KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Schůzky ministrů zahraničí EU se konají pravidelně každý měsíc a často to bývá rutina. Nikoli však tento týden v pondělí. Jde o to, aby EU potvrdila svou jednotu v zahraničněpolitických otázkách poté, co ji pořádně rozhodil maďarský premiér Viktor Orbán svým „mírovým“ výletem do Moskvy, do Číny a na Floridu za americkým prezidentským kandidátem Donaldem Trumpem. Co dělat, když nebezpečí nepřichází zvenčí, ale přímo zevnitř evropského klubu?
Jak se postavit vůči vládě, která „nedrží basu“ v zahraniční politice, ačkoli jí to ukládá Smlouva o Evropské unii? Ministři nevěděli. Šéf evropské diplomacie Josep Borrell je sezval k poradě bez pobočníků a diplomatů a navrhl, aby se neformální schůze ministrů zahraničí a obrany EU svolaná na konec srpna původně do Budapešti konala nakonec v Bruselu.
Podle souběžných zdrojů s tím 13 zemí nesouhlasilo, naopak baltské státy a některé další reagovaly hrozbou, že budou budapešťskou sešlost bojkotovat. Polský ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski navrhl, aby se místo do Budapešti jelo schůzovat do Kyjeva. Dalších osm požádalo Borrella, ať rozhodne sám.
To se také nakonec stalo. Borrell pozdě večer vyhlásil, že „neformálka“ sice bude, ale v Bruselu. Maďarsko tak přijde o jeviště, které mohl Viktor Orbán využít pro propagaci svých proruských názorů.
Toto každoroční setkání ministrů zahraničí (plus tentokrát i obrany), kterému se říká Gymnich podle německého městečka, kde se konalo poprvé (před padesáti leti), je dnes jedinou možností, jak může země předsedající EU nechat zaznít svůj hlas na evropském fóru zasvěceném zahraniční politice.
Pětadvacet ministrů Orbánovo „mírové“ cestování rozhodně kritizovalo, tedy všichni kromě Slovenska. „Divím se, že si nezajel také do Pchjongjangu,“ poznamenal sarkasticky lucemburský Xavier Bettel. Podle německé Annaleny Baerbockové ještě víc než Orbánovy schůzky po světě vadí jeho opakované obviňování, že Evropská unie svou podporou Ukrajiny válku rozdmýchává.
Ministr zahraničí Péter Szijjártó na pozvání ruského Sergeje Lavrova tato obvinění přednesl dokonce i v Radě bezpečnosti OSN. Takové chování ze strany člena EU, notabene jejího momentálního předsedy, ještě nikdy nikdo nezažil.
Od Slovenska se čekalo, že se postaví na maďarskou stranu, ale zarážející je váhavost řady dalších, vesměs západních zemí.
„Jediným, kdo rozdmýchává válku, je Putin, který jako předběžnou podmínku jakéhokoli jednání vyžaduje kapitulaci Ukrajiny,“ rozčiloval se na tiskovce Borrell. Zdůraznil, že Rusko je agresorem a Ukrajina napadenou obětí, na tom se nic nemění.
Připomněl, že tam, kde má EU v zahraniční politice společný postoj, jsou členské státy podle Smlouvy o EU povinny ho dodržovat, a to „aktivně a bezvýhradně“. „Zajisté, každý stát má suverénní zahraniční politiku. Ale pokud jsou členy tohoto klubu, musí se řídit smlouvami,“ uvedl.
Na celé epizodě, jejímž výsledkem je tedy „vyslání signálu“ do Budapešti, případně „hra jako ve školce“ podle Szijjárta, je pozoruhodná právě „nejednota“ ostatních členských států, řečeno slovy českého Jana Lipavského.
Zajisté, od Slovenska se čekalo, že se jako jediné postaví na maďarskou stranu, a nezklamalo. Zarážející byla spíše váhavost řady dalších, vesměs západních zemí, jimž je proti mysli narušování zaběhaných pořádků a vytváření „precedentů“, které by se mohly v budoucnu teoreticky vymstít.
Maďarsko žádá Komisi, aby nařídila Ukrajině neblokovat Lukoil
Maďarsko se obrátilo v pondělí na Evropskou komisi s požadavkem, aby nařídila Ukrajině, že nesmí blokovat dodávky ruské ropy od firmy Lukoil. Kyjev tuto blokádu zavedl v červnu jako dodatečnou sankci s cílem připravit ruskou ekonomiku o příjmy z vývozu ropovodem Družba, které jsou využívány k financování války proti Ukrajině.
Podle ministra Szijjárta toto rozhodnutí ohrožuje zásobování Maďarska ropou a je tudíž „nepřijatelné“, a to zejména ze strany země, která se touží stát členem Evropské unie. Maďarsko se domnívá, že Ukrajina tak porušuje asociační dohodu s EU – právě proto se obrací na Evropskou komisi, a to spolu se Slovenskem, které je podobně postiženo. Pokud Komise nepomůže, podají obě země soudní žalobu.
Evropská unie vyhlásila v roce 2022 v rámci protiruských sankcí postupné embargo na ruskou ropu. Toto opatření se dočasně netýká středoevropských zemí Maďarska, Slovenska a Česka napojených na ropovod Družba protínající maďarské území.
Smyslem odkladu bylo poskytnout těmto zemím čas na zajištění přísunu této suroviny z alternativních destinací. Maďarsko je ovšem nadále na ruské ropě závislé ze 70 procent; polovinu těchto objemů dodává právě Lukoil.
Slovenský premiér Robert Fico volal kvůli nastalé situaci svému ukrajinskému protějšku Denysovi Šmyhalovi. Veřejně pak řekl, že „Slovensko nechce být rukojmím ukrajinsko-ruských vztahů“. Pokud by se dodávky ropy od Lukoilu zastavily, přišel by slovenský Slovnaft o 40 procent suroviny, kterou zpracovává – a posléze vyváží na Ukrajinu. Podle Fica představují slovenské dovozy benzínu 10 procent ukrajinské spotřeby.
Sankce zůstaly ani ne na půli cesty: Česko loni dovezlo 58 procent své ropné spotřeby ropy z Ruska.
Ukrajinské sankce, které mají doplnit „bezzubé“ postihy zavedené Evropskou unií, se zatím týkají pouze soukromé firmy Lukoil. Ropovodem Družba proudí do Maďarska, na Slovensko a do Česka nadále i ruská ropa dodávaná jinými společnostmi jako Rosněfť nebo Tatněfť. Podle ukrajnských zdrojů vydělalo loni Rusko na vývozu ropy do Evropy – potrubím nebo po moři – na 180 miliard dolarů.
Ačkoli celkový dovoz ruské ropy do EU po zavedení sankcí na podzim 2022 klesl, nikdy se nepropadl a v poslední době dokonce stoupá. Vedle dodávek ropovodem Družba přichází do EU také značný objem v tankerech dovážejících ropu nejistého původu.
Sankce tak zůstaly ani ne na půli cesty. Česká republika dovezla loni 58 procent své spotřeby ropy z Ruska. Zatím se ze strany českých orgánů neozvaly podobné obavy z ukrajinských sankcí jako v případě Maďarska či Slovenska.
