GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Česká pošta prochází velkou transformací a bez většího povšimnutí veřejnosti prodává svůj ziskový podnik Balíkovna. Jde o správný krok a ministru vnitra Vítu Rakušanovi, do jehož působnosti Česká pošta spadá, se za něj sluší připsat pár politických bodů. Zároveň však platí, že jde tak trochu o potěmkinádu. Chtít po jakémkoliv ministrovi z hnutí STAN, aby přišel se skutečně efektivní transformací České pošty, je podobné, jako kdybyste po lidovcích chtěli, aby zdanili tiché víno. Nemůžou, protože by tím popřeli sami sebe.
Nejprve k prodeji Balíkovny, jediného ziskového podniku České pošty. I když transakce čelí z určitých kruhů kritice, jde jednoznačně o správné rozhodnutí.
V důsledku je totiž úplně jedno, zda jde o ziskovou či prodělečnou službu, podstatné je, že státní podnik hraje na stejném písečku, kde komerční firmy dělají to samé lépe a efektivněji. A úkolem státu – snad ani podle dnešních socialistů – není, aby konkuroval privátnímu sektoru.
Nutno připomenout, že deklaratorně pravicová vláda Petra Fialy zatím tíhne spíše směrem ke státnímu kapitalismu – a z tohoto pohledu je rozhodnutí o prodeji Balíkovny příjemným překvapením.
Jinak byla exekutiva hlavně na nákupech, do eráru v poslední době přibyla třeba síť čerpacích stanic nebo ztrátové plynovody. O větších divesticích, o prodeji hotelu Thermal nebo Budějovického Budvaru, se ani nevede řeč. Bohužel.
Zároveň však platí, že prodej Balíkovny je tak trochu zastíracím manévrem. Ministr Rakušan z něj totiž udělal klíčovou část své transformační strategie České pošty, která by následně měla být pružnější, efektivnější a ne tak prodělečná. „Česká pošta potřebuje změnu, aby měla smysl v současné společnosti,“ uvedl svou vizi České pošty před časem Rakušan. Právě zde je zakopaný pes.
Stát na jednu stranu chce, aby byla Česká pošta blízko lidem a aby fungovala jako určitý prostředník mezi nimi a státem. V komunikaci, ale i v samotné přítomnosti.
Na straně druhé je však faktem, že stát má pro Českou poštu stále méně relevantní agendy. A to zejména po povinném zřizování datových schránek, které pro živnostníky nahradily tradiční „obálky s pruhem“ a České poště ubraly výraznou část jejího byznysu.
Ve skutečnosti jsou prvky takzvané základní služby stále méně využívané, počet listovních zásilek klesá přibližně o desetinu ročně. Logicky, vytlačují je digitální alternativy, e-maily a instantní komunikace. Jenže s ústupem tohoto byznysu pošta i ministerstvo marně hledá agendu, ve které by zůstávala pro lidi relevantní.
Není žádným tajemstvím, že lidé z vedení České pošty právě v těchto dnech podnikají „tour de ministerstva“ a upěnlivě se snaží najít jakýkoliv byznys, který by státu dokázali „prodat“.
Proti ustupující agendě stojí na druhé straně poměrně přísné podmínky takzvané poštovní licence, tedy výčtu služeb, které pošta musí plnit.
Jde de facto o objednávku služeb od státu, který přesně specifikuje, co vlastně od doručovatele požaduje. U posledního výběrového řízení na poštovní licenci od roku 2025 jde například o to, aby vítěz provozoval alespoň 2900 poboček, doručoval na každou adresu v Česku či měl své pobočky otevřené každý pracovní den.
Právě v tomto zadání je zakopaný pes efektivity České pošty (která je reálně jediným soutěžitelem poštovní licence).
Pokud by se upravily podmínky tak, aby pobočky pošt nemusely být nutně otevřené každý pracovní den, pokud by se volněji specifikovala nutnost umístění poboček „do každé větší vesnice“, případně upravila požadovaná rychlost doručení, přineslo by to poptávanou efektivitu, která je i leitmotivem Rakušanovy transformace.
Zlámalová vysvětluje: Soukromého vlastníka by ztracené kufry na letišti zajímaly mnohem víc než stát
Problém je, že k takové úpravě legislativy ministr vnitra nikdy nesáhne. Tedy alespoň nikoliv tento ministr vnitra, který je zvolený za Starosty a nezávislé. Politickou ústavou jeho strany je právě zachovávat co největší přítomnost státu i v těch nejodlehlejších městech a vesnicích Česka, byť tam například pošty už dávno neplní svůj účel. Pokud by Rakušan přišel s výraznějším rozvolněním licence, rychle by pohořel jak u spolustraníků, tak u voličů.
Je nutno dodat, že je legitimní politikou Českou poštu dotovat a udělat z ní zkrátka prostředníka mezi státem a občanem v každé poslední tuzemské osadě. Nemá to sice s efektivitou nic společného, ale ostatně ne všechno můžeme počítat na peníze.
Osobně bych však šel druhou cestou: sledoval reálnou poptávku po službách pošty a prořezal podmínky poštovní licence tak, aby odpovídaly současné době. K něčemu takovému bychom však potřebovali ministra vnitra z jakékoliv jiné strany, než je STAN.
