Vyjedená, ne podpálená planeta. Mladí by se místo stávek za klima měli zaměřit na staré sobce

Vymírání a stárnutí populace je globální problém, který se stejně jako adaptace na klimatické změny ovšem musí řešit primárně lokálně.

Zásadní rozdíl je v tom, že zde známe exaktní data, co nastane v roce 2050, když neuděláme nic. Přičemž ony předpoklady už ani teoreticky nemůžeme nijak změnit a musíme se jim jedině přizpůsobit, nemáme jinou možnost. „Válka s věkem“ je ještě větší chiméra a bláhovost než „válka s uhlíkem“.

Co se týká emisí, klimaalarmisté pořád věří, že je mohou do roku 2050 celosvětově a snížit. Ta naděje je hodně malá, leč není nulová. Ale výbuchu tikající demografické bomby nezabráníme nijak. Za 25 let prostě bude na jednoho pracujícího připadat jeden senior ve věku 65+.

Ten poměr je dán těmi, kteří se narodili do teď, maximálně přijdou na svět v příštích několika letech, protože lidé dnes vstupují na trh práce až po dvacítce. I kdyby se povedlo nastartovat boom „Fialových dětí“, katastrofu to už neodvrátí.

Než začneme jakkoli argumentovat ve věci penzijní reformy, musíme přijmout tato tvrdá data. Ve skutečnosti jsme je znali již před třiceti lety. Jenže tehdy do výbuchu zbývalo celé půl století.

Někdo snad mohlo doufat, že se za ty tři dekády povede zásadně otočit trendy, ať jde o snižování porodnosti, či naopak zvyšování věku dožití (jako si to pořád někteří naivkové myslí o emisích).

Jenže vše dopadlo dle předpovědí, populační parametry jsou pevně a s celou setrvačností nastaveny a nám se rychle krátí čas k nalezení řešení.

Co jsme vlastně od vzniku České republiky udělali, abychom společnost uchránili před výbuchem penzijního systému? Ve skutečnosti jen jednu opravdu velkou, dobrou a důležitou věc.

Na počátku 90. let se povedlo prosadit automatické zvyšování věku odchodu do důchodu, a to o dva měsíce za každý rok, o který se člověk narodil později než v roce 1935. Muž z tohoto ročníku získal nárok na penzi v 60 letech. Já jsem se narodil v roce 1965, můj věk „odchodu na odpočinek“ tak činí 65 let – tedy o 5 let více (60+30x2 měsíce).

Jsem shodou okolností právě ročník, u kterého se mělo navyšování penzijního věku zastavit. Mně to vychází na rok 2030 (ti, co se narodili třicet let po mně, pořád půjdou do penze v 65, ne v 70 letech, když se neobnoví původní automatismus).

A právě k tomuto mezníku se upínají scénáře penzijní reformy (či nereformy). V roce 2011 měla vláda Petra Nečase dost rozumu, aby ono zastropování zrušila. Avšak o pět let později sociální demokraté, lidovci a hnutí ANO strop vrátili. Paradoxně Andrej Babiš byl proti.

Nyní si KDU-ČSL a hnutí ANO prohodily role. Což není z faktického hlediska až tak podstatné. Pouze to ukazuje, že politici nemají na věc jasný názor a mají často sklony chovat se neodpovědně a populisticky dle toho, jak se jim to zrovna hodí.

Za tři dekády se zmohli jen na spoustu řečí, komisí a plánů, ale na žádnou pořádnou reformu. Kromě zřízení II. spořicího pilíře, který však měl stejný osud jako ono „odstropování“. Nečasův kabinet ho schválil, ten Sobotkův zrušil.

Můžeme děkovat osudu, že v 90. letech nakonec zvítězili pojistní matematici a ekonomové nad populisty a demagogy. Už tenkrát levičáci a odboráři hlasitě křičeli, že je to asociální, že lidé přece celý život dřeli, zaslouží si důstojnou penzi, že se jí takto ani nedožijí, že to není nutné a že přece nikdo neví, co bude za třicet let.

Nu, nyní to tedy víme. Bez odkladu penzijního věku o pět let by systém dávno zkolaboval (i tak má deficit cca 1 % HDP). A Češi a Češky tráví v důchodu v průměru čtvrt století.

Ovšem zvyšování věku odchodu do důchodu řeší jen část problému. Jde o jednoduchou trojčlenku: délka doby pojištění krát výše odvodů se musí rovnat délce doby na penzi krát její výše.

Když žijeme déle, musíme buď pracovat déle, nebo platit více, nebo mít nižší rentu. To snad pochopí i žák šesté třídy a kdo svým voličům říká něco jiného, je sprostý lhář.

Druhou částí problému je snižování natality. Nyní se na jednoho penzistu „skládají“ tři zaměstnanci, v roce 2050 už to bude „jeden na jednoho“.

Je samozřejmě absurdní, aby člověk odváděl polovinu své mzdy do penzijního systému.

Nyní do hry vstupuje faktor, který si ne všichni uvědomují či nechtějí vůbec připustit. Nikdo si neplatí vlastní penzi, ale vydělává na ni svým rodičům a na tu jeho zase generace jeho dětí.

Kdo nemá potomky, je fakticky černým pasažérem systému. Vyplácené penze jsou totiž ve skutečnosti o hodně vyšší než odvody. Roste inflace a hlavně mzdy.

V průběžném systému není „pojištění“ zhodnocováno stejným způsobem jako ve fondovém, kde je správce investuje do akcií a dluhopisů, ale skrze vyšší produktivitu nové generace.

V roce 1995 byla průměrná mzda něco přes osm tisíc, a tomu odpovídala i nominální výše odvodů. Nyní je to pětkrát více, což opět úměrným způsobem zvyšuje penzi, která tehdy činila 4000, a nyní 20 000 Kč.

Těžko by se našel fond, který by vám při stejných měsíčních úložkách zařídil tak vysokou rentu, navíc doživotní a valorizovanou.

Nebudou děti, nebudou penze. Nyní pracují silné ročníky „husákových dětí“. I tak máme v penzijním systému sekyru 1 % procento HDP. Lidé narození od roku 1970 začnou odcházet do důchodu v roce 2035.

A jak přiznává i ex-ministryně financí za ANO Alena Schillerová, pak nám brzy začnou chybět další až 3 % HDP. Odložit nástup penze je nutnost, ale ani to nás nezachrání, protože prostě pořád bude málo plátců do systému.

Jinými slovy, Jurečkova reforma, která obnovuje dosavadní zvyšování věku odchodu na odpočinek, je podmínka nutná, nikoli však postačující. Jen nám dává čas, jakýsi „time out“, abychom tikající bombu v penzijním systému zneškodnili definitivně. Přičemž tady už si s prostou trojčlenkou nevystačíme.

Měli bychom zohlednit i skutečnost, že kdo vychová děti, tedy nové plátce, tak do systému de facto platí mnohem více než ten, který je nemá (I když ze své mzdy odvádějí oba stejně čili dnešních 28 %).

Lidovci s takovým nápadem přišli, ovšem tvrdě narazili. Prý jde o „trestání bezdětných“, nebo dokonce o „daň za neplodnost“. Avšak bez ohledu na to, jak nešikovně KDU-ČSL svůj nápad prezentovala, jeho princip je v logice průběžného systému správný.

Vychovat dítě stojí dnes až 4 miliony, na druhé straně přínos nového pracovníka pro veřejné rozpočty se počítá ve stovkách tisíc korun. Nový potomek se společnosti vyplatí. Více samozřejmě těm, kteří za tuto „investici“ neplatili, ovšem budou z ní úplně stejně profitovat.

Dokud si na penzi nebude spořit každý sám, ale bude ji nová generace vyplácet té předešlé, měl by se počet dětí daleko více zohlednit jak ve výši odvodů, tak penzí.

Dříve to nebylo nutné, děti měli víceméně všichni a na těch pár bezdětných jsme se solidárně složili. Situace se však dramaticky zhoršuje, a navíc se šíří ideologie, že nerozmnožovat se je vlastně dobře pro planetu. Musíme na to vše reagovat, jinak se můžeme dostat do situace jak z dystopického románu, kdy ve společnosti bez dětí živoří zbylí starci.

Další zvyšování věku dohodu do penze, jež přináší Jurečkova reforma, je minimum nutného (vědí to i v ANO, sami to navrhovali v předchozí vládě). O tom by se ani neměla vést debata.

Musíme však jít dál a přizpůsobit se demografickým změnám, které (stejně jako ty klimatické) neodvrátíme.

Dáme daleko větší důraz na soukromé penzijní spoření, a to průběžné bude tvořit menší část penze? Zavedeme daňové asignace, kdy děti budou část povinných odvodů posílat přímo na důchod svým rodičům? Budeme penzijní systém dotovat z jiných daní, vybereme „pojistné“ od robotů (protože se změní i struktura průmyslu)? Zrušíme pevný věk odchodu do penze? Ať mají lidé svobodu, ať si rozhodnou, že půjdou do důchodu už od 55 let, nechtějí děti ani platit vyšší odvody. Ovšem dostanou třeba pětinu průměrné mzdy.

Musíme skoncovat s pokrytectvím, alibismem, lží a nicneděláním. Protože jinak tím nejtíživějším problémem, který odkážeme nové generaci, nebude klimatická, ale penzijní krize.

Tato katastrofa přijde rychle, neúprosně a rozvrátí nejen ekonomiku, ale i politiku a sociální soudržnost. Možná by se mladí místo stávek za klima, přilepovaní k silnicím či podpalování paláců fosilních oligarchů měli zaměřit na staré sobce, jimž nezáleží na budoucnosti a kteří jim kvůli vidině posledních pár let u moci chtějí odkázat vyjedený krám.