Voličská obliba levicových stran v Evropě padá strmě dolů a socialisté, včetně těch českých, marně hledají téma, kterým by oslovili voliče. A tak jim museli pomoci rakouští komunisté. Vzestup Rakouské komunistické strany (KPÖ) totiž jednoznačně ukazuje, co může být nosným tématem druhé dekády dvacátého století: Byty, byty a zase byty. Je to právě dostupnost bydlení, co vytváří těmto stranám mezi lidmi jakousi náhražku „dělnické třídy“, kterou zastupovali v minulosti. Otázkou jen zůstává, zda a jak dokáží socialisté nabízenou příležitost využít.
O tom, že se Rakouská komunistická strana (KPÖ) těší v poslední době nebývalému vzestupu popularity, jsem na INFO.CZ psal už několikrát. Po Štýrsku, kde se komunistka Elke Kharová stala starostkou Grazu a získala dokonce titul „světová starostka roku“, roste obliba komunistů i v nejbohatší (v HDP per capita) spolkové zemi Salcbursko.
V loňských zemských volbách tu komunisté vystřelili z takřka nulové voličské podpory (0,4 %) až na 11,7 % a stali se skokanem voleb. To ale může být jen předzvěst jejich možná ještě většího úspěchu v nadcházejících komunálních volbách ve městě Salcburk, které se konají 10. března.
Do voleb je totiž vede v zemi velmi populární mladý komunista Kay-Michael Dankl, který má podle aktuálních průzkumů velkou šanci stát se starostou, a to i kdyby KPÖ nevyhrála. Lidé v Salcburku budou totiž volit vedle politických stran také přímo starostu. A Dankl zatím v průzkumech vede.
Nejdůležitější ale je, čím si rakouští komunisté začínají najednou získávat tolik voličů. Jedním z důvodů je možná fakt, že v rakouské KPÖ platí už dlouho nepsané pravidlo odevzdání části platům chudým. Každý komunistický politik v placené funkci si ponechává pouze 2500 EUR čistého, zbytek rozdá třeba těm, kdo nemají na nájem.
Byty, byty a zase byty
Tím hlavním důvodem komunistického vzestupu je ale podle rakouských politologů jednoznačně politika, související právě s nájmy a bydlením. Rakouští komunisté na rozdíl od jiných socialistických či komunistických stran v Evropě takřka úplně vyčlenili ze svého programu „marxistické myšlenky“ a další ideologické poučky a soustředili se pouze a jen na oblast bydlení. A tato změna orientace se jim začíná až nečekaně vyplácet. Proč?
Jen s mírnou trochou nadsázky by se současné dílčí úspěchy rakouských komunistů daly srovnat s počátky sociálně-demokratického hnutí v Rakousku (a později i v Česku) před více jak sto lety, které se tehdy stalo „hlasem“ rostoucí dělnické třídy.
Jenže dělnická třída v původním smyslu z konce 19. a začátku 20. století dnes už prakticky neexistuje a není tedy divu, že „moderní“ sociální demokraté nyní zažívají drtivý ústup ze slávy. Marně hledají, jaké nové voliče by mohli oslovit. A hlavně čím.
Česká Sociální demokracie (SOCDEM) se – nepříliš úspěšně – snaží zaujmout staronovými oprášenými hesly jako „lidskost proti sobectví“, komunisté (KSČM) sázejí na protiunijní, protimigrační a všeobecně „stěžovatelskou“ politiku, která je vlastní spíše ultrapravicovým stranám. V obou případech je podle dosavadních předvolebních průzkumů zatím výsledek tristní.
Jenže KPÖ se vydala úplně jinou cestou. Rakouští komunisté si všimli, že stejně jako ve Vídni na konci 19. století početně rostl stav dělnické třídy, roste dnes v Rakousku skupina voličů, kteří mají problém sehnat dostupné bydlení. Jak kvůli zvyšujícím se ceně nemovitostí, tak kvůli rostoucím nájmům. Právě tito lidé se pro komunisty stali „novou dělnickou třídou“, kterou je třeba oslovit a nabídnout jim svůj program.
A komunisté to skutečně udělali. Deník Der Standard nedávno nazval program KPÖ do voleb Salcburku jako „monotématický“, protože mu naprosto dominuje slovo „wohnen“ a všechno, co s bydlením souvisí. Kdyby se rakouská Komunistická strana přejmenovala na „bytovou“, nikdo by se jí nemohl divit. Takřka nic jiného než byty a jejich dostupnost stranický program neřeší.
Znárodněme developery
A jaké řešení „bytové krize“ nabízí? Například zastavení všech privatizací bytového fondu a naopak rozšíření výstavby komunálních bytů. Dále jsou v programu stropy na nájemné a návrat ke kategorizaci maximální výše nájemného ve městech, zrušení smluv na dobu určitou i poplatků za zprostředkování bydlení.
A pokud by se to někomu zdálo málo „socialistické“, přitvrzuje KPÖ požadavkem na „vyvlastnění a remunicipalizaci velkých realitních konglomerátů“. Ostatně tohle téma není nic nového pod sluncem a nespadlo z čistého nebe, třeba v Berlíně ho řešili již před pěti lety.
To, co ale rakouští komunisté dělají už dnes, je jakási „poradenská služba“. Každý, kdo má potíže s nájemným, hypotékou nebo mu hrozí vystěhování, se může na komunisty údajně obrátit se žádostí o radu a zprostředkování odborné a právní pomoci. Kandidát na starostu Salcburku Michael Dankl dokonce nabízí své osobní telefonní číslo.
Ať už si ale o novodobém komunistickém heslu „poradíme, posloužíme“ a totální redukci volebního programu pouze na otázky bydlení myslí kdokoliv cokoliv, v Rakousku začíná tahle strategie fungovat až překvapivě dobře. A „po očku“ se po ní vzhledem k velkému voličskému potenciálu ohlíží už i tamní sociální demokraté. Skupina lidí, kteří mají potíže s bydlením, je poměrně velká, hmatatelná a „politicky“ dobře uchopitelná.
Jen si musejí bojovníci za levné nájmy a nižší ceny nemovitostí dávat pozor, aby nebyli obviněni z toho, že „káží vodu a sami pijí víno“. Přesně to se totiž stalo rakouským komunistům. Rakouský deník Der Standard totiž zjistil, že KPÖ, které ve Vídni vlastní minimálně sedm bytů, se rozhodně nechová jako lidový pronajímatel.
Zcela proti svým deklarovaným zásadám totiž nájemcům za poslední tři roky hned několikrát zvedla nájem, přičemž současné čisté nájemné ve výši 18,5 eur (470 korun) za metr čtvrečení o více než 7 % procent přesahuje vídeňský průměr. Strana po zveřejnění těchto informací slíbila nápravu.
