Hrdinu dnešního, již třináctého dílu seriálu o lídrech, kteří změnili Evropu, pokládá většina lidí, odborníků i veřejnosti, za největšího politika a státníka v moderních dějinách Velké Británie; třebaže přirozeně existují i ti, podle nichž na takové místo aspirovat nemůže. Podle některých, vesměs z řad radikální levice, se dokonce jedná o muže, jenž se do historie (nejen) své země zapsal „černým písmem“. Důležitá je nicméně realita, nikoli ideologicky pokřivené interpretace, a tato realita říká, že se sir Winston Churchill zasloužil o svoji zemi jako málokdo, pokud vůbec kdo. Připočteme-li k tomu, že na jeho bedrech závisela v jistý historický okamžik i budoucnost Západu jako celku, křesťanské západní civilizace, patří mezi těmi, kteří změnili osudy Evropy v dobrém slova smyslu, k těm největším.
Mladý muž a impérium, nad nímž slunce nezapadalo
Pocházel z rodiny „velkého Marlborougha“, přesněji řečeno Johna Churchilla, prvního vévody z Marlborough (1650–1722), politika a vojevůdce, jenž udělal závratnou kariéru za vlády anglického krále Viléma III. Oranžského (na trůnu v letech 1689–1702) a hlavně v době panování jeho nástupkyně, poslední stuartovské anglické a od roku 1707 britské královny Anny (na trůnu v letech 1702–1714).
Za vítězství v bitvě u Höchstädtu, kterou na Ostrovech znají jako bitvu u Blindheimu, respektive u Blenheimu, z 13. srpna 1704, ve které zásadně přispěl k vítězství nad armádami francouzského „krále Slunce“ Ludvíka XIV., jej královna povýšila na vévodu a nechala mu (spolu s „anglickým národem“) postavit palác Blenheim nedaleko Oxfordu, v němž coby vnuk sedmého vévody z Marlborough a coby syn politika Randolpha Churchilla, přišel 30. listopadu 1874 na svět „náš“ Winston Leonard Spencer-Churchill, obecně známý jako Winston Churchill.
