V Poslanecké sněmovně vznikl návrh, který by výrazně změnil možnost podat dovolání v civilních věcech k Nejvyššímu soudu (NS). Cílem navrhované změny je, aby soudci NS již nerozhodovali o každém podaném dovolání, ale mohli si podle zákonem stanovených kritérií vybírat, o kterých případech budou rozhodovat. Zároveň by se naopak měla otevřít cesta k možnosti podat dovolání v rodinných věcech, kde nyní roli NS nesystémově supluje Ústavní soud (ÚS).
Dlouho diskutovaná systémová změna rozhodování nejvyšší soudní instance o podaných dovoláních v civilních věcech může již brzo skončit tak, že zákonodárci přijmou ještě v tomto volebním období pozměňovací návrh poslankyně a místopředsedkyně ODS Evy Decroix.
Ta připravila ve spolupráci s některými soudci NS novelu občanského soudního řádu, která spočívá ve výrazném omezení přístupu k NS. Přípustnost dovolání by podle návrhu již nebyla automaticky ze zákona, ale závisela by na tom, zda ho takto vyhodnotí soudci NS.
„Navrhovaná úprava vychází z obrácené koncepce přípustnosti, než tomu bylo dosud – dovolání není ex lege přípustné, ledaže je Nejvyšší soud svým rozhodnutím připustí. Každé dovolání tak v sobě obsahuje současně i návrh na vyslovení jeho přípustnosti,“ uvádí se v odůvodnění návrhu.
Soudci NS by tak měli rozhodovat jen o věcech, u nichž by spatřovali veřejný zájem na zajištění jednotného výkladu právních předpisů. Vyslovení přípustnosti by tak předcházelo samotnému rozhodnutí o věci. A naopak, pokud by NS nepřipustil, že bude o věci rozhodovat, odůvodnil by to napříště pouze strohým odkazem na zákonné ustanovení.
Další procesní novinkou by byl návrat k možnosti podat dovolání i proti zrušujícím rozhodnutím odvolacích soudů. NS by tak rozhodoval nově tam, kde by spatřoval nezákonnost takového kasačního rozhodnutí odvolacího soudu. Odůvodněno je to tak, že by to mělo zamezit tzv. soudnímu ping-pongu a s tím spojenému prodlužování délky řízení.
Novela by ovšem zároveň k NS „pustila“ dosud dovolacím soudem neřešenou oblast rodinného práva, kde dnes dovolací roli „supluje“ nesystémově Ústavní soud. Jde například o často medializovanou a choulostivou problematiku péče rozvádějících se rodičů o děti.
Změna koncepce přístupu k NS je v právnické obci dlouhodobě diskutována a navrhované omezení dovolání má své zastánce i odpůrce. Ti první argumentují primárně tím, že tzv. vysoké soudy mají do pravomocných rozhodnutí zasahovat jen výjimečně a že neplatí rovnice „čím více instancí, tím více práva“. Ba naopak, čím vyšší je počet rozhodnutí vysokých soudů, tím méně se v nich lze vyznat a tím vyšší je pravděpodobnost vnitřních rozporů a horší kvality. Odpůrci namítají nižší mírou ochrany individuálních práv účastníků.
Návrh vyvolává již dnes obavy vedení Ústavního soudu, neboť by velmi pravděpodobně, minimálně zpočátku, vedl k jeho zahlcení stížnostmi na neústavní odmítání dovolání a odepření práva na soudní ochranu. To je, mimochodem, již dnes poměrně častá agenda ústavních soudců, kteří se často kriticky vyjadřují k praxi soudců NS při odmítání dovolání.
O podobný institut, který by umožňoval soudcům rozhodovat, čím se budou vůbec zabývat, usilují dlouhodobě i někteří soudci na Nejvyšším správním soudu (NSS). Jde o tzv. nepřijatelnost kasačních stížností. Ta je v současné době omezena na případy, v nichž v první instanci na krajských soudech rozhoduje samosoudce. Tedy, hrubě řečeno, jde o případy méně významné a právně nikoliv složité.
S obecným rozšířením nepřijatelnosti kasační stížnosti na všechny případy počítal dokonce návrh novely soudního řádu správního, který připravilo ministerstvo spravedlnosti a jenž vycházel z požadavků soudní praxe. V rámci připomínkového řízení však narazil na mohutný odpor a konečný návrh, který je v Poslanecké sněmovně, s rozšířením nepřijatelnosti kasační stížnosti nepočítá. Argumenty odpůrců byly shodné s těmi, kterými je provázena obava z omezení přípustnosti dovolání v civilních věcech: omezení ochrany individuálních práv a práva na soudní ochranu.
