KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Pořadatelé mistrovství světa v biatlonu v Novém Městě na Moravě sklízejí chválu za to, jak i při současných teplotách nad 10 stupňů dokáží v jinak zelené krajině zajistit podmínky pro lyžaře. Chvála je jistě oprávněná. Otázkou ovšem nejen v tomto případě zůstává, zda současné umělé vytváření pravé zimy kvůli zábavě pro pár vyvolených není čirá zvrácenost. Vysmívaná ekologická aktivistka Greta Thunbergová má v jedné věci bohužel pravdu. V případě deklarovaného boje o ochranu klimatu nejde o žádný skutečný boj, ale jen o jakousi pokryteckou hru, v níž prohrávají ti, kdo se ji rozhodnou brát vážně.
Hned na začátku je třeba říci, že nejsem žádným příznivcem Grety Thunbergové ani jiných radikálních klimatických aktivistů, včetně těch, kteří se přilepují k silnicím nebo stříkají barvy na obrazy v galeriích. Právě naopak. Nemám je rád.
Na druhou stranu mě ale právě končící MS v biatlonu v „zeleni“ přivádí k myšlence, zda tahle, námi staršími často vysmívaná aktivita části mladých ekologických radikálů není vlastně logická.
Tak si to pojďme shrnout. Svět dnes žije prakticky ve shodě na tom, že za takzvané globální oteplování a klimatické změny může činnost člověka. A existují možná miliony lidí, odborníků, vědců, politiků, kteří se dobře živí tím, že nás (a zejména ty mladé) straší neustálým varováním před fatální přírodní katastrofou.
Pokud nezměníme svůj přístup k přírodě a nesnížíme radikálně svou produkci emisí (říkávají ti vysoce postavení moudří), nastanou takové přírodní pohromy, že i nám v klidné střední Evropě půjde doslova „o kejhák“ a holou existenci. Současné generaci dospělých už to může být jedno, ale odnesou to ti „mladí“.
No a teď si představme někoho jako Gretu Thunbergovou, možná mírně naivní dívku s autistickými sklony, která všem těmhle politickým a vědeckým proklamacím, doloženým fotkami vyhublých ledních medvědů, začne věřit. A přitom si zapne televizi a uvidí jakýsi bílý ostrůvek uprostřed české Vysočiny, na němž se po umělém sněhu prohánějí lyžaři s puškou na zádech při teplotě nad 10 stupňů nad nulou.
Zásobník uměle vyrobeného sněhu, díky němuž mohou mimo jiné biatlonisté v novoměstském areálu klouzat na lyžích i za jarních teplot, stál mimochodem 26 milionů korun.
Nejde ale jen o Nové Město na Moravě. Záběry z lyžařských závodů všeho druhu, které se odehrávají na úzkých pruzích umělého sněhu, obklopených zelení, na vás vyskočí na všech sportovních kanálech. My se totiž lyžování nevzdáme. Za žádnou cenu. I kdyby se příroda postavila na hlavu. Nemůžeme jen tak běhat s puškou na zádech, nebylo by to ono, musíme při tom klouzat.
Závody náklaďáků v poušti
Pravdou přitom zůstává, že lyžování na umělém sněhu v jinak zcela zelené krajině je možná neprávem přisuzována role té největší klimatické zvrhlosti. Ono je těch zvrhlostí či zvráceností víc.
Co třeba takové Rallye Dakar? Tam totiž kromě jiného závodí také „náklaďáky“, určené jinak k tomu, aby někde vozily cement či kamení. Jednou za rok se ale desítky upravených „náklaďáků“ naloží na loď a přivezou do pouště, aby tam závodily. A není vůbec vyloučeno, že kvůli zvýšení atraktivity rallye tam budou jednou závodit i bagry a buldozery.
Aby to ale nebylo nesprávně pochopeno, nejsem vůbec žádným kritikem „kapitalismu“ ani bojovníkem proti technologickému vývoji a s ním spojené zábavě. Právě naopak. Jen upozorňuji, že když už někdo straší celoplanetární klimatickou katastrofou kvůli lidské „rozmařilosti“, lyžování v zeleni ani závody náklaďáků v poušti se k tomuto neustále opakovanému varování politiků a vědců jaksi nehodí.
Leckoho by mohlo napadnout, že celý ten proces strašení a zároveň nicnedělání proti ohlašované hrozbě je vlastně jen taková záměrně hraná „bžunda“, přinášející profit jak „strašičům“, tak jejich odpůrcům.
Ukazují to i některé kroky a nápady, které mají veřejnosti dokázat, že i ty největší zvrácenosti proti přírodě jsou vlastně jen předstupněm k udržitelnému vývoji a ochraně klimatu. A tak si třeba některé týmy, které si na dakarskou Rallye přivezou přes půl světa náklaďáky na závody, dají na stan solární panel. Aby působily ekologicky.
A určitě i pořadatelé závodů na nastříkaném sněhu určitě vymyslí podobné ekologické „odpustky“, třeba budou závodníky rozvážet do hotelů elektromobilem. Někteří už to dělají.
A co na to Greta a jí podobní? Může se jim někdo v jejich mladistvé „naivitě“ divit, že tlučou pěstičkami do pultíků a plamenným hlasem vyzývají k akci proti hrozbě, kterou je straší mnozí z těch, jež se pak jejich reakci smějí? Posměšné poznámky v tom duchu, že právě generace, která je pořád na mobilech a počítačích, paradoxně vyzývá ke skromnosti, nepomohou.
Pomohlo by, kdyby se našel nějaký vysoce postavený politik nebo vědec, který by Gretě Thunbergové konečně řekl pravdu. Dělali jsme si legraci, nemyslíme to s tou klimatickou hrozbou a bojem proti ní vážně. Jinak bychom přece nikdy nemohli závodit s náklaďáky a stříkat umělý sníh doprostřed zeleného lesa. Jenže ukažte mi politika, který bude mít odvahu to Gretě konečně říct.
