou často zmateni, koho volit.
Voliči pětikoalice nepřecházejí do opozičního tábora, ale zůstávají sedět doma.
Za čtvrté: Piráti se v podstatě vytratili jako celostátní síla. Pouhých 90 tisíc hlasů a necelá čtyři procenta, to je obrovský propad oproti roku 2020, kdy si je samostatně vybralo 333 tisíc voličů (a v Olomouci spolu se STAN dalších 36 tisíc).
Utěšovat se tím, že to ve sněmovních volbách „spraví“ Praha, nic nemění na ztrátě statusu celoplošné partaje. A ani na to nelze sázet. Výsledky jejich vládnutí v hlavním městě jsou stejně jako celostátně tristní…
Za páté: tam kde měly vládní strany silného hejtmana i jasnou značku, tam také zvítězily či alespoň uspěly. To první se týká se Jihomoravského a Jihočeského kraje, to druhé středních Čech.
Ve všech třech regionech byla nadprůměrná volební účast. Uspěl také Martin Půta v Liberci se SLK, což je spojenec Starostů.
Co lze z toho všeho vydedukovat? Je jasné, že momentum není na straně vládních stran a že nespokojenost s nimi zvyšuje klesající volební účast. Ta přitom v předchozích volbách – ať už v prezidentských, či evropských – naopak rostla (viz interaktivní grafika výše).
Nemělo by nás to překvapovat. Že strany pětikoalice opouštějí vlastní voliči, kteří přitom v podstatě nepřecházejí do opozičního tábora, ale zůstávají sedět doma, to signalizovala řada průzkumů.
Za další není pravda, že značka SPOLU nefunguje, jak mnozí prohlašují na základě celkových výsledků ve srovnání s fenomenálním úspěchem samostatné ODS pod vedením Martina Kuby v jižních Čechách.
Ve skutečnosti trojice ODS, KDU-ČSL a TOP 09 kandidovala takto pospolu jen ve čtyřech krajích – na jižní Moravě s hejtmanem Janem Grolichem uspěla srovnatelně jako na jihu Čech, jinde v závislosti na tom, kdo stál v čele.
S výjimkou Královéhradeckého kraje se silnou dvojicí Červíček-Bělobrádek se směskám stran a hnutí moc nedařilo.
Potřebujete jak dobré vedení, tak značku. Kuba těžil z vlastní práce i z toho, že v jeho regionu je ODS tradičně silná. Už v minulých volbách měla stejně mandátů jako ANO. V „katastrofálním“ období (rok 2016) skončila aspoň třetí za tehdy vedoucí ČSSD a Babišovým hnutím.
Teď se ovšem staronovému hejtmanovi podařilo dostat dva a půl krát více hlasů než v roce 2020, a to i při mírném poklesu účasti (jež přesto činila 36,66 % oproti celostátním 32,91 %).
Ale Grolich uspěl na jižní Moravě podobně. Při rovněž nadprůměrné účasti 35,08 % dosáhl na 39,91 % všech odevzdaných hlasů. Kuba měl podíl 47,51 % a získal absolutní většinu mandátů.
Zato všelijakým směskám se moc nedařilo. S výjimkou Královéhradeckého kraje, kde ovšem širší spojenectví založené na ose ODS a KDU-ČSL funguje dlouhodobě a může se opřít o silnou dvojici: hejtman Martin Červíček a vicehejtman Pavel Bělobrádek.
Zde si musíme položit jednoduchou otázku: Proč občané chodí k volbám hlasovat pro konkrétní subjekt? Protože jak jeho značka, tak lídr pro něj představují záruku ochrany jeho zájmů.
Funguje spojení ANO = Babiš. Ve sněmovních volbách stejně tak zafungovala koalice SPOLU dohromady s Petrem Fialou. Lidé potřebují věřit jak značce, tak jejímu reprezentantovi, byť poměr mezi tím se může měnit. Když se však jedno, nebo druhé pouto zásadně naruší, přichází propad. Pokud obojí, pak přímo volný pád…
Vidíme, že stále může fungovat vývěsní štít ODS. Přinejmenším v jižních Čechách. Zda celostátně, to je otázka, zde pravice momentálně nemá nic lepšího než SPOLU.
Ale pohřbívat ji by bylo předčasné a hloupé. Lidé si na ni zvykli a jasně ji vnímají. Samozřejmě jak v dobrém, tak ve zlém, a nepřesvědčivé výsledky kabinetu ji tak oslabují i ve většině krajů. Což ale může silný a oblíbený vůdce překonat – a obdobně to platí i pro samotnou ODS.
Když se to umí, je vládnutí obrovskou výhodou. Petr Fiala a spol. na to mají ještě dvanáct měsíců.
V každém případě, do celostátních voleb potřebujete celostátní značku. A tou je dnes už jen SPOLU. Kdyby ODS kandidovala samostatně, šlo by spíše o důsledek nějaké katastrofy, fatálního rozporu či vnitrostranického puče než chtěného a dobře promyšleného záměru s nadějí na opravdový úspěch.
Už od roku 2013 je jasné, že občanští demokraté samostatně prakticky nemají šanci už nikdy vyhrát žádné sněmovní volby. V nejlepším případě by tento „zbytek zašlé slávy“ mohl v kabinetu tvořit trapný přívěšek dominantnímu ANO.
Ale to by měla být ona „restartovaná a obnovená“ pravice? Sotva. Správná cesta je jediná: Zlepšit vládnutí, udržet značku SPOLU a najít silné lídry, a to i v krajských kandidátkách. Nakonec nejlepší a nejúčinnější strategií je vsadit na absolutní počet hlasů, jež získám sám, ne kalkulovat, zda mi pomůže vysoká, či naopak nízká účast.
Martin Kuba na jihu Čech ukázal cestu. Podle mě však nikoli k rozpadu SPOLU, leč ke správné strategii: spravovat svůj kraj či celou zemi tak, aby mi příznivců neubývalo, nýbrž přibývalo. Když se to umí, je vládnutí obrovskou výhodou. Petr Fiala a spol. na to mají dvanáct měsíců.
Zatím je to však pro ně spíše nevýhoda a své voliče často štvou, místo aby jim dělali radost. Teď to ještě mají ve svých rukách. Když zklamou, hru budou tvořit jiní…
