Šumavská statkářka a chovatelka koní Terezie Daňková sepsala v angličtině pro mezinárodní zemědělský časopis příklady přebujelé byrokracie, která trápí české zemědělce. A sklidila velký úspěch.
Její text totiž dokazuje mezi laiky možná málo známou věc: Zemědělci jsou dnes v Evropě snad vůbec nejsledovanější skupinou obyvatel – jsou sledovaní každou minutu ze země i ze vzduchu doslova na každém kroku, nemohou přejít louku, aniž by jejich pohyb nebyl někým zaznamenán.
Není ale vůbec jisté, zda tohle sledování přináší také benefit samotnému zemědělství i konečným konzumentům potravin. A právě v tom je podle Terezie Daňkové podstata současného sporu o nutnou míru byrokracie, které jsou dnes zemědělci vystaveni.
Četl jsem váš text pro ARC2020 a musel jsem se místy ujistit, zda nečtu nějaký špionážní román. To je opravdu zemědělec v Evropě sledován víc, než kdyby žádal o bezpečnostní prověrku?
Ale ano, jen se o tom mezi lidmi moc nemluví. K dosavadním kontrolním mechanismům a systému LPIS (Land Parcel Identification System) přibyly loni ještě dva důležité portály, konkrétně AMS (Area Monitoring System) a GTFoto, tedy aplikace pro geotagging fotografií.
Co to konkrétně znamená?
Tyto systémy jsou navrženy tak, aby nepřetržitě monitorovaly zemědělce pomocí satelitních snímků a informovaly vládu o tom, jak zemědělci dodržují všechna pravidla, která stanovila. Zemědělci jsou tak skutečně při práci sledováni 24 hodin denně, 365 dní v roce. S mírnou nadsázkou řečeno se tak před sledováním mohu schovat jenom v ložnici, jakmile vyjdu na své pole nebo louku, už mě někdo fotí a monitoruje. A to samé platí o mých zvířatech.
Pokud ale vím, proti takové kontrole většina zemědělců nijak zvlášť neprotestuje. V čem tedy spočívá podstata vaší kritiky vůči přebujelé byrokracii v zemědělství?
To, že jsou dnes zemědělci pravděpodobně nejsledovanější obyvatelé EU, vychází z toho, že zemědělské dotace tvoří velkou část unijního rozpočtu. A daňoví poplatníci určitě mají právo vědět a zkontrolovat si, zda jsou jejich peníze účelně a poctivě využívány.
To je ale jen jedna stránka věci. Ta druhá spočívá v tom, že při takto detailním sledování „ze země i ze vzduchu“ by měl mít stát teoreticky k dispozici tolik dat a informací, že by zemědělcům měla odpadnout značná část současné administrativní zátěže. Opak je ale paradoxně pravdou.
Byrokracie v době, kdy jsme sledováni družicemi, neklesla, ale stoupla.
Terezie Daňková
Statkářka, která hospodaří na statku v Hoslovicích v jižních Čechách. Pochází ze starého selského rodu, její rodina zemědělsky hospodaří po staletí. Terezie Daňková chová dobytek a koně, provozuje zážitkovou turistiku. Angažuje se ale také v zemědělských organizacích a částečně i v politice. Je předsedkyní Sdružení zemědělských manažerek Zemědělského svazu a také předsedkyní Zemědělské komise ČSSD. Působila také jako externí poradkyně předsedy vlády ČR Bohuslava Sobotky. Terezie Daňková zároveň studuje na Ekonomické fakultě Jihočeské univerzity a přispívá do řady mezinárodních časopisů, zaměřených na zemědělství.
Můžete uvést nějaké konkrétní příklady?
Portál AMS loni představil výsledkovou tabulku takzvaných „semaforů“. To znamená, že všechny vámi obhospodařované pozemky označí jednou ze semaforových barev.
Když je všechno v pořádku, dodržujete všechny podmínky dotace, je tam barva zelená. Pokud by se mohlo schylovat k nějakému problému, dostane pozemek výstražnou oranžovou. No a pokud systém vyhodnotí, že pravidla nedodržujete, rozsvítí se na pozemku červená.
A teď si představte, že loni v srpnu celé řadě farmářů, včetně mě, takřka všechny pozemky zčervenaly. Dovedete si představit, jaký obrovský stres a pozdvižení to u zemědělců vyvolalo? Pokud by totiž ta červená na vašich pozemních odpovídala skutečnosti, znamenalo by to doslova a do písmene likvidaci vašeho hospodářství, konec existence.
Proč pozemky zčervenaly? V čem byl tedy problém?
Vlastně jen v chybě softwaru. Když jsme se začali ptát, a věřte mi, že mnozí z nás byli opravdu z důvodu stresu zralí na psychiatrickou hospitalizaci, úředníci na různých místech státní správy nás začali uklidňovat. Prý „nebojte se, jsou to jen porodní bolesti toho systému, nic jiného, počkejte, až se systém ustálí. Z červené si zatím nic nedělejte.“
Jak je možné, že jste to nikde nepublikovali? Dovedu si představit, co by nastalo, kdyby měl podobné problémy systém přihlašování aut nebo, jako se to stalo, systém přihlášek na střední školy…
No právě. My jsme to samozřejmě publikovali, diskutovali o tom na sociálních sítích, ale žádnou velkou pozornost to nevyvolalo. Zemědělců je pár, nikoho příliš nezajímá, když mají problémy s nějakým státním systémem sledování. Mluví se o tom až teď, když traktory vyjely na silnice.
Jestli vám dobře rozumím, státy vyvinuly na evropské zemědělce dokonale propracovaný systém letecké a satelitní kontroly, ale samy nejsou schopny garantovat, že to bude bezchybně fungovat. Je to tak?
Je to ještě složitější. S tím zavedením satelitního sledování se, i když se to možná laikům zdá neuvěřitelné, byrokracie v kontrole zemědělců nijak nesnížila. Právě naopak. V tom je ten základní problém.
Místo toho, aby stát řekl: sledujeme vás na každém kroku, na každém poli i louce, už nám toho nemusíte tolik dokládat, opak je pravdou. Například počet fyzických kontrol se loni oproti předchozímu roku, kdy ještě neexistovala satelitní kontrola, paradoxně zvedl o polovinu! Takže byrokracie v době, kdy jsme sledováni družicemi, neklesla, ale stoupla.
Opravdu? To se mi zdá až neuvěřitelné…
Opět jen malý příklad toho, co dnes musí zemědělec podstoupit. Družicový systém vyhodnocuje nepřetržitě každou zemědělskou oblast na základě míry výskytu chlorofylu, tak to alespoň vykládá ministerstvo zemědělství. Tímto způsobem získané informace jsou ale ještě při komunikaci s farmářem kombinovány s klasickými leteckými snímky. Pokud při srovnání leteckých a družicových dat systém objeví nějaké nesrovnalosti, vyzve farmáře, aby předmětné pole či louku vyfotil sám a fotky pak poslal do systému. Jenže to není tak jednoduché.
Co musí zemědělec ještě udělat?
Zemědělec si musí stáhnout do svého mobilního telefonu příslušnou aplikaci, naskenuje QR kód a spáruje aplikaci mezi počítačem a chytrým telefonem. A teprve pak může vyfotit skutečnou situaci na místě, které systém vyhodnotil jako problematické. Mně osobně to trvalo čtyři dny.
Proč? V čem jste měla potíže?
Zhlédla jsem několik doporučených videí a prezentací. Stáhla jsem si aplikaci na Google Play, vygenerovala QR kód na svém počítači a ukázala ho aplikaci, aby věděla, kdo jsem. Úkol jsem viděla na počítači, ale ne na telefonu.
Celý den jsem se snažila přijít na to, co dělám špatně, proč se to nesynchronizuje. Vzdala jsem to a zavolala do příslušné kanceláře. Velmi milý a ochotný úředník mi řekl, že jsem neotevřela další kartu a nepovolila synchronizaci. Karta vlevo, karty vpravo, povolit synchronizaci.
Takže problém vyřešen?
Ne. Se zadáním na svém smartphonu jsem šla hledat místo, které jsem měla fotit. Trochu jako geocaching: systém říká, že nejste na místě, jste blíž, ale ne na místě. Jste na místě, ale ve špatném úhlu. Konečně jsem na místě a ve správné pozici pro focení. Fotografie jsou nahrány.
Druhý den, když jsem se chlubila svým úžasným úspěchem, jsem si uvědomila, že jsem minula poslední krok. Odeslání úkolu. Ale to uvidíte, jen když sjedete s displejem dolů. Takže mi to trvalo čtyři dny dohromady.
Zemědělcům dnes značnou část času zabírá byrokracie, spojená s kontrolou jejich práce i z družic a letadel, ve školách se ale o tom vlastně vůbec neučí.
Tohle dnes, ve větší či menší míře, musí v Česku absolvovat kdokoliv, kdo někde chová koně, krávy nebo kozy, seká trávu a čerpá přitom dotace?
Ano. Jsem žena kolem 50 let, ochotná učit se novým věcem. Když se podívám na farmáře kolem sebe z hlediska věku a počítačové gramotnosti, řekla bych, že jsem asi průměr. Což znamená, že polovina z nás je starší než já nebo méně počítačově gramotná.
Říkat těmto zemědělcům, aby si „stáhli aplikaci na Google Play a naskenovali QR kód“, mi přijde, mírně řečeno, trochu problematické. Lidé, kteří se rozhodnou strávit život na venkově se zvířaty, nebývají obvykle příznivci počítačů.
Dobře, ale co s tím? Mají chodit zemědělci do kurzů počítačové gramotnosti, nebo by měla být kontrola jejich práce jednodušší?
Nechci, aby to vypadalo, že se nějak bráním kontrole, a to i digitální a spojené se sledováním z družic. Asi se tomu do budoucna stejně nevyhneme. A jde o kontrolu využívání peněz daňových poplatníků. Zdá se mi ale, že řešení přijatelné pro všechny máme přímo před nosem. A to ve spolupráci zemědělců se školami a neziskovými organizacemi.
Jak by měla tato spolupráce vypadat?
V České republice existuje masivní síť zemědělských a veterinárních školicích středisek, škol a vysokých škol, které jsou plné studentů, pro které by úkol, který mě na týden vystresoval, mohl být docela příjemnou výzvou. Nechápu, proč stát nevyškolí učitele těchto škol v různých úkolech, které musí z hlediska byrokracie řešit zemědělci, a poté nevytvoří demo pro studenty a nepožádá je, aby poskytli zpětnou vazbu systému.
Tomu nerozumím. Jak konkrétně by měli pak studenti pomáhat zemědělcům?
Pokud by se studenti na demoverzi celého kontrolního systému ve škole naučili, co musí skutečně zvládat zemědělci v praxi, mohli by jim v rámci své školní praxe účinně pomáhat. Zároveň by ale byli mnohem lépe připraveni na to, co je může čekat, až ze školy odejdou.
To je totiž ten největší paradox. Zemědělcům dnes značnou část času zabírá byrokracie, spojená s kontrolou jejich práce i z družic a letadel, ve školách se ale o tom vlastně vůbec neučí. Představte si automechanika, který by se až po vyučení a nástupu do práce dozvěděl, že existují nějaké emisní normy a systém jejich kontroly.
V textu pro mezinárodní časopis si ale stěžujete i na to, že stát málo využívá data nasbíraná při kontrolách. Co tím přesně myslíte?
Zase uvedu příklad. Loni se tady v médiích i odborných kruzích silně debatovalo o přemnožených hraboších. Přitom stát má už nejméně 10 let v rukou účinný nástroj, jak tento problém řešit.
Z dat nashromážděných detailním a satelitním sledováním lze totiž zjistit i to, zda je hrabošů více nebo méně v závislosti na velikosti pole, orbě nebo bezorebném hospodaření a dalších faktorech.
Stačilo by tato data pečlivě analyzovat a vyvodit z nich nějaké konkrétní doporučení pro konkrétní oblast. Podobné je to například s pomocí oblastem postižených suchem nebo mrazem, a tak dále.
Proč podle vás stát tak obrovské množství dat ze zemědělských ploch v Česku nevyužívá?
Vlastně nevím, doslova se to nabízí. Byli bychom schopni v reálném čase posoudit, zda a jaký vliv má zemědělství na konkrétní problémy. Při debatě na toto téma s bývalým ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem jsem se dozvěděla, že na takové analýzy dat nejsou peníze.
Z veřejných zdrojů jsem však zjistila, že v roce 2023 bylo k účelu „zpracování dat a služby informačních a komunikačních technologií“ vynaloženo zhruba 22,8 milionů eur (560 milionů korun).
Otázkou tedy zůstává, co se s těmi penězi vlastně děje. Nikdo mě nepřesvědčí, že bychom dnes mohli nejen lépe analyzovat data ze zemědělství, ale také vytvořit demoverzi zemědělské kontroly ve školách nebo podpořit spolupráci farmářů se studenty.
Pokud bychom se měli vrátit k té byrokracii, proti níž mimo jiné protestovali čeští zemědělci na hraničních přechodech. Co by měl stát nebo i celá EU udělat jako první, aby zemědělcům v jejich kritice přebujelé byrokracie vyhověl?
To, že dnes musí zemědělec disponovat znalostí počítačových technologií a pracovat s nimi, stejně jako se smířit s kontrolami ze satelitů, bych nepovažovala obecně za přílišnou byrokracii. Prostě dostáváme dotace a technologie pochopitelně nabízejí státům dříve nevídané možnosti, jak účelnost dotací kontrolovat. Jiné to do budoucna nebude.
Jde ale o to, aby stát, jak jsem popisovala výše, dokázal ty konkrétní systémy využívat mnohem efektivněji a usnadnil tak práci nejen zemědělcům, ale také státní správě.
Není možné, aby byl zemědělec neustále a stále více sledován doslova na každém kroku, a přitom se ještě zvyšoval počet fyzických kontrol ze strany úředníků a množství toho, co musíme stále vyplňovat. Systém je třeba doladit k všeobecnému prospěchu, a ne přenést řešení všech problémů s ním spojených pouze na zemědělce.
