ANALÝZA JANA ŽELEZNÉHO | Americká politika se stále častěji stává synonymem antagonismu, svárů, ideologického rozdělení a zrodu těžko překonatelných štěpících linií, které dle mnohých hrozí rozdělit zemi na dva nesmiřitelné tábory. Navzdory často hlubokým vnitřním příkopům mezi demokraty a republikány (především těmi trumpovskými) však stále existuje několik zásadních bodů shody. Patrně nejvýznamnější z nich lze spatřovat v obavách z rostoucí mocenské pozice Číny a její schopnosti ohrozit nejenom americkou dominanci ve světovém systému, ale i jí propagované hodnoty.
Mezi nejhlasitější advokáty tvrdšího přístupu vůči „království středu“ dlouhodobě patřil republikánský kongresman Mike Gallagher (na úvodní fotce), jenž v této oblasti dosáhl významných úspěchů.
Jeho nedávné šokující oznámení o úplném odchodu z veřejného života však vzbuzuje otázky o pevnosti tohoto nastavení americké zahraniční politiky. Zvláště v době, kdy kapitáni tamního průmyslu opět hlasitě zvažují expanzi na čínský trh.
„Mariňák vs. americký byznys“
Mladý, energický, nebojácný muž jdoucí si tvrdě za svým a politik schopný vyjednávat napříč stranickými liniemi – i takto se často hovořilo o Mikeovi Gallagherovi, bývalém „mariňákovi“ a v současnosti republikánském členu Sněmovny reprezentantů z Wisconsinu. Ten si navzdory stále nízkému věku (pouhých čtyřicet let) dokázal během čtyř funkčních období vybudovat renomé nejvýznamnějšího „protičínského jestřába“ v americké politice.
K tomu mu dopomohl zisk prestižních postů v podobě člena výboru pro ozbrojené síly (House Armed Services Committee), člena výboru pro dohled nad zpravodajskými službami (House Intelligence Committee) a především předsedy stále vlivnějšího výboru pro otázky soupeření mezi Spojenými státy a Čínskou komunistickou stranou (KSČ) (House Select Committee on Strategic Competition between the United States and the Chinese Communist Party).
Právě v poslední jmenované roli Gallagher zazářil, když si vytknul za cíl prověřit aktivity amerických společností působících v Číně a spolupracujících s čínskými partnery. Ve své činnosti mířil vysoko, když otevřeně napadl byznys takových titánů, jaké představují Apple, Disney či Nike.
Gallagher upozorňoval na nepřiměřenou závislost výrobce mobilních zařízení na čínských dodavatelských řetězcích a transferu technologií, v případě legendární filmové společnosti na její ústupky vůči čínským cenzorům, producent sportovního příslušenství jím pak byl obviněn z využívání nucených prací.
V daných otázkách postupoval tak nekompromisně, že si vysloužil srovnání s Josephem McCarthym, senátorem, který v 50. letech vedl nechvalně proslulé vyšetřování protiamerické činnosti, v jehož rámci byla převážně neprávem obviněna velká část úředních, politických i akademických elit ze spolupráce se SSSR. Ironií osudu leží hrob tohoto muže právě v Gallagherově volebním obvodu ve Wisconsinu.
TikTok a náhlý konec republikánského jestřába?
Posledním terčem jeho politiky se stala sociální síť TikTok, vlastněná čínskou společností ByteDance, jež dlouhodobě čelí obvinění z potenciálního předávání dat uživatelů čínské vládě a ozbrojeným silám, což však její představitelé razantně odmítají.
O její zákaz v USA se pomocí prezidentského dekretu (executive order) pokusil již Donald Trump, nicméně tento krok byl smeten americkými soudy. Byl to až Gallagher, kterému se podařilo vybudovat výraznou většinu napříč oběma stranami ve Sněmovně reprezentantů a přijmout návrh zákona požadující prodej TikToku z rukou společnosti ByteDance do šesti měsíců pod hrozbou zákazu sítě na americkém území.
Daný dokument však ještě musí projít Senátem, kde i řada republikánských zástupců vyjadřuje silné pochybnosti a Gallagherův zápal nesdílí.
V souvislosti s tím se začala diskutovat pevnost tohoto vyhraněného protičínského naladění amerických politických špiček, kterou ještě přiživilo pro mnohé šokující Gallagherovo oznámení o plném odchodu z politiky. Mladý republikán z ničeho nic prohlásil, že ani nedokončí své funkční období, neboť svou „misi“ již považuje za skončenou.
Spekulovalo se, že se jedná pouze o krok k přípravě na senátní kandidaturu, výsledek prohlubujících se neshod s trumpovským a v zahraniční politice příliš nezainteresovaným křídlem Republikánské strany, či že převezme lukrativní pozici ve společnosti Palantir, jež se zabývá využitím umělé inteligence při správě činností komplexních organizací – k jejím hlavním klientům se řadí americké ozbrojené síly.
Kongresman však věc vysvětlil touhou rozšířit svoji rodinu a více se jí věnovat, neboť Kongres dle něj představuje osobnímu životu nepřátelské prostředí. Ať tak či onak, jeho odchod znamená minimálně ve verbální rovině citelné oslabení této silně protičínské pozice, která stavěla otázky americké národní bezpečnosti a vůdčí role ve světě nad kontrastující zájmy řady amerických firem a výzkumných ústavů, pro něž byl Gallagher značně problematickou osobou. Jedná se tedy zřejmě o další dějství dramatu o definici vztahů mezi Washingtonem a Pekingem.
