Kandidáti minoritních „třetích stran“ a nezávislí kandidáti to mají ve Spojených státech složité, ať už ve volbách federálních (prezident, Kongres), nebo státních. V obou rovinách platí, že stranický systém Spojených států tradičně ovládají dva velcí političtí giganti – Demokraté a Republikáni. Jedině ti představují pomyslný „výtah k moci“, nebo chcete-li „nutný předpoklad“ ke zvolení do úřadu. A právě (nejen současné) prezidentské volby jsou toho nejlepším příkladem.
Jak již bylo popsáno v prvním díle tohoto článku – od chvíle, kdy tyto dvě politické strany vznikly, ovládly (buď jedna, nebo druhá) všechny prezidentské volby.
Nicméně čas od času se stane, že kandidát „třetí strany“ nebo nezávislý kandidát dokáže výrazně ovlivnit jejich finální výsledek. Jak a kdy k tomu dochází?
Z předchozích zkušeností vidíme, že kandidáti mimo Demokratickou a Republikánskou stranu mohou zasáhnout do voleb v době vnitřních krizí těchto majoritních stran.
Tedy když stranické primárky nevygenerují jednoznačného favorita, který by dokázal sjednotit voličskou základnu, a ani poražení straničtí rivalové mu nevyjádří svou podporu.
Další nadmíru pozoruhodný faktor je, odkud kandidáti „třetích stran“ nebo nezávislí pocházejí. Přirozeně nemáme na mysli místo jejich bydliště, nýbrž stranickou afinitu a jakou voličskou skupinu oslovují.
Pokud v minulosti působili u Demokratů, resp. Republikánů, ale pak kandidují po vlastní „ose“, dá se určit, odkud budou brát své „voliče“, resp. jakou ze dvou hlavních politických stran budou primárně „vykrádat“.
Když toto vše vezmeme v potaz, co tedy můžeme od třetích stran a nezávislých kandidátů očekávat v listopadu tohoto roku?
Nepočítáme-li očekávaný výsledek v rámci Demokratické a Republikánské strany, zůstávají vedle dvou „velikánů“ (Joe Biden, Donald Trump) v závodě o post prezidenta USA ještě další tři kandidáti: Robert F. Kennedy mladší, Cornel West a Jill Steinová.
Robert F. Kennedy mladší (*1954) je právník, který se dlouhá léta zabýval životním prostředím.
Až do roku 2023 se hlásil k Demokratické straně, nicméně když bylo zřejmé, že nominaci nezíská, rozhodl se do prezidentských voleb nastoupit jako nezávislý.
Pokud vám jeho jméno „cosi“ říká, tušíte správně: Robert F. Kennedy je synovec bývalého prezidenta Johna F. Kennedyho.
V rámci klanu Kennedyů je už pátým členem rodiny, který usiluje o post prezidenta, ale dost možná nejvíce kontroverzním.
Paradoxně někteří členové rodiny Kennedyů se jej veřejně zřekli a místo toho podpořili kandidaturu Joea Bidena.
Důvod může být zřejmý: Robert Kennedy ml. se zatím nechvalně „proslavil“ svým bojem proti očkování během epidemie covidu-19 a později, když vypukla válka na Ukrajině, jako šiřitel pro-ruských dezinformací a konspiračních teorií.
Na konci března tohoto roku JFK potvrdil spekulace, že jeho „parťákem“ na pozici viceprezidenta bude Nicole Shanahanová (*1954), právnička, která se mj. zaměřovala na otázky reprodukčních práv, trestního soudnictví a životního prostředí.
Kennedymu podle některých průzkumů na počátku dubna vyjádřilo podporu asi 10 % voličů, což je nejvíce od výsledku, kterého dosáhl nezávislý kandidát Ross Perot v roce 1992.
Průzkumy dále ukazují, že jeho voličské jádro se etabluje nejen z řad nespokojených demokratů, ale i republikánů. To ostatně potvrdila i Shanahanová, když prohlásila, že „naše kampaň je kořistní… Je to o tom, kolik uloupíme hlasů Bidenovi a Trumpovi.“
Filozof a internistka
Dalším z řad „třetích“ je Cornel West, bývalý profesor na univerzitách v Yale, Princetonu a Harvardu.
Není snadné jej zařadit do konkrétní politické kategorie. Svou akademickou dráhu zasvětil filozofii, teologii a sociálním vědám v oblasti rasy, genderu a třídy, koketoval s marxismem i křesťanstvím a západní filozofií. Ideově blízký je mu senátor (socialista) Bernie Sanders.
Do povědomí se West dostal jako nejprve velký stoupenec, ale posléze ostrý kritik Baracka Obamy. V těchto prezidentských volbách zvažoval vést kandidátku americké Strany zelených, pak se rozhodl, že bude kandidovat jako nezávislý a nakonec oznámil založení zcela nové strany „Spravedlnost pro všechny“.
„Jsem zcela odhodlán jít až do konce a pokusit se ukázat Američanům, že systém dvou stran se stal skutečnou překážkou pro hledání řešení pro chudé a pracující,“ nechal se slyšet West.
People are hungry for change. They want good policies over partisan politics. We need to break the grip of the duopoly and give power to the people. I'm running as an Independent candidate for President of the United States to end the iron grip of the ruling class and ensure true… pic.twitter.com/34FFQARTEe
— Cornel West (@CornelWest) October 5, 2023
Typickými voliči Westa jsou mladí lidé, který nesnášejí Trumpa, ale z různých důvodů se dostali do sporu i s administrativou Joea Bidena (např. kvůli údajné příliš pro-izraelské zahraniční politice).
Proto se jim začalo nezávazně říkat „double haters“ nebo „double unfavorable“ (volně přeloženo: ti, kteří nesnáší oba hlavní kandidáty). Podle voličských průzkumů by jej mohly volit až 2 % voličů – sice malé množství, ovšem s velkým potenciálem.
Posledním, třetím kandidátem je lékařka Jill Steinová, která povede kandidátku Strany zelených; na této platformě kandidovala v letech 2012 a 2016.
Podporuje „zelenou politiku“ a zavedení státem garantovaného (federálního) zdravotního pojištění. V současné době akcentuje své protiválečné postoje, zejména v souvislosti s probíhajícím izraelsko-palestinským konfliktem v Gaze.
If you’ve had enough of genocide, of incremental climate action, of crushing inequality and wealth hoarding…watch this. pic.twitter.com/7IzoOecZeY
— Dr. Jill Stein🌻 (@DrJillStein) April 6, 2024
Její podpora je marginální z hlediska celonárodní úrovně, nicméně bývá silnější ve vybraných státech.
Například v prezidentských volbách v roce 2016 ve státě Wisconsin hlasy pro Stranu zelených rozhodly: Donald Trump dokázal v klíčových státech porazit Hillary Clintonovou s rozdílem pouhých 22 tisíc hlasů, přičemž Zelení Jill Steinové získali asi 31 tisíc hlasů.
V tuto chvíli je zřejmé, že nestane-li se něco nečekaného, budou letošní prezidentské volby soubojem mezi Joem Bidenem a Donaldem Trumpem. Oba jmenovaní postupují stranickými primárkami suverénně. Svých stranických vyzyvatelů se nemusí obávat – ti buďto „závod“ vzdali, nebo odešli to zkoušet u „třetí“ strany.
Každý hlas na úkor hlavních figur může být potenciálně rozhodující.
Nicméně oba mají svá slabá místa. Donald Trump proto, že se mu nedaří sjednotit vlastní voličskou základnu. A Joe Biden zase proto, že hlas pro jakéhokoli „třetího kandidáta“ bude oslabovat primárně jeho.
Situace je o to napínavější, že průzkumy veřejného mínění – alespoň dle pravidelně aktualizovaných čísel z webu The Economist – říkají, že podpora mezi Bidenem a Trumpem je zcela vyrovnaná (8. dubna měli oba shodně 46 %).
Pokud by podíl hlasů mezi nimi měl zůstat i nadále přibližně stejný, pak bude rozhodovat doslova každý jednotlivý hlas. Prezidentské volby v USA v roce 2024 tak zatím potvrzují, že třetí kandidáti sice nemají šanci zvítězit, přesto, resp. proto každý hlas pro ně na úkor hlavních kandidátských figur může být potenciálně rozhodující.
