KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Nečekaně hladké schválení nominace Ursuly von der Leyenové (UVDL) pro příštích pět let v čele Evropské komise způsobila v Evropském parlamentu (EP) podle všeho frakce Zelených, jejíž členové pro ni nakonec masově hlasovali. Zajisté, naprostou většinu přinesly frakce její vlastní Evropské lidové strany (EPP), Socialistů a Demokratů (SaD) a liberálů z Obnovy (Renew); není však jasné, zda by byly stačily k získání potřebných 360 hlasů. Odhaduje se, že se pro Von der Leyenovou vyslovilo až 45 z 52 „zelených“ europoslanců.
Zcela opačně to dopadlo v řadách konzervativní pravice. Z toho, co se dnes ví, vyplývá, že dosavadní šéfku Komise masově zamítla pravicová frakce Evropští reformisté a konzervativci (ECR); hlasovali pro ni jen poslanci za belgickou Novou vlámskou alianci (N-VA) a buď dva, nebo všichni tři za českou ODS.
I tato epizoda oživuje otázku, zda by se europoslancům Vondrovi, Vrecionové a Krutílkovi lépe nevedlo v lavicích pravostředové EPP.
Vědělo se, že Von der Leyenovou zatratí v rámci ECR zástupci polské opoziční strany Právo a spravedlnost. Velmi se naopak spekulovalo o tom, jak se zachovají Bratři Itálie, s 24 mandáty nejsilnější národní složka této frakce.
Na pokyn premiérky Giorgie Meloniové hlasovali nakonec en bloc proti, čímž skončilo několik týdnů dramatických náznaků námluv mezi Meloniovou a Von der Leyenovou.
Bratři Itálie to vysvětlili tím, že prý program předložený kandidátkou stále příliš prosazuje Zelenou dohodu pro Evropu (Green Deal).
Zelení naopak lamentovali, že se v jejím prohlášení pojem Green Deal vyskytl jen dvakrát a že dekarbonizační úsilí EU polevuje. Von der Leyenovou podpořili proto, že chce přece jen v Green Dealu nějak pokračovat, na rozdíl od většiny evropské pravice – a proto, aby se kvůli hlasům nespojila s konzervativní pravicí.
Vítězná Evropská lidová strana – získala také velmi razantně post předsedkyně Evropského parlamentu v osobě Roberty Metsolaové – bude nyní muset brát v úvahu nároky Zelených.
Jejich spolupředseda Bas Eickhout hned po volbě vyložil, že bez jejich hlasů by UVDL nebyla vyhrála; požadoval, aby se s nimi od nynějška počítalo, tedy aby se neformální aliance lidovců, socialistů a liberálů rozrostla o zelené.
Jako typická úlitba jejich podpoře je dnes vysvětlován „pakt čistého průmyslu“, který UVDL ve čtvrtek vyhlásila jako kompromisní průsečík dekarbonizace a podpory evropskému průmyslu.
Po celou dobu úvodního zasedání EP ve Štrasburku bylo jasné, že většinová neformální koalice plus Zelení se nemíní jakkoli dělit o moc a vliv s krajní pravicí a populisty, a to přesto, že Patrioti pro Evropu jsou s 84 hlasy třetí nejsilnější frakcí v EP.
Podle dostupných informací také všichni UVDL odmítli, včetně sedmi poslanců za ANO a dva za koalici Motoristů sobě a Přísahy. Z českých europoslanců tak staronovou předsedkyni Komise podpořilo osm nebo devět; zbývajících 12 až 13 bylo proti.
Masově pro ni hlasovali europoslanci z jejího rodného Německa a ze Španělska. Velmi slabou podporu naopak získala mezi Francouzi, kde ji vedle zástupců Národního sdružení z Patriotů pro Evropu odmítli i zelení, nebo Republikáni z její vlastní EPP.
Podobně se zachovala také nadpoloviční většina italských europoslanců. Ti čeští nejsou tudíž žádnou výraznou výjimkou.
UVDL čeká nyní další těžká zkouška, sestavení Komise
Von der Leyenová se nyní může pustit do sestavování své Komise. Ta bude mít jako vždy 27 členů, po jednom komisaři z každé členské země.
Německo už svého zástupce má, podobně jako Estonsko, jehož expremiérka Kaja Kallasová byla jmenována šéfkou evropské diplomacie a z tohoto titulu také místopředsedkyní Evropské komise.
Vlády členských států mají nyní navrhovat své kandidáty. UVDL na tiskové konferenci ve čtvrtek uvedla, že bude vždy žádat o dvě jména, muže a ženu; výjimku mají mít země, které si přejí pokračování svých stávajících komisařů (typicky Maroš Šefčovič za Slovensko).
V polovině srpna zahájí s nominovanými politiky pohovory. Je zcela na ní, jak svou komisi postaví, jakou strukturu zvolí, jaká portfolia vytvoří a jak je obsadí.
Vládám se nemusí líbit, že jim nařizuje, co a jak mají dělat. Ty, jež už komisaře veřejně navrhly, budou tato jména sotva doplňovat o kandidáta druhého pohlaví. A pokud ty další dodají jen jedno jméno, bude se s tím UVDL muset spokojit. Může to však považovat za nevlídné jednání, už proto, že sestavování kolegia Komise není procházka růžovým sadem.
Šéfka Komise musí brát v úvahu spoustu okolností. Zajisté pohlaví, aby byla přibližná rovnováha mužů a žen. Za druhé zeměpisnou vyváženost, aby státy jihu, severu, východu a západu dostaly tak nějak stejně významné posty.
Politická rovnováha bude také důležitá – v kolegiu budou zřejmě hojně zastoupeni politikové z pravicové EPP, ba ECR; půjde tedy o to, aby i liberálové nebo sociální demokraté měli vlivné posty. Bylo by také záhodno, aby významná portfolia nedostali jen komisaři z velkých zemí.
Jednání se vedou, a ještě hojně povedou, bilaterálně a diskrétně, obvykle s premiéry příslušných zemí. Ti budou naléhat, aby jejich vyvoleným šéfka Komise přidělila vlivné portfolio. Velmi ceněny jsou vnitřní trh, hospodářská soutěž, mezinárodní obchod, průmyslová politika, a také rozšíření EU, zemědělství nebo politika soudržnosti.
Bojovat se bude také o posty místopředsedů. Premiéři budou argumentovat nejen vybaveností kandidátů, ale zejména vlastními zásluhami, svými a svých vlád, o nedávnou nominaci a posléze zvolení Von der Leyenové, či svými postoji vůči klíčovým prioritám jako jsou podpora Ukrajině či boj proti klimatické změně.
Český premiér Petr Fiala může nabídnout dva kandidáty z dosavadních tří, kteří byli vládě navrženi, což jsou Danuše Nerudová, Jozef Síkela a Marcel Kolaja. Může také předložit jen jednoho, nebo někoho úplně jiného.
Pokud danou osobu UVDL odmítne, bude muset vláda vygenerovat jinou osobu. Fiala by měl při jednání logicky připomínat konstruktivní počínání Česka v EU v posledních letech, úspěšné předsednictví v roce 2022, rozhodný příspěvek k evropské jednotě vůči Ukrajině a proti Rusku, svou podporu nové šéfce komise na schůzi Evropské rady koncem června, nebo její podporu europoslanci za strany české vládní koalice.
Licitace kolem portfolií může být samozřejmě ošidná. Stává se, že slabý komisař zůstane slabým i přes silné portfolio, nebo naopak že nevalně vyhlížející sektor najednou nabyde na důležitosti.
Když řecká komisařka Stella Kyriakidesová přebírala před pěti lety rezort zdravotnictví, určitě netušila, v jaké palbě reflektorů se ocitne s vypuknutím covidové pandemie. Nebo estonská Kadri Simsonová, odpovědná za energetiku, ocitnuvší se najednou v hlavní roli při energetické krizi let 2022-23.
Von der Leyenová bude kolegium sestavovat od půlky srpna. Jakmile práci dokončí, oznámí výsledek Evropské radě a Evropskému parlamentu. Ten pak naplánuje harmonogram slyšení navržených komisařů v odborných parlamentních výborech.
Nestává se, že by jimi prošli všichni nominovaní politikové – poslanci obvykle dva nebo tři nejslabší potopí, příslušné země pak musí dodat náhradníky, kteří také projdou „grilováním“.
Hotovou komisi Evropský parlament schválí jako celek – a může se, po složení přísahy, ujmout úřadu; nejdříve tedy v říjnu, ale spíše v listopadu.
Od zvolení předsedkyní komise na příštích pět let tak novou předsedkyni, a také vlády členských zemí a zainteresovanou veřejnost, čeká ještě řada měsíců vzrušujících evropských příběhů.
