KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE I Středeční superdebata osmi lídrů do Evropského parlamentu na CNN Prima News byla v mnoha věcech poučná. Kdo ještě není rozhodnut, komu dá svůj hlas, získal z ní poměrně jednoznačný návod. A hlavně by měl jít volit, protože v Bruselu se skutečně rozhoduje o naší budoucnosti. Bylo to jasně vidět i na průběhu více než dvouhodinové debaty, v níž se střetly „těžké váhy“.
Za sebe předem říkám, že jsem onu osmičku hodnotil podle prostého mustru – tedy zda jsou jednotliví kandidáti protiruští, protizelení, protimigrační. Jsem přesvědčen, že právě tohle jsou nejdůležitější české národní zájmy v Unii a že právě Evropský parlament (EP) má ve všech těchto oblastech výrazné pravomoci. Na rozdíl třeba od často probírané společné měny euro, jejíž zavedení je ryze v pravomoci národních vlád.
Bylo logické, že se diskuse věnovala zmíněným třem okruhům: Migračnímu paktu (který zrovna ve středu definitivně schválili europoslanci), Zelenému údělu a přístupu k válce na Ukrajině. Je dobře, že se dramaturgie nesnažila probrat více otázek, což by debatu rozbilo a nedozvěděli bychom se nakonec nic. Už tak představuje osmička lídrů uskupení s největšími šancemi získat nějaký mandát dost vysoké číslo, když se mají všichni dostat ke slovu.
Průběh debaty potvrdil rozdělení hlavních voličských skupin, které jsem definoval jako „eurohujery“, „konzervy“, „populisty“ a „dezoláty“.
K prvním mluvili Pirát Marcel Kolaja a Danuše Nerudová za Starosty. Druhé se snažil oslovit Alexandr Vondra ze SPOLU. Třetí Klára Dostálová za ANO. A o ty poslední se přetahovali hned čtyři lídři: komunistka Kateřina Konečná, Petr Mach za SPD, Filip Turek za Přísahu a Motoristy sobě a (možná poněkud překvapivě) Lubomír Zaorálek z ČSSD.
Začněme těmi posledními, kteří „věří“ Vladimiru Putinovi. Takových je v populaci jen patnáct procent, takže pokud se budou rozhodovat dle tohoto parametru a „ruský mír“ je pro ně zásadní, pak v této části voličského spektra bude nával.
Eurohujerům, kteří dají více na expertní přístup než na milý úsměv, už zbývají asi jen Piráti
Více asi o těchto čtyřech říkat netřeba. Je dost jasné, že ti z nich, kteří se dostanou do EP a podrží si názor, že je třeba „za každou cenu“ ihned vyjednávat s ruským diktátorem, skončí v izolaci. Tohle si už nemyslí ani Marine Le Penová z francouzského Národního sdružení.
Ti, co stojí na straně Ruska proti Ukrajině, tedy rozhodně mají z čeho vybírat. Pro ty, kteří fandí napadené zemi, je zde druhá čtyřka, přičemž se dělí na dvě skupiny. Piráti a Starostové jsou pro Green Deal a migrační pakt, SPOLU a ANO proti. Přičemž z obou eurohujerů profesionálněji vystupoval Marcel Kolaja.
Danuše Nerudová působila, jako by si do debaty odskočila po návštěvě divadla – byla nepřipravená a sama evidentně má o chodu Evropské unie a probíraných tématech jen malé povědomí.
Opravdu těžké váhy z pohledu obrany nativních národních zájmů představovali Alexandr Vondra a Klára Dostálová. Potvrdilo se, že lídryně hnutí ANO oslovuje jiný typ voličů, kteří více reagují na populismus a zjednodušování. Ale je třeba říci, že nepřekročila snesitelnou mez a věcně se v podstatě shodla se svým soupeřem ze SPOLU, zejména co se týká klimatické a migrační politiky. V otázce Ukrajiny kladla větší důraz na ukončení konfliktu – což je ale v souladu s míněním řady občanů.
V průzkumu STEM se ukázalo, že dvě třetiny Čechů stojí za Ukrajinou, vnitřně se ovšem dělí na dvě stejně velké podskupiny – ta první si přeje „vítězný mír“, druhá je ochotná smířit se s územními ústupky Rusku. Evidentně SPOLU více oslovuje tu první, a ANO tu druhou. Přičemž oba postoje najdou spojence v Evropské unii, jsou legitimní a respektují naše bezpečnostní zájmy, pro které je nejdůležitější Putina zastavit, aby nepostupoval dále na Západ.
Ze čtveřice „neruských“ kandidátů za mě uspěli jen tři. Danuše Nerudová fatálně selhala, pletla si základní věci – nevěděla ani, co je v migračním paktu. Ten přitom vyjednával Vít Rakušan, předseda STAN, tedy hnutí, jež ji nominovalo a chce ji dostat i do Evropské komise. To by ale byla pro Česko katastrofa a pro kabinet Petra Fialy velká ostuda. Členka unijní „vlády“, která s vážnou tváří říká, že „zde nejsou žádní migranti“ a v otázkách klimatu a ruské agrese se chová jako aktivistka a dává najevo více emocí než znalostí?
Souboj mezi dvěma hlavami jedné „progresivistické saně“ bude ještě zajímavý: evidentně vypjatý až rozhořčený
Jako by nestačilo, že u migračního paktu a Zeleného údělu zastává Nerudová postoje, jež jsou mezi Čechy silně menšinové, podporuje „povinnou solidaritu“ i drahou a neefektivní „válku s uhlíkem“. Na rozdíl od Kolaji za Piráty tomu všemu navíc evidentně málo rozumí a ostatní se jí často spontánně smáli. Toto by měla být její derniéra, co se týká ambicí usednout v Komisi. Politické sliby se mají plnit – ale ne za cenu ostudy a ohrožení národních zájmů. Pokud STANu zůstane právo někoho navrhnout, tak zcela jistě někoho jiného.
Těm „eurohujerům“, kteří dají více na expertní přístup než na milý úsměv (který s postupujícím časem Nerudová nasazovala stále častěji), tak zbývají asi jen Piráti. Na Kolajovi ostatně bylo vidět, jak si to užívá.
Mezi Piráty a STAN panuje už zcela nezakrývané nepřátelství (předseda Ivan Bartoš ani nepřijel na sněm Starostů a ještě jim poslal ostrou zdravici). Na druhé straně by bývalá rektorka Masarykovy univerzity možná mohla získat sympatie těch, kterým se nelíbilo, že ji její liberální souputník coby ženu až ponižoval…
V každém případě, souboj mezi dvěma hlavami jedné „progresivistické saně“ bude ještě zajímavý a evidentně vypjatý až rozhořčený. Že bude mít Kolaja vážné rozpory s Vondrou, to se čekalo, protože konzervativci jsou jak proti povinným kvótám, tak zeleným restrikcím.
Přičemž lídr SPOLU si jako hlavní cíl vybral Piráta, nikoli slabou (zde doslova) ženu. To zvolil správně. Jednak v námořní bitvě se radí vždy napřed soustředit palbu na větší loď, jednak jako zástupce konzervativců nechtěl nahrát předsudečným předpokladům o jejich misogynii.
Co naopak bylo zajímavé, že Vondra a Dostálová na sebe neútočili nijak ostře, šlo mezi nimi o kultivovanou debatu. Ta sice nepostrádala kritické špičky, ale nebyla osobní a zuřivá. Což je velký rozdíl od domácí debaty mezi činiteli SPOLU a ANO.
Když si člověk odmyslí, jak drsná válka se vede mezi oběma uskupeními doma, snadno by podlehl dojmu, že šlo o dva spojence, kteří nyní samozřejmě chtějí uspět každý sám za sebe, ale až usednou v Evropském parlamentu, najdou si k sobě v řadě případů cestu.
Pokud volby dopadnou dle předpokladů, Evropský parlament zmodrá, naopak rudí a zelení radikálové oslabí
Ve všech třech hlavních otázkách se Vondra s Dostálovou shodli. Možná ne stoprocentně v tom, jak má skončit válka na Ukrajině, ale ani zde nebyly rozdíly zásadní. Oba budou dobře reprezentovat české národní zájmy. A vzhledem k tomu, že otázky migrace a klimatu, jak k nim přistoupí Evropská unie, rozhodnou o naší budoucnosti více než souboje a rozdíly v českém parlamentu, můžeme zde vidět i základ pro „manželství z rozumu“ na domácí scéně. Zatím se vláda ANO a SPOLU jeví jako hypotetická. Ale kdo ví?
V Bruselu si jistě Vondra a Dostálová porozumí. Více než se svými „předpokládanými“ spojenci, tedy Piráty a STANem na jedné straně, a SPD či případně komunisty na straně druhé. Ono je totiž také důležité patřit k mainstreamu, aby člověk mohl něčeho dosáhnout.
Ti druzí nikdy nebyli jeho součástí a progresivisté o tuto pozici přijdou. Těžiště dění nového EP se bude točit kolem subjektů, jakými jsou SPOLU a ANO. Tedy jasně prozápadních a proevropských, ale zároveň kritických k dosavadnímu směřování Unie.
Vidíme, že dochází k redefinici toho, co je extrém. Pokud volby do Evropského parlamentu dopadnou dle předpokladů, toto těleso zmodrá, a rudí a zelení radikálové (kteří dosud byli u moci) oslabí. Co se týká identitárních stran, budou se muset posunout ke konzervatismu a zbavit se obdivu k Rusku, jinak jsou rovněž bez šance. Mnozí to pochopili – Praví Finové či Švédští demokraté vstoupili do frakce Evropských konzervativců a reformistů (v níž je i ODS), nebo jako Le Penová aspoň mění názor.
Není důvod, aby v EP neuměli SPOLU a ANO jednat ve shodě
Debata jasně ukázala, kdo stojí na okraji. „Dezolátní“ lídři pro nás v EU nic nevyjednají, nikdo se s nimi totiž nebude bavit. „Eurohujeři“ nyní mají vliv, ale ten ztratí. A hlavně, jdou proti českým národním zájmům, takže bychom si ani neměli přát, aby ho měli (lhostejno, zda jsou profíci či amatéři).
Pro mě se jako silné persony a zároveň zástupci relevantních subjektů ukázali „konzerva“ Alexandr Vondra a „populistka“ Klára Dostálová. Je to i přehledné. Dva favorité: jeden pravicový a jedna levicová.
Není důvod, aby v EP neuměli SPOLU a ANO jednat ve shodě. A pokud z této spolupráce vzejde něco dobrého pro Českou republiku, může to pomoci prolomit ledy v případě, že po dalším hlasování o složení Sněmovny nepůjde obnovit současnou pětikoalici.
Musíme si uvědomit, že výběr europoslanců už není „volbami druhého řádu“ a naopak na domácím kolbišti toho z hlediska budoucnosti ovlivníte méně než v Bruselu. Takže kdo se bude umět nejlépe dohodnout tam, proč by se mu to nakonec nepovedlo i v Praze?
