Děti se nemusí hrbit jen kvůli mobilu: Scheuermannova kyfóza a skolióza jsou časované bomby

Diagnostika a léčba Scheuermannovy kyfózy (nejen) v Česku ale zatím fatálně selhává. Situace u idiopatické skoliózy je příznivější, přesto nezanedbatelná část pacientů neobdrží adekvátní včasnou léčbu.

Dopad v dětství neodhalených vad páteře na kvalitu života do budoucna může být obrovský. Až polovinu pacientů postižených Scheuermannovou kyfózou, známou též jako juvenilní kyfóza, laicky nazývanou „kulatá záda“, trápí v dospělosti závažné bolesti, někdy téměř nesnesitelné. 

Přitom při správné diagnostice a nastavení funkční léčby v dětství může být v některých případech u vad páteře řeč až o kompletním vyléčení, ve většině případů o výrazném zmírnění.

Své opodstatnění má správný záchyt a řešení vad páteře v pubertě. Dokazuje to i případ olympijské vítězky a mistryně světa v běhu na lyžích Kateřiny Neumannové, kterou Scheuermannova kyfóza postihla. 

Obecně platí, že pokud dojde k záchytu kolem 9 až 12 let, je nemoc velmi dobře léčitelná. Zhruba od 13 let do ukončení růstu se dá vyléčit jen částečně, ale i tato léčba může vést k výraznému zlepšení budoucí kvality života.

U Kateřiny Neumannové byla nemoc zachycena v 15 letech. Původně byla výbornou veslařkou, nemoc jí ale vystavila stopku. Přesto se dokázala dostat na vrchol v jiné disciplíně. Dodnes ale musí neustále cvičit, jak popisuje v rozhovoru z počátku letošního roku. Kdyby totiž svalový aparát povolil, měla by velké bolesti.

Idiopatická skolióza zase postihla Lucii Šafářovou, pětinásobnou grandslamovou vítězku a bronzovou olympijskou medailistku. O svém onemocnění se dozvěděla v adolescentním věku, podobně jako Kateřina Neumannová. Měla tak možnost následky nemoci zmírnit cvičením.

Kromě specializovaného cvičení se k léčbě využívá i korzetoterapie. U skoliózy pomůže zastavit zhoršování křivky. V případě Scheuermannovy kyfózy také zjednodušeně řečeno „tlačí“ proti destruktivní síle onemocnění. Cvičením vzniká jakýsi „svalový korzet“, který drží degenerativní změny na uzdě.

U menšiny případů může pomoci operace. Tethering je nová operační metoda skoliózy u dětí, která nevyžaduje spojení obratlů, jež s sebou obvykle nese různé komplikace.

Tadeáš Řáha, 27letý student, který sám trpí Scheuermannovou kyfózou, se pod hlavičkou mezinárodní organizace Scheuermann's Disease Fund zasazuje o lepší informovanost o vadách páteře v Česku i na Slovensku, a případně i celonárodní screening, což považuje za nejlepší prevenci. 

„Nejlepší by byl rentgenový screening, který je ale v současnosti ještě pravděpodobně příliš nákladný a rizikový. Může se to změnit se zaváděním nových rentgenových systémů a také umělé inteligence. Do budoucna lze uvažovat i o genetickém testování. 

Ve většině případů by ale stačilo, aby každé dítě v kritickém věku muselo jít povinně k ortopedovi, jako je tomu třeba v kojeneckém věku u kyčlí. V současnosti se vady páteře kontrolují primárně jen na preventivních pediatrických prohlídkách, a to velice zběžně a povrchně. Spousta případů tak uniká,“ upozorňuje Řáha. 

Jeho vlastní cesta za diagnózou byla trnitá – sedmkrát byl totiž ujištěn, že je v pořádku. Chyba podle něj ale není u individuálních lékařů, nýbrž v systému. Samotní zdravotníci často nemají relevantní informace, případně podléhají mýtům, které okolo vad páteře panují.

Jedním z nejčastějších a nejnebezpečnějších mýtů je, že vady páteře nebolí. Přitom například podle přednosty Ortopedické kliniky LF MU a Fakultní nemocnice Brno Martina Repka naopak nebolí vadné držení těla, častý nešvar dnešních dětí a dospívajících, který se týká až 42 % z nich. 

Tento omyl může vést k podcenění potíží pacientů, kteří se tak cítí ve svém boji s nemocí osamoceni. Lékaři jim, dle jejich osobních zkušeností, často říkají, že si bolesti vymýšlejí nebo že jejich problém má kořeny v psychice. Psychosomatika samozřejmě funguje, ale v tomto případě je na ni kladen přehnaný důraz a diagnostika se zbytečně zpožďuje. 

Podle odhadů propadne v případě Scheuermannovy kyfózy sítem drtivá většina pacientů. Přestože někteří z nich mají asymptomatické projevy nemoci (nepociťují žádné potíže), značná část do konce života zbytečně trpí v bolestech.

Výzkumník David Bradford, který vytvořil diagnostická kritéria pro Scheuermannovu chorobu, zjistil, že 50 % dospělých pacientů trpí závažnou bolestí. „A to je jen závažná bolest, někteří pacienti zažívají střední až lehčí bolesti, které však stále významně ovlivňují jejich život,“ dodává Řáha. Někteří přitom kvůli rozšířeným mýtům nedosáhnou na adekvátní možnosti jejich tlumení.

Míra postižení i její lokalizace je individuální. Scheuermannova choroba i idiopatická skolióza většinou postihují hrudní páteř. Mohou ale zasáhnout i bederní či krční páteř, kdy bolest vystřeluje do nohou a rukou. A může být skutečně nesnesitelná. V minulém roce si v USA dva mladí pacienti kvůli ní vzali život. „Nedávno nám jedna pacientka ze Slovenska se skoliózou říkala, že má takové bolesti, že by nejradši skočila z okna,“ popisuje následky nemoci Řáha.

„Míra bolesti je ale subjektivní pocit a je obtížné ji měřit. Lékaři o ní často pochybují a obávají se zneužívání opioidů, což vede k tomu, že pacienti zůstávají bez dostatečné léčby,“ vysvětluje Řáha. V poslední době se někteří pacienti uchylují ke kratomu, látce, která s sebou nese určitá rizika, včetně závislosti, ale pro mnohé představuje jedinou alternativu. 

„V patřičném dávkování je to srovnatelné se syntetickými opioidy na předpis. V určitém smyslu i lepší, může se vyskytovat méně vedlejších účinků,“ poznamenává Tadeáš Řáha, který sám používá kratom ke zvládání své bolesti. Tato přírodní látka, za kterou se postavila i Světová zdravotnická organizace, však bude v Česku určena k vnitřnímu užívání až od roku 2025, a na Slovensku bohužel zůstává zakázána.

„Bez možnosti úlevy bych nebyl schopen na projektu pracovat. Bolest bez jakékoli analgezie omezuje mou schopnost ‚fungovat‘,“ přiznává. Nemoc má progresivní tendence, stále se zhoršuje. Proto se snaží dělat maximum, dokud může. Osvětu o vadách páteře si zvolil jako poslání.

Ministerstvo zdravotnictví zatím o komplexním řešení včasné diagnostiky vad páteře v podobě plošného screeningu neuvažuje: „Národní screeningové centrum dosud neobdrželo podnět od odborné veřejnosti, který by naznačoval nutnost zavedení systémových změn v této oblasti. 

Je však důležité zmínit, že kontrola páteře, včetně vyšetření na přítomnost skoliózy a dalších vad, bývá standardní součástí preventivních prohlídek u dětí, což by mělo zajistit průběžnou a včasnou diagnostiku případných problémů v této oblasti. Nicméně Národní screeningové centrum je otevřeno diskusi s odborníky a připraveno zvážit případné cílené aktivity zaměřené na časnou diagnostiku těchto onemocnění,“ říká Jan Řežábek, vedoucí tiskového oddělení ministerstva.

Je pravdou, že vyšetření vad páteře je součástí preventivních prohlídek u dětí, ale v praxi nebývá dostatečně důkladné. Většina zdravotníků, se kterými hovoříme, se shoduje, že bývají zachyceni často jen pacienti s esteticky výraznou deformitou nebo bolestí. Těch je ale menšina. Situace u idiopatické skoliózy také není příznivá, ale je lepší než u Scheuermannovy kyfózy, kde včasná diagnóza proběhne jen málokdy,“ upozorňuje Tadeáš Řáha.

Existuje i kombinace obou vad páteře, tzv. kyfoskolióza. Ve většině případů kyfoskoliózy je ale hlavní nemocí Scheuermannova kyfóza a skolióza až sekundární. Problém ovšem je, že zdravotníci znají spíše skoliózu, které si všimnou. Cvičení pak „kupodivu“ nepomáhá. 

U skoliózy přitom jde především o zakřivení páteře do strany. U Scheuermannovy kyfózy dochází k zakulacení zad, ale důležité také je, že zároveň způsobuje degeneraci plotének a obratlů, vlastně předčasné stárnutí páteře. A to je skutečně problém. 

„Problém v diagnostice se přitom netýká pouze pediatrů, ale nezřídka ortopedů, rehabilitačních lékařů nebo fyzioterapeutů. Je to obrovská škoda, protože na počátku často stačí jen pár sekund k tomu, aby pacienti nemuseli celoživotně trpět bolestí. 

Proto jsme, kromě užívaných klinických testů, navrhli tři jednoduché otázky, které mohou na obě vady páteře v kritickém věku od 9 do 16 let (u skoliózy už od narození) rychle upozornit. Je rovněž důležité zdůraznit potřebu intenzivní a specializované léčby, která není vždy doporučována,“ popisuje současnou praxi Tadeáš Řáha.

Nejprve navštivte praktického pediatra. Ten může dítě zaslat na rentgenový snímek celé páteře, nebo rovnou k lékaři, který se na vady páteře úzce specializuje. Naprostou špičkou jsou Ortopedická klinika v Brně, Spondylochirurgická klinika v Motole nebo Oddělení chirurgie páteře v Karviné, existují ale i další pracoviště s výbornými specialisty. 

Na Slovensku se poté nejčastěji jedná o Ortopedickou kliniku Národního ústavu dětských chorob nebo Oddělení pediatrické ortopedie v Žilině. Po určení diagnózy je vhodné se obrátit na fyzioterapeuta, který je vyškolen v některé nebo více ze specializovaných metod: metoda dle Schrothové, DNS, SM Systém, Klappovo lezení, v zahraničí se objevuje u nás stále nedostupný F.E.D.

Jak Tadeáš Řáha závěrem zdůrazňuje, problém s nedostatečnou diagnostikou a léčbou vad páteře nelze přičítat zdravotníkům, ale systémovému nedostatku edukace a kontrolních mechanismů. „Zdravotníci často sami problém reflektují, a k naší iniciativě přistupují pozitivně. Děkujeme jim za náročnou práci, kterou vykonávají. 

Velmi také oceňujeme podporu Ministerstva zdravotnictví a České pediatrické společnosti JEP, která naznačuje aktivní snahu situaci řešit,“ dodává pacient, který svou bolest přetavil ve snahu pomoci podobně postiženým.