Sociolog Ladislav Rabušic v rozhovoru pro INFO.CZ vysvětluje příčiny a možné důsledky toho, že se u nás rodí čím dál méně dětí. Nejen Česko, ale celá Evropa stárne a vymírá. On sám se pak přiklání k tomu, abychom se s tímto trendem smířili a přemýšleli, jak se s ním vyrovnáme. „To považuji za velkou společenskou výzvu, výzvu pro sociální inovace a také výzvu pro náš ekonomický, demografický, sociologický a politologický výzkum.“
V roce 2021 se v České republice narodilo přes 111 tisíc dětí, v roce 2022 jich bylo přes 101 tisíc, loni už jenom o něco víc než 91 tisíc. A letos to dokonce vypadá, že se jich narodí jen nějakých 80 tisíc. To je dost strmý pokles. Čemu to připisujete?
Ano, je to strmý pokles. Tak nízký počet narozených dětí jsme tady ještě neměli. Obecně, o počtu narozených dětí v daném roce rozhodují dvě skutečnosti. Zaprvé to je počet žen v reprodukčním věku.
Reprodukční věk se v demografii vymezuje intervalem 15 až 49 let, když se ale podíváme na plodnost českých žen, tak vidíme, že reálně rodí mezi 19. a 40. rokem. Nejčastěji to je ale mezi 26 a 32 lety. Nyní je u nás žen ve věku 19 až 40 méně, což je výsledek nízké porodnosti v „devadesátkách“.
No a zadruhé, počet narozených ovlivňuje ještě intenzita plodnosti, tj. kolik dětí tyto ženy v daném roce porodí. Ukazatelem zde je úhrnná plodnost neboli průměrný počet dětí na ženu.
Takže když je v populaci menší počet žen a ty navíc porodí v průměru malý počet dětí, je výsledkem stav, který jsme zaznamenali v roce 2023 a zaznamenáme za rok 2024.
Ovšem pokud se naplní prognóza, že se letos narodí něco málo přes 80 tisíc dětí, bude to nejméně narozených dětí za rok v celé historii statistických záznamů, to znamená od roku 1785. A pokud říkáte, že je v populaci nízký počet žen v plodném věku, předpokládáte, že se porodnost za nějaký čas zase otočí?
To je velká otázka. Sice se v průběhu příštích deseti let poněkud zvýší počty žen v plodném věku, takže je naděje, že by se počet narozených mohl postupně také poněkud zvýšit.
Jenže pokud se intenzita jejich plodnosti nezvýší tak, že budou mít mnohé také tři nebo čtyři děti, k nějakému výraznému navýšení nedojde. Jen připomínám, že v roce 2023 byl průměrný počet dětí na ženu 1,45.
A vše nasvědčuje tomu, že k nijak velkému navýšení plodnosti nedojde, protože ženy stále více oddalují dobu, kdy mají první dítě. A jelikož mají první dítě později, krátí se jim biologický čas na to mít druhé, případně i třetí či čtvrté dítě. Biologie v nás je neúprosná: nejplodnější je žena mezi 20. a 25. rokem věku, po třicítce schopnost početí podstatně klesá.
Z demografických výzkumů je známo, že mnohé ženy si na počátku své reprodukční dráhy přejí mít dvě až tři děti. Jenže tím, že začnou rodit kolem třicítky, skončí nakonec u jednoho nebo dvou dětí a některým se to nepodaří vůbec, protože jejich tělo jim už prostě druhé nebo třetí dítě nedopřeje.
A to ještě neprávem pomíjíme, do jaké míry se k tomu připojuje kvalita spermatu současných mladých českých mužů. Ale to je jiná kapitola. Takže základní problém současné české porodnosti je v odkládání porodu prvního dítěte.
Pro ilustraci, v roce 2023 bylo ze všech 91 tisíc narozených dětí 46 % prvních dětí, 39 % druhých, 10 % třetích a 4 % čtvrtých dětí.
O tom se ale přece mluví už řadu let, že ženy odkládají založení rodiny…
Ano, tento trend je dlouhodobý, průměrný věk v době prvního porodu se začal zvyšovat ale až po roce 1993. Do té doby osciloval mezi 22 a 23 lety. Od roku 1993, kdy byl 22,6 let, začal téměř lineárně stoupat a v roce 2023 dosáhl 28,9 let. Nejsme v tom nijak výjimeční, v mnoha zemích Evropy, především těch západních, je vyšší než 30 let.
Čím si tento český nárůst vysvětlujete?
Faktorů je několik. Především výrazně se zvýšila úroveň dosaženého vzdělání mladé populace. Zatímco v roce 1991 bylo s VŠ diplomem u nás 13 % obyvatel, v roce 2021 to bylo 18 %. Mezi mladými lidmi věku 25 až 29 let dosahoval v roce 2022 podíl se středním vzděláním 60 %, s vysokoškolským vzděláním 32 %.
Podle cílů EU by měl tento podíl dosáhnout do roku 2030 minimálně 45 %. U těchto podílů platí, že v ČR, tak jako i v jiných zemích EU, dokončí střední a vysokoškolské vzdělávání více žen.
Proč toto všechno uvádím? Je to signál, že značný podíl mladých českých žen ve věku vrcholné fekundity neboli plodnosti jsou velmi vzdělané osoby, které začínají svou pracovní dráhu, rozhlížejí se po světě a začínají zvolna přemýšlet, jak naloží se svým životem a kdy založí rodinu.
A totéž platí samozřejmě i pro muže. Dřívější model, že se ženy vdávaly během studia a měly během studia dokonce i děti, se dnes už nenosí. Mimo jiné také proto, dovolím si tvrdit, že studium je dnes mnohem náročnější, než tomu bylo dříve.
Dalším faktorem, který vede mladé lidi k odkládání početí prvního dítěte, je, že se snaží, aby dítě bylo přivedeno do prostředí, které má adekvátní ekonomické a sociální zázemí.
Budování „rodinného hnízda“ je dnes obtížné, především z toho důvodu, že je těžké získat samostatné bydlení. Nájmy jsou drahé, koupě vlastního bytu je většinou nad možnostmi mladých.
V Německu se odhaduje, že z dnešních žen, které jsou v reprodukčním věku, jich zůstane 26 % bezdětných, ve Finsku 23 %. Odhad pro Česko je kolem 16 %.
No a konečně nezanedbatelným faktorem je poměrně značná míra nejistoty, která nyní mladou populaci obklopuje: zaměstnání je nejisté, roste geopolitické napětí, mění se přírodní prostředí a klimatické podmínky.
Mladá populace je na tyto skutečnosti citlivá a začíná si klást zásadní otázku, jestli má vůbec smysl přivádět do tohoto světa děti. A já si kladu otázku: povedou tyto skutečnosti k tomu, že nové generace mladých zůstanou bez dětí?
V Německu se odhaduje, že z dnešních žen, které jsou v reprodukčním věku, jich zůstane 26 % bezdětných, ve Finsku 23 %. Odhad pro Česko, který provedl v roce 2022 slovenský demograf Šprocha, je kolem 16 %, na Slovensku 23 %.
A je tady ještě jeden sociologický prvek, o kterém se moc nemluví. Z kvalitativních výzkumů mých kolegyň vyplývá, že současné mladé české ženy jsou velmi vzdělané, emancipované, s jasnými životními cíli.
Jsou to moderní ženy, které ale zjišťují, že není tak úplně jednoduché nalézt adekvátního partnera, o kterém by si myslely, že bude dobrým a spolehlivým otcem jejich dětí. Mužem, který rozumí tomu, že jejich žena má své aspirace a která očekává, že radosti a strasti rodinného života budou sdíleny rovnoměrně.
Ono rovnoměrné sdílení je důležité. A jelikož mají pocit, že takových mužů kolem nich není mnoho, tak hledají. A než najdou takového, u něhož si řeknou „ano, to je on, ten, se kterým chci mít rodinu“, uplyne nějaký čas a biologické hodiny tikají a tikají.
Abych byl správně pochopen, neobviňuji ženy, že mohou za nízkou porodnost. Naopak, spíše ukazuji na muže, aby si uvědomili, že kolem nich jsou sebevědomé moderní ženy, které mají představy o rodinném soužití, které odpovídají 21. století. A aby se podle toho také chovali.
