ANALÝZA KARLA SVOBODY | V současné době, kdy už je zřejmé, že útok ukrajinské armády v Kurské oblasti není jen jednorázovým výpadem, po němž by se jednotky zase stáhly zpátky, se stále více ukazuje, jak velký šok ukrajinský útok pro Rusko znamená. Otázkou je, do jaké míry může tato akce změnit vnímání války v ruské populaci, která ji ve velké míře stále považuje za „speciální operaci“ kdesi daleko za hranicemi, s níž si jejich hrdinná armáda dříve či později poradí.
Zprvu chaotické reakce na události se budou stále více formovat do jednotného rámce, jako tomu bylo v případě ruské invaze na Ukrajinu.
I tu nejdříve ruští novináři nazývali válkou, až později přišla z prezidentské administrativy – jmenovitě od Alexeje Gromova, který je za propagandu zodpovědný – instrukce s již pověstným termínem „Speciální vojenská operace“.
Podobně i nyní vzejde od prezidentské administrativy základní linie příběhu, jejíž konkrétní náplň si vezmou na starosti jednotliví propagandisté.
Určitou zvláštností v dosavadní linii komunikace ruské strany je označování ukrajinského útoku za „situaci na ruském území“. Z pohledu Středoevropana na tom není nic zvláštního. Jenže Rusové označují za svoje území i Luhanskou, Doněckou, Záporožskou a Chersonskou oblast spolu s Krymem.
Je proto paradoxní, že za útok na území Ruské federace označují až nynější vpád do Kurské oblasti a mluví o něm jako o něčem výjimečném. Nepřiznávají tím implicitně, že přičlenění ukrajinských území bylo – mírně řečeno – velmi sporné a že je ve skutečnosti za svoje tak úplně nepovažují?
Přes veškerou snahu zachovávat sebevědomě klidnou tvář už Putin nepůsobí jako někdo, kdo má přehled a kontrolu nad situací.
Pochopitelně znovu ožívají příběhy o neonacistech a teroristech, kteří útočí na civilní obyvatelstvo.
Na videokonferenci s gubernátory Kurské a Belgorodské oblasti mluví Vladimir Putin hlavně o tom, že ukrajinská armáda střílí hlava nehlava bez ohledu na civilisty, Alexej Smirnov „přilévá olej do ohně“ svědectvím o chemickém útoku. Právě z Putinových úst je ale rétorika o útocích na civilní cíle místo vojenských tragikomická.
Na Putinovi je už na prvním setkání s šéfy FSB Alexandrem Bortnikovem, ministrem obrany Andrejem Belousovem a hlavně náčelníkem generálního štábu Valerijem Gerasimovem patrná nervozita, kterou v něm ukrajinský vpád do Kurské oblasti vyvolává. Přes veškerou snahu zachovávat dosud sebevědomě klidnou tvář nepůsobí jako člověk, který by měl úplný přehled o situaci, dojem je spíše rozpačitý.
Ať už ukrajinská vojenská akce dopadne jakkoli, je jasné, že ruská armáda utrpěla hlubokou reputační ránu. Nejenže nedokázala včas zareagovat na přípravy k útoku, o nichž údajně měla zpravodajské informace, ale následně nedokázala ukrajinský postup zastavit a ani zbrzdit.
Místní posádky složené z rekrutů základní vojenské služby neměly proti ukrajinské armádě příliš šancí. Horší je situace pro čečenské bojovníky oddílu Achmat – ti měli být hlavní silou na jinak poklidném úseku fronty, nicméně ani oni se nedokázali Ukrajincům postavit, naopak ze své základny v Sudži utekli.
Reakce ze strany ruského obyvatelstva – kromě emočně vypjatých obrázků evakuovaných lidí z vpádem postižených okresů – není prozatím zřejmá. Události jsou ještě příliš čerstvé pro jakékoli hlubší sociologické průzkumy, ačkoli i u nich je pochopitelně vždy otázkou, do jaké míry jsou vůbec schopné reflektovat realitu.
Ve snaze udržet svou tezi o posledních záchvěvech ukrajinského odporu, popisuje Kreml události v Kurské oblasti jen jako „situaci“. Vyhlášení režimu protiteroristické operace má zjevně za cíl zmírnit závažnost situace, na jejíž úrovni je útok vnímán. Pro propagandu nejde o součást ruské „speciální vojenské operace“, ale o „terorismus kyjevského režimu“.
Navíc má vše i praktickou rovinu, protože se již zjevně nevěří Gerasimovovu tvrzení, že armáda útočníky zastaví a vytlačí během pár dní, jak bylo původně slibováno, a vládu nad oblastmi prakticky převzala FSB. Dokonce i platby za zranění či smrt jsou (prozatím) nižší než v „zóně SVO“, jak Rusko nazývá Ukrajinu.
Ruští představitelé a jejich propaganda ukazují, že dokážou lidem „prodat“ prakticky cokoli.
O tom, že ruská armáda zrovna neoplývá statisíci skvěle vycvičenými vojáky, svědčí to, že povolává wagnerovce z Afriky. Putinovo tvrzení, že se zvýšil počet dobrovolníků pro ruskou armádu, je jen velmi těžké ověřit. Ale vzhledem k tomu, že motivací pro podpis smlouvy s armádou jsou peníze spíše než patriotismus, je nutné brát jeho slova s rezervou. Ostatně jako cokoli v rámci válečného konfliktu.
Zásadní i nadále zůstává udržovat „situaci“ co nejvíce mimo širší obyvatelstvo. Vždyť už důvod, proč Kreml od začátku odmítá označovat svoji agresi proti Ukrajině za válku, ale mluví o ní jako o speciální vojenské operaci, tkví právě v tom, že nemá jít o nějakou ústřední událost života celé země, ale o vzdálenou akci za ruskými hranicemi, kterou armáda zvládá bez větších problémů. Že probíhá pomaleji, než jak bylo původně ohlášeno, je podle Kremlu dáno tím, že Rusko bojuje s celým Západem.
I z toho důvodu se Putin zdráhá vyhlásit mobilizaci – verze o speciální operaci, jíž se účastní jen ti, kdo chtějí, se obyvatelstvu prodává mnohem lépe.
Proto se mluví o „složité situaci“ a internetové stránky jako rg.ru publikují příběhy o úspěšných odraženích ukrajinských útoků, a to silami pohraničníků a místní domobrany. Takto vystavěný obrázek má ukazovat/dokazovat, že se vlastně neděje nic, co by ruská armáda neměla dřív či později zvládnout.
Dopady ukrajinského útoku na situaci v Rusku lze tedy jen odhadovat. Prozatím se Kreml snaží líčit situaci jako izolovanou záležitost, jako jednu z událostí „speciální vojenské operace“, která by ale neměla obyvatelstvo nějak znepokojovat. Hraje přitom na humanitární notu vysídlenců, což může pomoci v mobilizaci obyvatel.
Na druhou stranu rostou pochybnosti o tom, jestli ruská armáda říká alespoň přibližnou pravdu o situaci na bojišti a jestli má skutečně Putin vše pod kontrolou. Záležet bude hlavně na tom, zda (popřípadě kdy), se ruské armádě podaří Ukrajince vytlačit. Ruská propaganda a její představitelé ale ukazují, že dokáží prodat svým obyvatelům cokoli.
