Mezinárodní trestní soud chce vydat zatykač na vůdce Hamásu i Izraele, EU fatálně selhává v jednotném postoji

Kakofonie pokračovala včera (ve středu), když Norsko, Irsko a Španělsko oficiálně prohlásily, že od 28. května budou oficiálně uznávat (neexistující) palestinský stát. Je to docela průlom, protože ze západoevropských zemí dosud takové uznání vyhlásilo pouze Švédsko. Palestinský stát formálně uznává 142 ze 193 zemí světa. 

Z Evropské unie je to sedm postkomunistických zemí včetně Česka, které tento krok učinily ještě za minulého režimu, plus Kypr. Tyto země pěstují diplomatické styky s Palestinskou autonomií v čele s Organizací pro osvobození Palestiny na západním břehu Jordánu, nikoli s hnutím Hamas v pásmu Gazy.

Žalobce Karim Khan chce zatykač na Netanjahua a Gallanta kvůli zločinům proti lidskosti a válečným zločinům. Vyčítá jim, že při odvetné operaci v pásmu Gazy, která trvá od loňského října, použili hladovění civilního obyvatelstva jako válečnou metodu a dopustili se zabití mnoha civilistů. Čelní představitelé Hamásu se podle něj provinili vraždami izraelských civilistů 7. října, únosem 245 rukojmích a sexuálním násilím na některých z nich.

Za EU zareagoval až s mnohahodinovým zpožděním vysoký představitel pro zahraniční politiku Josep Borrell. Omezil se na konstatování, že „zaznamenal“ návrh žalobce Khana. „Mezinárodní trestní tribunál má jako nezávislá organizace mandát vyšetřovat nejtěžší zločiny z hlediska mezinárodního práva. Všechny státy, které ratifikovaly status tohoto soudu, mají povinnost vykonávat jeho rozhodnutí,“ konstatoval Borrell, aniž vyjádřil sebemenší názor. 

Pozoruhodně se neozvala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která se na začátku konfliktu vyznamenala návštěvou Izraele vykládanou jako symbol podpory.

Rozpětí názorů v rámci EU ilustruje dobře na jedné straně prohlášení belgické ministryně zahraničí Hadži Lahbíbové, podle níž vykonává ICC nezbytnou práci; postup žalobce je podle ní „významným krokem v rámci vyšetřování situace v Palestině“.

Český premiér Petr Fiala ho ovšem považuje za „zcela nepřijatelný“, což lze považovat za opačný extrém ve škále ohlasů. Fiala připomněl, že konflikt vyvolal svým útokem Hamás, který tak nese plnou odpovědnost i za to, co se stalo potom. Podobně se vyjádřil i rakouský kancléř Karl Nehammer.

Jak je pro některé země těžké zaujmout stanovisko, dokládá prohlášení mluvčího německého ministerstva zahraničí, podle něhož Berlín uznává nezávislost ICC, jehož soudci však budou „muset odpovědět na jistý počet těžkých otázek, včetně otázky vlastní způsobilosti a souvislosti s vyšetřováním v zainteresovaných právních státech, jako je i Izrael.“ 

Německo se domnívá, že podání žádosti o zatykače souběžně na činitele Hamásu a čelné izraelské politiky „vyvolává dojem ekvivalence, který je nepřesný“. Izrael má zajisté právo a povinnost bránit své občany; na druhé straně humanitární právo platí za všech okolností.

Pro úplnost připomeňme odsudek amerického prezidenta Joea Bidena, který považuje žalobcův krok vůči Netanjahuovi a Gallantovi za „skandální“, protože klade rovnítko mezi počínání Hamásu a izraelské armády. „Budeme vždy stát po boku Izraele, proti ohrožení jeho bezpečnosti,“ uvedl Biden.

Západní svět nepochybně a rozhodně odsuzuje útok Hamásu ze 7. října; v tom panuje naprostá shoda. Pro řadu zemí včetně členů EU je však stále obtížnější akceptovat izraelskou reakci spočívající v systematickém ničení pásma Gazy a vyvolávajícím značné humanitární příkoří.

Vnímání míry závažnosti izraelské operace v Gaze se však významně liší, takže na úrovni EU nelze zformulovat společné stanovisko. Tam, kde EU nemá v zahraniční politice společný postoj podporovaný všemi 27 státy, nemá žádný.

Evropská unie dlouhodobě oficiálně podporuje vznik palestinského státu po boku Izraele. Španělsko, Irsko a Norsko chtějí svým gestem napomoci jeho skutečnému ustavení. Současné izraelské vedení perspektivu palestinského státu rozhodně odmítá, nenavrhuje však žádné jiné řešení. „Premiér Netanjahu nemá mírový projekt pro Palestinu,“ vyložil před španělským parlamentem premiér Pedro Sánchez. Zdůraznil, že týž Netanjahu svou operací v Gaze „vyvolal tolik bolesti, ničení a vzteku v Gaze a zbytku Palestiny, že řešení v podobě dvou států je dnes ohroženo“.

Norský premiér Jonas Gahr Store při této příležitosti „naléhavě vyzval“ státy, které ještě Palestinu neuznaly, aby tak učinily. Norsko se dlouhodobě zajímá o mír na Blízkém východě.

Na začátku 90. let se Izraelci a Palestinci vedli mírové rozhovory v Oslu – jednalo se o jeden z okamžiků, kdy byl vznik palestinského státu reálnou možností. Podobně jako Store mluvil i předseda irské vlády Simon Harris. Ze zemí EU se k témuž gestu chystá ještě Slovinsko a Malta. Belgická vládní koalice se na něm dnes naopak neshodla.

Izrael si vytyčil jako cíl úplné zničení Hamásu jako odvetu za jeho útok ze 7. října, při kterém bylo zabito 1170 Izraelců, převážně civilistů. Dalších 252 lidí bylo odvlečeno jako rukojmí do Gazy. Izraelské armádě se nedaří tyto oběti osvobodit; armáda odhaduje, že nich Hamás nadále drží 124, dalších 37 už nežije. Podle ministerstva zdravotnictví ovládaného Hamásem zahynulo při vojenských operacích izraelské armády v pásmu Gazy 35647 Palestinců, většinou civilistů. 

Šílený útok islámských teroristů podporovaných Íránem a mimořádně brutální izraelská represe vyvolávají stále velmi silné emoce v celém světě. Postoj k nim například významně ovlivňuje chování mnoha rozvojových zemí tzv. velkého jihu vůči Západu.