KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ | Vláda je na dovolené. Jednotlivá ministerstva ale měla podle nových pravidel o sestavování státního rozpočtu včera do půlnoci poslat ministrovi financí Zbyňkovi Stanjurovi, jak se vypořádala s návrhem výdajů na příští rok.
Tradiční mediální přestřelky, kdo má málo; co kvůli tomu bude muset zrušit nebo zastavit; koho propustit, nebo jaké veřejné služby se dostanou do ohrožení, se tentokrát nekonají.
Podle nových pravidel pro sestavování rozpočtu schválí kabinet do konce srpna až celý rozpočet. Včetně výdajů jednotlivých ministerstev. Za každou jednotlivou kapitolu tak ponesou kolektivní odpovědnost všichni ministři.
Nikdo nebude moci veřejně fňukat, protože tu odpovědnost ponese nejen ministr financí, ale i každý ministr, který by měl puzení fňukat, že má málo.
Zatím známe jediné číslo. Ministr financí plánuje, že příští rok by měl mít rozpočet schodek 235 miliard korun. Zatím ale nejsou známy ani celkové příjmy, ani celkové výdaje. Ty ministerstvo navrhne až na základě makroekonomické prognózy o vývoji ekonomiky ze srpna.
Ministr financí logicky argumentuje tím, že stavět rozpočet na květnových číslech nemá význam. Že realita nakonec bude hodně jiná. V srpnu už bude jasněji.
Tento týden přišly první předběžné výsledky o růstu ekonomiky za první polovinu letošního roku. Ve druhém čtvrtletí mezi dubnem a červnem rostl výkon ekonomiky méně, než se čekalo. Ve srovnání s předchozím rokem jen o 0,4 procenta.
Je to jeden z těch slabších výkonů v Evropě. Sousední Německo zaznamenává dokonce pád ekonomiky. I naše čísla jsou ale ve srovnání s odhady horší.
Česká národní banka očekávala růst 0,7 procent. Ministerstvo financí o 0,5 procenta. Postavit rozpočet na pozdějším odhadu vývoje ekonomiky je určitě realističtější.
Co je z návrhu ale už teď zjevné, je ztráta ambicí snížit státní výdaje. Ministr financí Zbyněk Stanjura to napsal dost natvrdo. „Politická realita je taková, že k tomu neexistuje většina ani v jedné komoře parlamentu.“ A on není politický sebevrah, aby přicházel s rozpočtem, který nemá šanci Sněmovnou projít.
Nechme teď stranou, že Senát nemá se státním rozpočtem nic společného. Jinak je to realistický popis situace.
Od rozpočtu 2025 není realistické nic odvážného očekávat.
Příští rok je klíčovým volebním rokem. To je vždy a všude rok, kdy už se nešetří ale rozdává. Takzvaný politicko-byznysový cyklus je neúprosný.
Někdejší úspěšný pravicový španělský premiér José Maria Aznar, kdysi vzor ODS za časů Mirka Topolánka, to říkal úplně natvrdo:
Do vlády musíte přijít s úplně jasnými plány. Všechno mít připravené, sepsané. A prosadit to během prvních tří měsíců. Aby to začalo fungovat. Společnost se s tím vyrovnala. A před volbami můžete naopak nabídnout nějaké dárečky.
Vláda Petra Fialy ten čas v prvních letech úplně promarnila. Jistě, byly těžké časy.
Země se vzpamatovávala z pandemie covidu a brutálního babišovského rozhazování, které skončilo jednou z nejvyšších inflací v Evropě. Když následně selhala centrální banka a nečinně jí přihlížela. Už v únoru 2022 vtrhl Vladimir Putin na Ukrajinu. Následovala energetická krize.
Jenže právě krize bývají šance, kdy se dají kromě jejich zvládnutí prosadit i věci, které by v klidných časech neprošly. Jenže Fialova vláda s prvním systematickým plánem, kterému říkala konsolidační balíček, přišla až v květnu 2023.
Všechny ty změny měly začít platit až od roku 2024. A většina nebyly úspory státních výdajů, ale zvýšené daně. Včetně všech příjmových daní.
Dá se skládat dlouhý seznam vysvětlení o těžkém koaličním vládnutí a složitých okolnostech. Čas na zásadní osekání státu se ale promarnil už v minulých letech. Od rozpočtu 2025 není realistické nic odvážného očekávat.
Jestli po této vládě něco výrazného zbude, budou to změny důchodů a rozhodnutí o největší investici v historii České republiky – stavbě nových jaderných bloků. Pokud ho tedy do voleb dotáhne do konkrétní podoby.
To není málo. Rozbujelý, přerozdělovací, dotační a regulační stát ale nezkrotila. A už nezkrotí.
