ANALÝZA KARLA SVOBODY | „Pokud se nepodaří najít nějaký způsob, jak zajistit platby za import, ruská ekonomika zkolabuje.“ Pokud by někdo větu v podobném znění napsal do svého článku, čelil by vzápětí záplavě emailů obviňujících ho z rusofobie. Jenomže tento výrok pronesl před pár dny viceguvernér Centrální banky (CBR) Ruska Vladimir Čisťuchin, čímž líbivý obrázek současného stavu ruské ekonomiky, který světu ukazuje oficiální propaganda, zarámoval do tristní reality.
Ve svém vyjádření reflektuje zejména fakt, že Rusko čelí rostoucím problémům nejen s fyzickým dovozem prakticky čehokoli, ale i s platbami za import.
A vedle sankcí, které postihly obchody s dolarem a eurem, se stále více projevuje nebezpečí sekundárních sankcí, které nutí ruské partnery z Číny či Turecka, aby od převodů peněz z Ruska ustupovali.
Ruská ekonomika se potýká hned s několika problémy současně. Týdenní inflace podle Rosstatu (ponechme nyní stranou hlasy zpochybňující jeho čísla) v týdnu od 25. 6. do 1. 7. dosáhla 0,66 %, což v přepočtu na rok činí 9,22 procenta.
Nejpatrnější je to v nejcitlivějších oblastech: skupina potravin zdražila v přepočtu na celý rok o téměř deset procent, ještě o něco více poskočily ceny benzínu (v červnu o 16 % a za poslední týden o 5 %), což se může následně odrazit i v dalších odvětvích.
Příčinou jsou pochopitelně výpadky v ruských rafineriích způsobených útoky ukrajinských bezpilotních letadel. Navíc má inflace stále zrychlující tendenci a ani hrozby výrazného zvýšení základní úrokové sazby ze současných 16 % ji nijak nebrzdí.
Importy mohou zlevnit prostřednictvím zpevňování rublu, jenže i zde Rusko naráží na problém jeho směnitelnosti.
Inflace se propisuje do všech oblastí a Kreml tak musí řešit i nepředví(datel)né problémy.
Sergej Stěpašin, někdejší ruský premiér (ještě před prvním premiérstvím Vladimira Putina za Jelcinovy éry) a také šéf Účetní komory (ruské obdoby NKÚ) mluví například o tom, že ruští vojáci jdoucí do války proti Ukrajině utratí až polovinu žoldu za oblečení a výstroj, další peníze pak za cesty domů. I proto rostou výplaty vojákům válčícím proti Ukrajině, minimálně ty jednorázové.
Ale ještě rychleji rostou mzdy v průmyslu a službách. Průměrná měsíční mzda v ruské ekonomice podle Rosstatu dosáhla 84 tisíc rublů (v přepočtu 22 tisíc korun).
S velkou dávkou nadsázky to znamená, že buď se můžete dát do armády a riskovat život na Ukrajině, nebo za jen o málo menší peníze jezdit jako poslíček rozvážkové služby.
Pochopitelně zdaleka ne všichni berou právě výše uvedenou průměrnou mzdu, ale také zdaleka ne všichni touží jít bojovat, byť za lepší peníze.
S pokračující válkou bude nutné zvyšovat žold, což znamená rostoucí nároky na státní rozpočet a také zrychlení inflace
Slušnou práci dnes můžete najít ve větších městech prakticky okamžitě, Rusko trápí nedostatek pracovních sil prakticky ve všech odvětvích.
Pro pokračování války bude nutné zvyšovat měsíční výplaty (prozatím rostou spíše „náborové příspěvky“), což vzhledem k množství vojáků nese vyšší nároky na státní rozpočet a také zvyšuje inflaci.
Do toho všeho se ještě přidávají poplatky za bydlení, plyn a energie, extrémně sociálně citlivá oblast – v souhrnu by měly podražit o deset procent.
U plynu je důvodem především situace v Gazpromu, který se nachází podle některých autorů na hraně bankrotu a nutně potřebuje vnitřní trh. Na něm dosud dodávky dotoval, zatímco Evropa mu vydělávala. S výrazným poklesem příjmů z Evropy je ovšem takový model neudržitelný a Gazprom patřičně musí reagovat.
Podobně i ceny za vodu a topení porostou. Argumentace, že nerostly od poloviny roku 2022, je sice pochopitelná, ale stejně zjevné je, že jejich zvýšení souvisí daleko více s tím, že se Kreml v současné době nemusí bát voleb atd.
Ruská centrální banka má v současné době jen omezené prostředky, jak inflaci brzdit. Oficiální kurz rublu, který vůči dolaru posílil až někam k 85 rublům za dolar, sice lehce pomoci může, ale ve světle nových sankcí nemá zase tak velký vliv.
Proti CBR navíc tlačí ministerstvo financí a exportéři, kterým naopak vyhovuje, když je rubl slabší a může snadněji plnit státní rozpočet. Zvyšování úrokové míry prozatím nemělo výraznější efekt a inflace spíše zrychluje.
Na dalším zasedání CBR by tak mělo dojít ke zvýšení základní úrokové míry, jenže efekt tohoto opatření není ani zdaleka jasný.
Čísla úvěrování firem i jednotlivců stále rostou. Zjednodušeně řečeno – s tím, jak mají Rusové více peněz, si také více půjčují, protože věří, že svoje úvěry bez problémů splatí.
Problém je, že konec růstu inflace je v nedohlednu a ruská centrální banka prakticky neustále zvyšuje prognózy jejího vývoje.
V dané situaci dostává logiku právě nutnost importu. Ruská ekonomika nemůže růst extenzivně, musí naopak přistoupit ke zvýšení produktivity práce. A to nejde bez technologií, které samo Rusko nemá.
Podle posledních průzkumů konjunktury v ruském průmyslu jsou stále nejžádanější západní stroje a zařízení, bez ohledu na sankce.
I v současné době je za nejžádanější považuje 62 procent firem. Rychlý růst dovozu strojů z jiných zemí, například Indie, Číny či Turecka je pak logickým důsledkem sankcí.
I tak je ale problémem to, jakým způsobem jejich import zajistit a jak za ně platit. Navíc není jasné, jaké zkušenosti s danými zařízeními panují, či nakolik je růst jejich popularity způsoben prostě tím, že západní technologie nejsou dostupné.
Import zboží pro spotřebitele naráží na západní sankce vůči čínským, tureckým a dalším bankám.
Výrok o tom, že bez importu může dojít ke katastrofě, se může zdát nadnesený – a nejspíš i nadnesený je. Problémem ale je, že zatím není vidět konec růstu inflace a CBR prakticky neustále zvyšuje prognózy jejího vývoje.
Sice ani roční inflace kolem deseti procent není něco, co by stát muselo položit, a to ani vnitropoliticky – země jako Turecko, Egypt či třeba Írán mají inflaci vyšší, přesto se jejich režimy nehroutí; ostatně i na Západě byla taková čísla (ba někde i ještě horší) k vidění poměrně nedávno.
To ovšem neznamená, že se situace nemůže radikálně zhoršit, už jen kvůli tomu, že si Vladimir Putin válkou proti Ukrajině vyrobil skupinu lidí, kteří nemají k násilí daleko a jejichž peníze bude požírat inflace.
