Prezidentské volby v USA jsou stále více než půl roku vzdálené. To je velmi dlouhá doba, ve které se volební preference mohou snadno změnit k nepoznání. Nicméně v tuto chvíli průzkumy veřejného mínění indikují, že preference obou hlavních kandidátů jsou zcela vyrovnané. Podle výsledků Emerson College Polling z počátku dubna zůstává rozdíl mezi Trumpem (46 %) a Bidenem (45 %) pod hranicí statistické chyby.
U takto těsných výsledků velmi záleží na rozložení hlasů v nerozhodnutých státech (tzv. „swing states“), a v nich pak mohou klíčovou roli sehrát kandidáti třetích stran nebo nezávislí.
Dodejme, že Robert Kennedy mladší (nezávislý) se podle výše jmenované agentury drží na třetím místě (8 %), zbylí – Cornel West (Spravedlnost pro všechny) a Jill Steinová (Strana zelených) (oba po 1 %) – jsou spíše „do počtu“. Nerozhodnutých zůstává asi 6 % voličů.
Vezmeme-li ale v potaz, do jaké míry zůstává Donald Trump polarizujícím kandidátem i pro vlastní stranu, že se potýká s nedostatkem financí pro vlastní kampaň a že figuruje v sérii ponižujících soudních sporů, je skoro překvapení, že zůstává schopen držet krok se svým největším rivalem.
Joe Bidenovi se zjevně nedaří tak, jak by on sám chtěl. Jaké faktory mu hrají „do karet“ a jaké spíše ve prospěch Donalda Trumpa?
Jednoznačně největší devizou, kterou demokraté v současné době disponují, je stav americké ekonomiky – které se daří dobře, mimo jiné ve srovnání s tou evropskou.
Hospodářský růst (HDP) Spojených států činil v uplynulém roce 2,5 %, přičemž ekonomové a analytici se v principu shodují, že růst bude pokračovat i tento rok. Nízká zůstává i nezaměstnanost (v únoru 3,9 %) a pouze u inflace (za únor 3,2 %) se podle všeho nepodaří dosáhnout hladiny 2 %, kterou si FED stanovil jako cílovou.
Joe Biden si toho je dobře vědom a z jeho dosavadních veřejných vystoupení je patrné, že důraz na stav americké ekonomiky bude ve své předvolební kampani využívat jako jeden z hlavních argumentů, proč jej volit. V tomto ohledu má skutečně důvod k optimismu.
Statisticky vzato, úřadující prezident USA, který se rozhodne usilovat o post hlavy státu do dalšího volebního období, je zvýhodněn nad protikandidátem, který se jej snaží znevěrohodnit. Za uplynulých sto let bychom těžko hledali případ, kdy by úřadující prezident odešel z takového souboje poražen, obzvláště v době, kdy se daří jeho ekonomice.
Velkou roli v prezidentských volbách sehrají hlasy minorit, zejména těch definujících se etnicky. Například Hispánci tvoří asi 19 % populace USA a Afroameričané přibližně 13 %. Ačkoli obě tyto skupiny většinově volí Demokratickou stranu, u obou platí, že jejich volební účast v minulosti patřila mezi velmi volatilní.
Jedním z důvodů, proč v prezidentských volbách před čtyřmi lety zvítězil Joe Biden, bylo, že mu vyjádřilo podporu 87 % Afroameričanů a 66 % Hispánců při celkově vysoké volební účasti (62 %).
Joe Biden v roce 2024 se nemusí obávat, že by mu menšiny „přeběhly“ k republikánům. Nicméně může se stát, že budou volby ignorovat, což by výrazně prospělo Donaldu Trumpovi.
Schopnost nadchnout voliče jít k volbám je faktor, který Joe Biden postrádá.
Jeho volební vítězství v prezidentských volbách v roce 2016 bylo do značné míry důsledkem nízké voličské účasti (54,8 %), při které vítězi stačilo zmobilizovat republikánské voličské jádro v nerozhodnutých státech (swing states): bílé muže (kteří volili v poměru: 52 % pro Trumpa a 41 % pro Clintonovou) a občany starší 45 let (52 % pro Trumpa, 44 pro Clintonovou).
Schopnost nadchnout voliče, aby šli k volbám, je faktor, který Joe Biden postrádá. Dobře to ilustrují čísla, kterými Američané vyjadřují spokojenost, resp. nespokojenost s činností prezidenta.
Ještě na konci února bylo dle agentury Reuters nespokojených 58 % Američanů, zatímco o opaku jich bylo přesvědčeno jen 37 %. O přibližně měsíc později (k 24. březnu) si Joe Biden trochu polepšil (56 % nesouhlas, 46 % souhlas), nicméně lze jen těžko soudit, zda jde o náhodný vzestup, nebo dlouhodobější trend, reflektující nástup předvolební kampaně.
Jedním z faktorů, který by mohl velmi nepříjemně překvapit volební tým Joea Bidena, je vývoj americké zahraniční politiky. Mezinárodně politická témata zpravidla ve volbách nepatří mezi ta prioritní. V tomto roce by mohla sehrát zásadní roli, protože Spojené státy jsou konfrontovány s nárůstem několika vyzyvatelů současně.
Jsou to v prvé řadě konflikty na Ukrajině a v Izraeli, a potenciálně také v oblasti Tchajwanského průlivu, které mají nevyzpytatelnou dynamiku s vysokým potenciálem poškodit (nejen) americké zájmy. Už v tuto chvíli demokraté pozorují, že část jejich tradičních voličů – tj. nejmladší věková skupina – vyjadřuje své „znepokojení“ nad americkou podporou Izraele a neschopností usměrňovat izraelský kabinet premiéra Benjamina Netanjahua.
Není také pochyb o tom, že reputaci Joea Bidena (a potažmo Spojených států) by vážně poškodilo, kdyby Ukrajina začala v konfliktu s Ruskem ztrácet své území, nebo by byla donucena podepsat nevýhodnou mírovou smlouvu. Vývoj na ukrajinském bojišti do velké míry záleží na tom, zda Biden bude schopen prosadit schválení vojenského balíku klíčovým spojencům USA.
Nejnovější vývoj ukazuje, že úzká skupina MAGA (tj. Trumpových republikánů) poslanců v americké Sněmovně, už nebude schopna (nebo snad ochotna?) hlasování oddalovat. Pokud by balík pomoci byl schválen a pokud by jej Ukrajina dokázala využít k účinné obraně při očekávané letní ofenzívě Rusů, byl by to další faktor, který by v předvolební kampani Joe Biden mohl využít.
