Co spojuje úspěch Grolicha a Kuby? Upozadění stranické identity před hejtmanskou popularitou

Úspěch Jana Grolicha na jižní Moravě a Martina Kuby v jižních Čechách se bude ve stranických centrálách vládních stran ještě podrobněji rozebírat a zkoumat. Podle politologa Lubomíra Kopečka je už ale teď jedna věc evidentní: „Výrazné upozadění stranické identity na úkor osoby populárního hejtmana. V obou případech to přineslo dané formaci velký bonus, který jí umožnil zvítězit nad hnutím ANO.“

Martin Kuba bral v Jhočeském kraji na kandidátce ODS 47,51 procent hlasů. Což mimo jiné znamená, že může sestavit jednobarevnou vládu, k většině v zastupitelstvu nikoho další nepotřebuje. Mimochodem v samotných Českých Budějovicích brala ODS neuvěřitelných 54,37 procent hlasů. 

Podobně impozantní je úspěch Grolicha na jižní Moravě. Lidovecký hejtman zde obhájil post na kandidátce koalice SPOLU se ziskem 39,91 procenta hlasů, v samotném Brně mu pak svůj hlas dalo 45,56 voličů.

Kopeček jejich vítězství označuje za protitrendové výjimky, ke kterým je přísně vzato nutné přiřadit také vítězství Starostů pro Liberecký kraj pod vedením Martina Půty. Ostatně hnutí ANO nevyhrálo pouze v těchto třech krajích: v Jihočeském, Jihomoravském a Libereckém.

Vítězem voleb není jen Babiš, ale i Okamurova SPD a komunisté. Rodí se nová vládní koalice?

„Fenomén úspěchu SPOLU v čele s Janem Grolichem na jižní Moravě a ODS vedené Martinem Kubou v jižních Čechách se sice dost liší v tom, že v prvním případě jde o širší středopravou koalici, v druhém o samostatně kandidující stranu – co mají ale oba společné, je právě výrazné upozadění stranické identity,“ vysvětluje politolog.

Právě tato okolnost podle jeho slov přinesla v obou případech dané formaci velký bonus, který jí umožnil zvítězit nad hnutím ANO: „Hodně tomu pomohly i povodně, které těsně před volbami Grolichovi i Kubovi zajistily výrazně větší mediální pozornost a přinesly jim bonus úspěšného zvládnutí krizových situací.“

Volby, jak jsme zde už psali, skončily úspěchem ale také pro komunistickou koalici Stačilo a SPD. „Koalice Stačilo! zafungovala jako dobrý nástroj, jak zajistit komunistům zastoupení v krajských zastupitelstvech, i když s výsledky jen těsně nad pěti procenty,“ upozorňuje politolog.

V krajských volbách podle něj sice chybělo tak intenzivní mediální nasazení Kateřiny Konečné jako u evropských voleb. „I tak se ale ukázalo, že jde o životaschopný projekt, který má perspektivu do budoucna, což se týká také sněmovních voleb v roce 2025.“

Jak Stačilo!, tak SPD zůstanou pravděpodobně všude či téměř všude při vyjednávání o krajských koalicích izolované, protože pro jejich vznik nejsou potřeba.

Čemu to přičítá? „Dost podstatné v krajských volbách bylo organizační zázemí a stále také i určité voličské zázemí komunistů, a to v kombinaci s jistou skupinou protestních voličů, které by samotná KSČM bez Stačilo! jinak těžko oslovila.“

Jako příklad uvádí Karlovarský kraj, kde komunisté kandidovali samostatně bez značky Stačilo! A neuspěli. „Získali polovinu procentního výsledku Stačilo! v jiných krajích, což smysl této koalice poměrně názorně potvrzuje.“

Podobně podle něj svůj základní cíl, tedy udržet si alespoň minimální zastoupení na krajské úrovni, naplnila i SPD Tomia Okamury. „A to stejně jako komunisté s pomocí širší koalice zahrnující dále Trikolóru, a někdy i Svobodné a PRO.“

A dodává: „Není to sice stejně jako u koalice Stačilo! žádný skvělý výsledek, ale na zajištění zastoupení ve volbách, kde nejde tolik využít atraktivitu klíčové postavy lídra strany, to bylo dostačující.“

Lídr musí vyhrávat. Jestli chce Fiala zůstat premiérem, nesmí se s výsledky krajských voleb spokojit

Jiná věc podle jeho mínění je, že jak Stačilo!, tak SPD zůstanou pravděpodobně všude či téměř všude při vyjednávání o krajských koalicích izolované, protože pro jejich vznik nejsou potřeba.

A pak je tu volební příběh Přísaha Roberta Šlachty. „Je sice svou radikalitou a protivládním apelem podobná SPD i KSČM, na rozdíl od nich ale doplatila na absenci většího regionálního zázemí. Mimo to Motoristé, kteří ji někde formálně podporovali, jsou zjevně dost přecenění.

Kopeček z toho vyvozuje, že „motoristický“ fenomén Filipa Turka v nedávných evropských volbách je hlavně fenomén jedné osoby, nikoli politické formace.

Krajské volby ukázaly, že projekt SPOLU dává stále smysl.

Lubomír Kopeček

Politolog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně

Na závěr rozhovoru pak zmiňuje dva postřehy obecnějšího charakteru. Předně: „Z krajských voleb nelze predikovat prognózy pro výsledek sněmovních voleb za rok. Při úplně jiné účasti, která v nich bude, a zahrnutí Prahy, kde se teď nevolilo, silné závěry nedávají smysl.“

Co naopak vyvozovat lze, jsou podle Kopečka dílčí postřehy. Zmiňuje dva: Prvním jsou šance pro překročení pětiprocentní klauzule u Stačilo! Kateřiny Konečné a SPD Tomia Okamury.

Druhým pak toto zjištění: „Hnutí ANO má šanci konkurovat nějaká šířeji koncipovaná pravděpodobně středopravá alternativa, která upozadí úzce vypadající stranickou identitu.“ Právě v tomto ohledu podle něj krajské volby ukázaly, že projekt SPOLU dává stále smysl.

Hlavní zpráva z voleb: Babiš není neporazitelný, důkazem je Kuba a Grolich

Tmavomodrý svět místo oranžového tsunami: ANO válcuje pravici daleko víc než kdysi ČSSD

Brali téměř 25 milionů za mandáty, a to je teď pryč: Piráti budou brzy čelit provozním problémům

sinfin.digital