KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | V posledních letech stíhá britskou monarchii jedna nepříjemnost za druhou. Všechno začalo úmrtím prince Filipa v dubnu 2019, poté následoval skon královny Alžběty II. v září 2022, onemocnění princezny Kate, manželky následníka trůnu prince Williama letos v zimě a nakonec před pár dny oznámení o nálezu blíže nespecifikované rakoviny u krále Karla III. Připočteme-li k tomu problémy s princem Harrym, jenž se s rodinou rozešel a odstěhoval se do Spojených států amerických, i s princem Andrewem, který se zapletl do ošklivého sexuálního skandálu, je zjevné, že mají britští Windsorové starostí nad hlavu. Otázka, již si některá média v této souvislosti kladou, zní – není „toho všeho“ už tolik, že to ohrožuje samotnou existenci britské monarchie?
Všechny královské strasti a smutky v přímém přenosu
Jednou z mnoha věcí, jíž se britská královská rodiny liší od rodin „normálních“ smrtelníků, je to, že všechny své „slasti i strasti“ prožívá nejen v soukromí, jako je tomu u nás ostatních, ale i veřejně, doslova a do písmene „v přímém přenosu“, pod nemilosrdným dohledem mikrofonů a kamer.
Rodina se s tím ale naučila (včetně dětí, odmalička) žít, což ovšem neznamená, že je to něco příjemného. Není; je to nicméně – stejně jako množství náročných povinností souvisejících s příslušností k prominentní rodině – „daň“ svého druhu za exkluzivní život, jaký žije jen velmi málo lidí na světě.
Přesto, zemře-li Vám blízký člověk (manžel, manželka, syn, dcera atd.), bolí to úplně stejně, jste-li obráběč kovů z Libně, nebo princ z Walesu žijící v Buckinghamském či jiném paláci v Londýně. Co tím chci říct je, že výše zmíněná úmrtí, vážné zdravotní potíže a těžkosti i skandály rodinu Windsorů nepochybně vážně poznamenaly. Fakt, že každý Váš krok, výraz ve tváři, gesto, nemluvě o každém slově, sledují miliony lidí na celém světě, to všechno Windsorům nijak neusnadňuje.
Pro Windsory je vše o to horší či náročnější, že princ Filip a královna Alžběta patřili dlouhodobě k nejoblíbenějším členům královské domácnosti. Alžbětu drtivá většina Britů od druhé poloviny devadesátých let minulého století bez přehánění milovala a nějakým způsobem, každý po svém, se s ní identifikovala. V důsledku toho se panovnice stala – znovu opakuji, že pro většinu lidí, ne pro všechny – součástí anglické/skotské/britské národní identity.
O jejím manželovi Filipovi platilo totéž – sympatický, občas sarkastický a nekorektní princ „okořeňoval“ formálně dokonalý styl, jakým se na veřejnosti prezentovala královna, a „poddaní“ (vidíte ty uvozovky, doufám) jej proto měli obzvlášť rádi. Úmrtí obou dvou byla pro monarchii těžká rána, a to tím, spíš, že přišla krátce sobě.
Vezmeme-li v potaz, že další oblíbený člen rodiny – „zlobivý, ale v zásadě dobrý rošťák“ – princ Harry, vévoda ze Sussexu, s manželkou a dnes již dvěma dětmi, odešel z důvodů, o nichž jsem pro INFO.CZ nejednou psal, do zámoří, odkud poměry v rodině v televizních interview, televizních sériích a nakonec i v knížce Náhradník (Spare) komentoval způsobem, který lze slušně označit slovy „krajně nevhodný“, jednalo se o další úder „image“ rodiny; o sexuálním skandálu, do kterého se zapletl králův mladší bratr Andrew, nemluvě.
Když před několika týdny Buckinghamský palác oznámil, že princezna Kate, manželka následníka trůnu prince z Walesu Williama, podstoupila lékařský zákrok, po němž zůstala deset dní v nemocnici s tím, že se na veřejnosti objeví až po Velikonocích, tedy po více než dvou měsících, bylo zjevné, že se nejednalo o žádnou „banalitu“, ale o vážnou věc, jakkoli to „palác“ nijak podrobněji nekomentoval a nekomentuje.
A k tomu teď ještě rakovina krále Karla III. Opravdu to tak trochu vypadá, jako by Bůh zkoušel, co všechno Windsorové vydrží…
Na druhé straně…
Na druhé straně – platinové výročí (tj. velkolepé oslavy sedmdesáti let na trůnu) královny Alžběty II. v únoru 2002 a korunovace krále Karla III. v květnu 2023 jasně ukázaly, jak oblíbenou institucí britská monarchie je, jak hluboko je zapsaná v srdcích Britů (ne, nepřeháním), jak je „jejich“.
Zdaleka se přitom nejedná pouze o záležitost starších generací, jak by snad mohl někdo usuzovat. Při pohledu do ulic Londýna i dalších britských měst a městeček, kde se oslavy konaly, bylo zjevné, že svou sounáležitost s Korunou vyjadřovali Angličané, Velšané, Skotové a Severní Irové všech generací a zjevně různého společenského postavení. Spontánně, nadšeně, rádi.
Také způsob, jakým se ostrované postavili k roztržce mezi princem Harrym a jeho manželkou Meghan na straně jedné a královskou rodinou na straně druhé, mluvil a mluví jasně ve prospěch monarchie. Navzdory obviněním z rasismu (což je zejména v anglosaském svět po čertech vážná věc), z nedostatku empatie až nepřátelství vůči Meghan, z ústrků, jimž musel princ Harry odmalička čelit atd., se velká většina Britů až demonstrativně postavila na stranu krále Karla, královny Camilly a prince z Walesu Williama a jeho rodiny.
Harry zkrátka překročil pomyslné „nepřekročitelné hranice“ a většina Britů jej v zásadě odepsala. V kauze prince Andrewa pro změnu veřejnost ocenila, jak rychle a „antisepticky“ Alžběta II. a po ní i Karel III. zareagovali, vykázali prince do přísného soukromí a fakticky jej zbavili členství v oficiální „pracující rodině“.
Starost o krále, jakou politici neznají
O tom, jak si britská monarchie stojí, vypovídá rovněž starost, kterou Britové napříč generacemi projevují o zdravotní stav Karla III. Jak jsem uvedl již v nejednom textu, ostrované hledali ke Karlovi cestu poměrně dlouho, a hlavně po smrti princezny Diany a po jeho sňatku s dnešní královnou Camillou to nebylo úplně snadné.
Dnes Karla III. sice nemilují tak oddaně jako předtím jeho matku, postupně si však získává jejich respekt a úctu. Mají ho rádi, strachují se o něj a myslí na něj. To není rozhodně málo – co by za to politikové dali, ti si o něčem podobném mohou nechat (až na vzácné výjimky) jenom zdát.
Abdikace nebude
Otázky, které s Karlovým onemocněním padly, se týkaly a týkají také jeho případné abdikace ve prospěch syna Williama, jako se to nedávno stalo v Dánsku. Tak aby bylo jasno. Spojené království není Dánsko, britská parlamentní monarchie má jiný status a je lidmi vnímána jinak, není to ona „skandinávská civilní monarchie“, byť zejména rodina prince z Walesu pracuje hodně na tom, aby byla vnímána co nejcivilněji.
Abdikace se nicméně z mnoha důvodů konat nebude, není k ní totiž žádný důvod. Tak jako v posledních letech života Alžběta II. zastával většinu jejích povinností dnešní král Karel, zastoupí teď Karla III. jeho syn William s pomocí královny Camilly a dalších již zmíněných „pracujících členů“ rodiny.
Karlovo onemocnění bylo navíc, zdá se, objeveno včas, léčba bude mimo jakoukoli pochybnost vynikající, a proto není žádný důvod panovníka tak říkajíc předčasně pohřbívat.
Windsorové mají v rodině dlouhověkost a prozatím není důvod se o krále opravdu vážně bát. Jak jsem již naznačil, bát se není třeba ani o britskou monarchii. Většinu z nás bezpečně přežije, stejně jako většinu našich dětí.
God Save the King!
