Pozdě, ale přece: Joe Biden odstupuje z boje o prezidentské křeslo, kdo se teď postaví Trumpovi?

KOMENTÁŘ PAVLA HLAVÁČKA | Bidenovo napjatě očekávané rozhodnutí muselo přijít co nejdřív, pokud si mají demokraté udržet reálné šance do prezidentských voleb. Tuto bezprecedentní situaci si dlouho nechtěl nikdo připustit, až do osudné televizní debaty s Donaldem Trumpem, z níž Joe Biden vyšel jako na hlavu poražený. Od té doby se místo otázky „zda?“ začalo stále více hovořit o „kdy?“.

Je těžké soudit, jak velké množství demokratů cítí z rozhodnutí Bidena úlevu, protože byli přesvědčeni, že úřadující prezident by s Trumpem volby vyhrát nedokázal. Stejně tak velké množství může cítit zklamání či rozčarování, protože řešit nového kandidáta uprostřed léta je prostě příliš pozdě. 

Nelze vyloučit, že odstoupení Bidena z prezidentského klání podporovala více než polovina stranického vedení. Jenže ta skutečná výzva nyní spočívá v tom, koho vybrat za nástupce – protože tam už se hlasy demokratů budou tříštit.

Joe Biden svým způsobem odchází jako poražený, protože – jak sám potvrdil ve svém rezignačním projevu – měl v úmyslu usilovat o znovuzvolení. Podle všeho nakonec podlehl nejen rostoucímu tlaku z řad svých spolustraníků, ale také veřejného mínění – a známých osobností podporujících (a sponzorujících) Demokratickou stranu.

Svým rozhodnutím neusilovat o nominaci strany vyvolává Joe Biden dva protikladné pocity. Na jedné straně to můžeme ocenit, protože dokázal potlačit své vlastní ego a upřednostnit zájmy své strany a země. Taková vlastnost je obdivuhodná. 

Na druhé straně ale toto jeho rozhodnutí přichází příliš pozdě. Mělo k němu dojít přinejmenším již před dvěma lety, a kdyby se tak bývalo stalo, odcházel by Biden jako „král“, který teď mohl z pozice zkušeného rádce „dohlížet“ na průběh stranické nominace. Tohoto práva se sám vzdal a horečné hledání jeho nového nástupce jde už do značné míry mimo jeho možnosti.

Biden chce předat štafetu Harrisové, ta se však potýká s nižší podporou než on, zejména v nerozhodnutých státech.

Demokraté jsou zjevně pod časovým tlakem. Biden odstoupil nejen čtvrt roku před prezidentskými volbami, ale hlavně pouhý měsíc před konáním Národního konventu Demokratické strany (19. až 22. srpna 2024). Času na to, aby dokázali veřejnosti a nota bene sami sobě nalézt věrohodného nástupce, je tedy zoufale málo. To mělo být záležitostí primárek, které ale proběhly jen „pro forma“. 

Celá debata se tak svým způsobem vrací na začátek. A patrně nejčastější otázkou současné americké politiky je to, co až doposud nikdo neřešil – kdo nahradí Joea Bidena, který neměl v primárkách žádného reálného vyzývatele. Hlavní úskalí spočívá v tom, že nástupce, ať už to bude kdokoli, bude muset stranu znovu sjednotit. 

Bez podpory vlastní strany se volby – jakékoli a kdekoli – vyhrávají velmi těžko. Jsou demokraté schopni v takto krátkém časovém horizontu ze svých řad takovou osobnost vygenerovat?

Ti, kteří prohrá(va)li: Demokraté, kteří ztratili a už nikdy nedobyli Bílý dům

Jak už jsme psali v dříve, přirozeným nástupcem úřadujícího prezidenta USA je viceprezident. A Joe Biden ve svém rezignačním projevu podpořil nominaci viceprezidentky Kamaly Harrisové (59 let). Na svém účtu X napsal: „Rád bych dnes nabídl svou plnou podporu a souhlas, aby Kamala Harrisová získala nominaci strany pro tento rok.“ 

To v praxi znamená, že u delegátů zvolených na stranický sjezd pro nominování Bidena by se zřejmě dalo očekávat, že vyjdou jeho přání vstříc. Jenže v tomto ohledu žádná jistota není – Harrisová totiž neprošla stranickými primárkami, tudíž neexistuje právní závazek volit pouze na základě přání úřadujícího prezidenta.

Realita je navíc ještě komplikovanější, jelikož se Harrisová v průzkumech veřejného mínění potýká s nižší podporou než Joe Biden, zejména v nerozhodnutých státech (swing states).

Vývoj veřejné (ne)podpory Kamaly Harrisové (zdroj: projects.fivethirtyeight.com)

Kromě toho čelí Harrisová poměrně dlouhému seznamu dalších „plausibilních“ kandidátů na stranickou nominaci. Podle Skynews patří mezi největší vyzývatele Kamaly Harrisové tyto čtyři osobnosti: Gavin Newsom, Gretchen Whitmerová, Josh Shapiro a (poněkud paradoxně) Michelle Obamová.

Čtyři „prezidentovi muži“, z toho dvě ženy

Gavin Newsom (56 let) je od roku 2019 guvernér Kalifornie. Začínal jako starosta San Francisca – tehdy na sebe upozornil tím, že začal vydávat povolení ke sňatku osob stejného pohlaví, což bylo tehdy v rozporu se zákony. Vůči administrativě Joea Bidena býval vždy loajální.

Po Bidenově rezignaci zveřejnil Newsom na sociálních sítích prohlášení, v němž prezidenta chválí za jeho leadership: „Zapíše se do historie jako jeden z nejvlivnějších a nejobětavějších prezidentů.“ 

Nad Newsomovou nominací se nicméně vznáší otazník – výzvu k nahrazení Bidena totiž odmítl s tím, že proti Harrisové kandidovat nebude.

Bez amerického deštníku a s masovou armádou za humny. Co by se stalo, kdyby Trump splnil své hrozby

Další kandidátskou osobností je Gretchen Whitmerová (52 let). Poprvé na sebe upozornila, když byla v roce 2019 zvolena guvernérkou státu Michigan. Své postavení ve straně definitivně potvrdila v roce 2022, kdy nejenže byla do úřadu znovuzvolená, ale navíc se jí podařilo zajistit demokratům vítězství v obou komorách zákonodárného sboru v Michiganu – poprvé po bezmála čtyřiceti letech. 

Po Bidenově rezignaci na nominaci strany zveřejnila Whitmerová na svém účtu X příspěvek, v němž jej označila za skvělého veřejného činitele, který „ví lépe než kdokoli jiný, co je potřeba k porážce Donalda Trumpa“. A k tomu dodala poněkud tajemně: „Můj úkol v těchto volbách zůstane stejný: udělat vše pro to, abychom zvolili demokraty a zastavili Donalda Trumpa.“ 

Zda to znamená usilovat o nominaci strany, není úplně jisté. Nicméně s ohledem na to, že Michigan je v roce 2024 jedním z nerozhodnutých států (swing states), bude Whitmarová sehrávat klíčovou roli ve straně, i kdyby zůstala na postu guvernérky.

Josh Shapiro (50 let) je guvernér Pensylvánie. Často bývá označován za vycházející hvězdu Demokratické strany a možného kandidáta do prezidentských voleb v roce 2028. 

Své renomé si vydobyl v roce 2022 – tehdy ve volbách porazil nechvalně známého šiřitele konspiračních teorií, křesťanského fundamentalistu a pravou ruku Donalda Trumpa, MAGA-republikána Douga Mastriana. 

Shapiro se tak stal prvním guvernérem, který poprvé po téměř šedesáti letech dokázal obhájit mandát demokratů, když v Pensylvánii vystřídal člena vlastní strany. S ohledem na jeho silné postavení v jednom z nerozhodnutých států zůstane Shapiro klíčovou postavou Demokratické strany bez ohledu na výsledek nominace v srpnu 2024.

Biden a Trump jako Brežněv a spol. Americké prezidentské volby jsou soubojem gerontopacientů

Michelle Obamovou (60 let) znají všichni: manželka 44. prezidenta USA Baracka Obamy a první dáma Ameriky v letech 2009 až 2017. Díky svému empatickému vystupování a umírněným názorům si rychle získala širokou podporu veřejnosti, kterou si udržuje i nadále.

Podle některých průzkumů je dokonce jedinou kandidátskou osobností demokratů s realistickým potenciálem porazit Donalda Trumpa. Zanechává tak za sebou nejen Bidena, ale i Harrisovou, Newsoma, Shapira a Whitmerovou.

Nicméně Michelle Obamová prohlašuje, že se do politiky nehodlá zapojovat aktivně. O její účasti na nominačním sjezdu – navzdory její široké veřejné podpoře – se tak zatím uvažuje jen v teoretické rovině.

Podle průzkumu veřejného mínění ze začátku července 2024 má šanci porazit Donalda Trumpa pouze bývalá první dáma Michelle Obamová (zdroj: Reuters/IPSOS).

Je možné, že se v soutěži o nominaci objeví i další jména. Například stanice CBS News zmiňuje (vedle výše uvedených) také demokraty jako Andy Beshear (guvernér Kentucky), Jay B. Pritzker (guvernér Illinois), Wes Moore (guvernér Marylandu), Amy Klobuchar (senátorka za Minnesotu), Pete Buttigieg (ministra dopravy) a další.

Nicméně tito politici jsou spíše zbožným přáním než odrazem současného stavu Demokratické strany. Hlavní „hvězdou“ nominačního sjedu Demokratické strany bude bezpochyby Kamala Harrisová.

Tři důvody, proč si Trump vybral J. D. Vance za viceprezidenta a proč to nepotěší Ukrajinu

Leyenová uspěla i díky hlasům Zelených, a ti se teď hlásí o slovo. Šéfku Komise čeká hlavolam

sinfin.digital