KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Prezidentské volby ve Spojených státech amerických jsou už deset dní za námi. Sečteny jsou téměř všechny výsledky v téměř všech státech unie, celkem 97,4 % hlasů. Republikáni přesvědčivě získali nejen Bílý dům, ale i Senát a Sněmovnu reprezentantů. Jejich šéfovi Donaldu Trumpovi dodává na legitimitě také skutečnost, že vyhrál i ve všelidovém hlasování, v němž celkem získal přes 76 miliónů hlasů (50,20 % odevzdaných hlasů); až se dopočítají všechny okrsky, bude mít o dva milióny hlasů více než při svém rekordním výsledku před dvěma lety. Vezmeme-li v potaz, že na straně Trumpa/republikánů je „mentálně“ i Nejvyšší soud USA, v němž zasedá šest konzervativců a tři liberálové, je jeho/jejich triumf úplný.
Vítězství nebylo „náhodné“
Vítězství, jehož republikáni před necelými dvěma týdny dosáhli, nebylo nijak „náhodné“, ani nebylo výsledkem rozmaru nevyzpytatelné „paní Štěstěny“. Fakt, že Donald Trump vyhrál ve všech sedmi „kolísavých státech“, tzv. Swing States (Arizona, Georgia, Michigan, Nevada, North Carolina, Pennsylvania a Wisconsin), v některých případech i ve státech, kde před čtyřmi lety osudově prohrál (Arizona, Michigan, Nevada, Pennsylvania, Wisconsin) a někdy i ve státech, kde republikáni nevyhráli dvacet let (například, naposledy, George Bush mladší v Nevadě), má obrovskou vypovídací hodnotu.
Američané prostě volili republikány více než demokraty, navíc výrazně více než před čtyřmi lety, a to téměř všude – dokonce i ve státech, kde sice demokraté letos vyhráli, ale s výrazně horším výsledkem než v roce 2020 (New Jersey, New York, Kalifornie atd.). To znamená, že u voličů došlo/dochází k jasnému posunu ve vnímání americké politiky.
Připočteme-li k přesvědčivému vítězství v počtu volitelů (312:226) a k vítězství v celonárodním hlasování i výše zmíněné jasné ovládnutí Senátu (53:47) a těsné ovládnutí Sněmovny reprezentantů (v tuto chvíli 220:212 z 435 křesel), mohou republikáni okázale slavit, což se také děje.
Staronový prezident Donald Trump si je navíc velmi dobře vědom již rovněž uvedené skutečnosti, že má na své straně Nejvyšší soud. Způsob, jakým tento soud vymezil prezidentskou imunitu (neočekávaně široce, podle některých politiků i publicistů tak, že tím „ohrozil americkou demokracii“), jej totiž činí prakticky beztrestným ve většině kauz, jimž musí čelit.
Amerika se zkrátka změnila, a bude-li tento trend pokračovat – což není v případě, že bude Trump vládnout do roku 2029 ke spokojenosti (nejen) svých voličů, vyloučeno –, mohou být změny v USA vpravdě dalekosáhlé.
Historie, která se opakuje, aneb vzpomínka na Nixona
Impozantní návrat Donalda Trumpa do Bílého domu po čtyřech letech není v dějinách Spojených států amerických první tohoto druhu.
Já ale dnes nechci psát o demokratovi Groveru Clevelandovi, jenž vládl ve Washingtonu v letech 1885–1889 a potom znovu v letech 1893–1897. Jakkoli by šlo o navýsost zajímavou „historickou lekci“, protože to tehdy byly úplně jiné USA. Ale srovnávat Trumpa s Clevelandem věcně vlastně ani moc nejde, nejen protože jeden byl republikán a druhý demokrat.
Chci ale psát o jednom překvapivém vítězství, respektive o dvou vítězstvích, kterých jeden z Trumpových předchůdců dosáhl před šestapadesáti, resp. dvaapadesáti lety. „Politický příběh“ Donalda Trumpa se totiž v řadě ohledů podobá příběhu, jejž v letech 1960/1968/1972 (a s tragickým finále v roce 1974) napsal jiný republikán – Richard Milhous Nixon.
