KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Majitelé tepelných čerpadel zažili šok. Právě na ně nejvíce dopadlo zdražení distribuce elektřiny a zvýšení plateb za jističe. Ale na obnovitelné zdroje doplácíme všichni. Jde o příspěvky, stamiliardové investice do rozvodných sítí, vyšší ztráty, povinnost dát přednost energii z německých větrníků, jež je vedle povolenek další ranou do vazu českým uhelkám… Jako by nás klimatisté chtěli co nejvíce naštvat.
Humbuk s obnovitelnými zdroji je drahý podvod. Jejich fandové rádi poukazují na to, že když fouká a svítí, dodávají elektřinu skoro zdarma. Už ale neříkají, že když se započtou skutečné náklady, jsou drahé. Jejich výstavba je v přepočtu na množství vyrobené elektřiny násobně dražší než u klasických elektráren, elektřinu vyrábějí a dodávají jen někdy, takže se musejí zálohovat a ve špičce pro změnu vypínat, zatěžují distribuční síť, mají nízký poměr vyprodukované a vložené energie.
Tyto „externality“ způsobují, že se OZE za tržních podmínek nemohou v Česku vyplatit. Stavějí se jen proto, že kvůli Green Dealu musíme. Navíc uhlí a jádro jsou proti nim uměle znevýhodňovány.
Fosilní a atomové zdroje mají vysoký podíl mezi tím, kolik energie do nich vložíme při výstavbě a provozu a kolik jí získáme zpět. Měří ho index EROI , u jádra je na čísle 75, u uhlí na 30, hodně dobře vychází i voda – 49. Vítr má má hodnotu EROI 16 a slunce 4.
To ovšem platí v případě, že nepočítáme nutnost akumulace elektřiny u nestabilních zdrojů. Pak vodní elektrárny klesnou na (pořád skvělé) číslo 35, větrníky na 4 a soláry na 2. Uhlí a jádro zůstávají na svém, což znamená, že první zdroj je 37,5krát a druhý 15krát efektivnější než výroba energie ze slunce. Zde vidíme, proč jsme u nás postavili tolik hydroelektráren. Vyplácejí se víc, než uhelné. Zato sluneční a větrné jako primární zdroj nedávají vůbec žádný smysl.
Samozřejmě, že nízkou výtěžnost a nepravidelný provoz OZE musí někdo zaplatit. A tím někým je zákazník. Což právě nyní občané zjišťují ve svých účtech za elektřinu. Vrátil se do nich poplatek za obnovitelné zdroje. A ti, kteří je používají nebo mají tepelné čerpadlo, si více než ostatní připlatí za distribuci a za rezervovaný výkon. Všichni se pak složíme na vyšší ztráty elektřiny v síti způsobené kolísáním výkonu.
Správně by tyto náklady měly jít k tíži těch, kteří provozují solární a větrné farmy. Buď by měli mít povinnost své elektrárny zálohovat jinými (třeba plynovými), nebo si pořídit drahé baterie, aby zaručili stejnou plynulost dodávek jako fosilní a jaderné zdroje. Nebo mít smlouvy, jež by je donutily dodávat dle požadavků, ne jak se jim hodí. Jenže takový férový přístup by byl v rozporu s klimatickou ideologií. Takže se naopak všichni přizpůsobují jim.
Bohužel občanům nikdo dopředu neřekl, že OZE takto zatíží síť a tedy všem dále zdraží elektřinu, jejíž cenu beztak již zvyšují emisní povolenky. Aktuálně „jen“ o 1,80 Kč, ale už to bylo i 2,50 Kč a „uhlíkové odpustky“ spíše půjdou zase nahoru.
A bude hůř, protože uhelné elektrárny se stávají nerentabilními, když se k tomu všemu musejí nuceně odstavovat v časech, kdy v Německu hodně fouká. Jejich čeští majitelé tak doplácejí na byznys u sousedů.
Češi zatím jednoznačně patří mezi poražené národy, na které Zelený úděl dopadá nejdrtivěji.
Pro slunce a vítr zkrátka u nás nejsou podmínky. Snad jedině až se dostatečně zlevní baterie (faktem je, že jejich cena klesá), případně zvýší účinnost vodíkového cyklu či se najde jiný laciný způsob dlouhodobého skladování elektřiny vyrobené „v sezóně“. Výhodné jsou tyto zdroje v případě tzv. ostrovních systémů, kdy dům, továrna nebo obec nejsou vůbec připojeny na veřejnou síť, tedy ji nijak nezatěžují a neplatí distribuční poplatky.
Tohle měla být cesta, jíž jsme měli jít od počátku. A vůbec nestavět velká pole slunečních panelů či obří stožáry větrníků. Hyzdí krajinu, společnosti se nevyplácejí a jejich budování je spojeno s masivní korupcí a taháním stovek miliard z kapes daňových poplatníků. Jenomže my teprve nyní začínáme budovat komunitní energetiku, a to ještě jako možnost sousedů vzájemně si dodávat elektřinu, nikoli primárně coby plně soběstačná společenství.
Zelený úděl nás podvedl dokonce dvakrát. V obecné rovině nás nutí stavět méně efektivní a v důsledku dražší zdroje. Přičemž fosilní elektrárny zatěžuje emisními povolenkami a prodražuje stavbu těch jaderných, když jim staví do cesty byrokratické překážky, jež prodlužují výstavbu a zvyšují její cenu.
Ve Spojených arabských emirátech postavili Korejci tři velké reaktory za deset let v ceně 100 mld./GW, u nás budou stát dvojnásobek a nebudou tak rychle.
Konkrétně pak kladivo Green Dealu dopadá nejen na běžné spotřebitele, ale i na ty, kteří uvěřili propagandě a pořídili si obnovitelné zdroje či tepelné čerpadlo. Ti dokonce místo úlevy pocítí zvýšení cen více než ostatní. A to jsme pořád „jen“ u cen elektřiny. Viděli jsme, že Zelený úděl zdraží benzín, vytápění, dopravu a vlastně všechno (čehož se lekla i vláda a prozatím implementaci toho balíčku odložila). Zelená katastrofa na druhou…
Kdyby někdo namítal, že jsme při snaze o dekarbonizaci udělali řadu chyb, měl by sice pravdu, ale i pokud bychom vše provedli „správně“, stejně by byl výsledný efekt záporný. Pokud totiž musíte na vyrobenou kilowatthodinu v solární elektrárně vydat skoro čtyřicetkrát více energie než v jaderné, logicky si tím drasticky snižujete efektivitu a zvyšujete cenu. Nemluvě o celkových emisích CO2 za životní cyklus, jež jsou u fotovoltaiky desetkrát vyšší než u jádra.
Ke všemu máme ještě tu smůlu, že jsme napojeni na Německo, takže se k nám přesouvají tamní vysoké ceny zaviněné hloupou Energiewende. Zatímco Francie, která vyrábí většinu elektřiny z jádra, je na tom mnohem lépe. Jakož i Skandinávie. Švédsko dokonce odmítlo vybudovat plánované podmořské propojení, protože se obává „exportu“ německých problémů a zdražení energií u sebe doma, neboť tamní trh nepovažuje za „efektivní“.
My nemám ten luxus jako Švédi. Naše soustavy jsou propojené, česká cena elektřiny se tvoří na Lipské burze, musíme povinně brát energii z německých větrníků, vypínat naše uhelky, dále tím snižovat jejich profitabilitu a dostávat je tím do červených čísel. K tomu nám naši sousedi skrze tlak v EU vnutili v rámci Green Dealu energetickou politiku, která vůbec není vhodná pro naše podmínky. Na rozdíl od zemí, které mají násobně více potenciálu výroby energie z větru, slunce či vody.
EU musí konečně pochopit, že nemůžeme obětovat životní úroveň vlastních obyvatel kvůli chiméře uhlíkové neutrality, zatímco zbytek světa kouří jako komín.
Ať to vezmeme z kterékoli strany, od obecných parametrů výstavby OZE v české kotlině až po dopady na jednotlivé občany, vychází to pro nás zatraceně nevýhodně. Nemáme mořské šelfy, kde fouká prakticky nepřetržitě, ani velké holé pláně s třemi tisícovkami hodin plného slunečního svitu za rok, ani velehory či stovky fjordů, jimiž proudí, resp. kam ústí dravé řeky s velkým spádem, jež prakticky nepřetržitě dodávají energii na výrobu elektřinyy.
My jsme dosažitelný potenciál vody prakticky naplnili, ale jinak jsme stavěni na uhlí nebo na jádro. To první je vůbec v EU „fuj“, to druhé bylo dlouho také, teprve nyní začíná jistá atomová renesance.
Zatím Češi jednoznačně patří mezi poražené národy, na které Zelený úděl dopadl nejdrtivěji. Je naprosto nezbytné, aby se tato vláda a všechny příští postavily v Bruselu za zajištění naší energetické bezpečnosti jako nutné podmínky, přes kterou „nejede vlak“.
Pokud nedosáhneme změn v Green Dealu, které nám umožní provozovat uhelné elektrárny do doby, než je nahradíme jadernými, zbavit se závislosti na německém trhu s elektřinou (kterou odmítlo i Švédsko) a ochránit obyvatele před dopady klimatické politiky, bude lidem zle. A v důsledku v nich poroste frustrace a vztek. Nemáme u nás nepřizpůsobivé migranty z Afriky a Asie, ale masové nepokoje mohou propuknout i kvůli energetické chudobě.
Ostatní v Evropské unii musejí pochopit, že nemůžeme obětovat životní úroveň vlastních obyvatel kvůli chiméře uhlíkové neutrality, zatímco zbytek světa kouří jako komín a naše oběť nijak nesnižuje prudký růst globálních emisí. Tedy napřed to musejí pochopit všichni čeští politici a podle jednat v Bruselu. Už nelze nic odkládat, nelze se na nic vymlouvat, nelze doufat v zázrak. Je třeba konat, a to rychle. Kletba Zeleného údělu se už naplňuje…
