Poslanci Evropského parlamentu ve čtvrtek 11. dubna drtivou většinou schválili text vyzývající Evropskou komisi, aby zrušila nominaci jejich kolegy z německé CDU Markuse Piepera na nový post zmocněnce EU pro malé a střední podniky. Poukázali na pochybnosti nejen ohledně jeho zásluh a schopností, ale také z hlediska „zeměpisné rovnováhy“ nebo rovnosti práv mužů a žen.
Evropský parlament zajisté nemá žádnou (pravo)moc diktovat Evropské komisi, jak má provádět svou personální politiku.
Ovšem jeho včerejší usnesení, přijaté dva měsíce před eurovolbami, má silný politický náboj: staví totiž do „trapného světla“ Ursulu von der Leyenovou, předsedkyni EK a zároveň oficiální kandidátku nejsilnější frakce v EP – Evropské lidové strany – na vlastní znovuzvolení.
Skutečnost, že se proti ní postavili poslanci nejen z frakcí socialistů, zelených i liberálů, ale stejně tak krajní pravice i levice, významně oslabuje její postavení – a to daleko šířeji než mimo „bruselskou politickou bublinu“.
Příslušný text byl schválen 382 hlasy, proti bylo 144 při 80 abstencích.
Nezapomínejme, že pokud bude Ursula von der Leyenová nominována podruhé většinou lídrů 27 členských států sdružených v Evropské radě, musí tuto nominaci následně schválit Evropský parlament. Už minule, v roce 2029, prošla s odřenýma ušima. Tentokrát to zatím nevypadá o moc lépe, spíše naopak.
Markus Pieper se v soutěži o vysokou funkci v Evropské komisi střetl ve finále s českou europoslankyní Martinou Dlabajovou a s Annou Stellingerovou, náměstkyní ředitele Konfederace švédských podniků.
Obě podle řady shodných svědectví dopadly v odborném hodnocení lépe než on, přičemž Dlabajová úplně nejlépe.
Komise si však vybrala Piepera, přestože Švédové a zejména Češi jsou ve vysokých pozicích v EU „podzastoupeni“ a sama šéfka Komise hlásá politiku nakloněnou obsazování žen do řídících funkcí.
Česká politička se problematice malých a středních podniků věnuje dlouhodobě. Byla zvolena dvakrát za sebou na kandidátce ANO, ale s hnutím se nedávno rozešla a do EP pro příští volební období již nekandiduje.
Její hvězda zazářila při čtvrteční rozpravě na téma Pieperova jmenování.
Vysvětlila, že nebude hlasovat, protože je ve střetu zájmů. „Myslím, že má vždy převládnout průhlednost a veřejný zájem, což jsou hlediska, která zřejmě v komisi ani v tomto parlamentu neplatí pro všechny. Někteří dávají přednost stranickým zájmům a osobním úsluhám před pravidly a zásadami,“ řekla za nadšeného potlesku většiny přítomných.
Na Piepergate se možná brzy zapomene, ale přetrvá nepříjemný pocit trapnosti z povýšenosti Ursuly von der Leyenové.
Markus Pieper není jen tak nějaký řadový europoslanec: Na kandidátce CDU byl poprvé zvolen v roce 2004 a postupem času se stal koordinátorem této nejvlivnější národní poslanecké delegace v rámci frakce Evropské lidové strany (EPP).
Je celkem jasné, že ho von der Leyenová prosadila do dobře placené trvalé funkce, protože potřebovala jeho podporu v rámci CDU i EPP, kde jejímu pokračování v čele Komise nefandí úplně všichni.
Pro šéfku Komise je hodně nepříjemné i to, že se proti ní postavilo několik významných komisařů z jejího vlastního „kolegia“, kteří politicky nepatří do rodiny EPP.
Nejkritičtěji vystupoval francouzský Thierry Breton, odpovědný za vnitřní trh EU a považovaný za skutečně „těžkou váhu“ evropské exekutivy. Byl rozladěn o to víc, že budoucí zmocněnec pro malé a střední podniky se bude odpovídat právě jemu – přitom ve finále výběrového řízení si on sám ukázal na Dlabajovou, nikoli na Piepera.
Jenže na klíčovém sezení kolegia Komise 31. ledna, kde bylo rozhodnutí přijato, nebyl přítomen, protože seděl na neformální schůzi ministrů obrany EU. Jak to, že o návrhu nevěděl?
Novináři ze serverů La Matinale Européenne a Politico vyčmuchali, že tento bod nebyl vůbec zařazen na tzv. „hebdo“, což je schůze šéfů kabinetů všech komisařů, na které se předjednává agenda každého zasedání kolegia. Von der Leyenová tedy postavila kolegy před hotovou věc a ti ji, bez hlubší znalosti věci, odmávli.
Markus Pieper zatím ani nepípl, mlčí a na plénu tento týden se nevyskytoval. Je velmi pravděpodobné, že se nového úřadu ujme už příští týden v úterý. Nic tomu nemůže zabránit, nominace platí. Mlčí také von der Leyenová; zřejmě se rozhodla dělat mrtvého brouka, dokud se to nepřežene.
Místopředseda Komise Maroš Šefčovič novinářům vyložil, že Evropský parlament se nemá co vměšovat do personálního rozhodování Evropské komise – a naopak. Mluvčí Komise podotkl, že rozhodnutí bylo učiněno, přičemž pravidla hry byla dodržena, takže se už není o čem bavit.
Na „aféru Piepergate“ se tedy možná brzy zapomene. Zůstane však nepříjemný pocit jisté trapnosti a povýšenosti, který se s německou političkou v příštích týdnech a měsících potáhne a bude škodit její jinak převážně pozitivní pověsti.
