Motorky z NDR měly dobré jméno nejen v zemích východního bloku, ale podobně jako zelené „multikáry“ prorazily i na Západě. Když už na začátku 80. let přestala československá Jawa vyrábět oblíbené „padesátky“ Pionýr a Mustang, na které stačil obyčejný „emkový řidičák“ s věkovou hranicí 15+, bylo jasné, že se začínající motoristé z řad pubertální socialistické mládeže budou muset poohlédnout jinde. Simsony z durynského Suhlu byly výrazně modernější a stylovější, šlo ale současně – jako ostatně tehdy u mnoha tovarů od svíčkové po toaletní papír – o nesmírně úzkoprofilové zboží.
V 80. ani 90. letech ještě nebylo běžné, aby mladý kluk trávil celé sobotní odpoledne hraním online her nebo natáčením videí na TikTok. Pokud se zrovna nezařadil do sestavy jinochů mydlících fotbal na plácku za domem nebo nezkoušel držet v ruce hudební nástroj s místní garážovou kapelou, tajně snil o pocitech svobody za řídítky motorky s objemem 50 cm³. Na takovém stroji bylo možné přijet k dívce před její dům, zazvonit, poprosit otce o svolení k vycházce, a pokud se zrovna nenechala „zatlouct“ pod záminkou, že je u kamarádky, vydat se s ní k rybníku nebo do bijáku. Pocit, že si vezete tu „svoji“ za zády byl skoro tak opojný jak cigaretka tajně vykouřená o přestávce na školním záchodku. Na „tajňačku“ se na „padesátkách“ jezdilo už od sotva náctiletého věku, oficiálně se řidičský průkaz na třídu AM vydával od patnácti.
Dlouhá historie
Spletité dějiny společnosti, která nejvíce proslula výrobou Simsonů sahají až do poloviny 19. století. Založila ji židovská rodina Simsonových (neplést se Simpsonovými z amerického Springfieldu, pozn. red.). Firma se původně zabývala výrobou motorů a jízdních kol, a později se začala specializovat na motocykly a automobily. Není bez zajímavosti, že samotnému Suhlu se pro velkou tradici ve výrobě loveckých zbraní přezdívá „Waffenstadt“.
Po druhé světové válce se firma sice celkem těsně, ale přesto ocitla ve Východním Německu. V jejím portfoliu se nejprve objevily motocykly AWO 425 s čtyřdobými motory o objemu 250 až 350 cm³, dvoudobé mopedy a malé motocykly byly do výroby zařazeny až na začátku 50. let a zůstaly v nabídce firmy až do jejího krachu.
Ptačí bratrstvo
Prvním motocyklem značky Simson byl jednoduchý moped SR1 (Simson Rheinmetall číslo 1), což bylo motorové kolo s pedály poháněné dvoudobým jednoválcem o objemu 47,6 cm³ a výkonu 1,1 kW (1,5 k), vybavené dvoustupňovou převodovkou od výrobce kancelářských strojů VEB Büromaschinenwerk Rheinmetall.
V roce 1964 byla na trh uvedena tzv. „ptačí série“, přičemž nejznámějším modelem byl legendární moped Schwalbe (vlaštovka). Tento motocykl byl vizuálně podobný českému Pionýru, byl pohodlný, měl dvojsedlo a snadno se ovládal. Později se objevili další modely inspirované ptáky – Spatz (Vrabec), Star (Špaček), Sperber (Krahujec) a Habicht (Jestřáb).
Třetí generace těchto malých motorek na cesty kamkoliv pokud to není moc daleko byla uvedena na trh v roce 1975. Nový model S50 přinesl množství novinek, přičemž nejvýraznější změnou byl povedený design evokující „dospělé“ stroje té doby. Koncepce páteřového rámu zůstala, ale vpředu byla nově zavedena teleskopická vidlice.
Největší hit měl ale teprve přijít. Simson S51 se poprvé představil na tradičním veletrhu v Lipsku v roce 1980 a okamžitě získal zlatou medaili. Zcela po právu. I když se verze S51 od svého předchůdce vizuálně odlišovala jen v několika detailech, objevil se nový motor s převodovkou.
Díky technickým vylepšením byl dvoudobý agregát pálící směs benzinu a oleje, spolehlivější a výkonnější. Typ S50 jel sice pěkně po rovině, ale v kopci mu rychle docházel dech. S51 se v tomto ohledu výrazně zlepšila, přestože výkon 3,5 koně, který vylepšená padesátka poskytovala, nevypadal jako velké terno. Velkým rozdílem oproti jawám byla vedle moderního designu také čtyřstupňová převodovka, která poskytovala Simsonu mnohem lepší dynamiku.
Kult jménem Enduro
Základním modelem v nové typové řadě byl model „N“, což značilo „Normal“ - škarohlídi však častěji používali slůvko „Nic“. Buď jak buď mělo „enko“ minimální elektronické vybavení, slabý světlomet a postrádalo blinkry. Používalo rovněž starší převodovku se třemi stupni a chyběl mu zámek zapalování. Firemní materiály predikovaly využití základního typu lesníky a rolníky, kteří se na cenově dostupném motocyklu snáz dostali na svá pracoviště.
O stupeň výš stála výbava „Elektronik“, navržená pro pohodlnou jízdu po silnici. Pravým hitem se ale stalo dnes už legendární Enduro. Atraktivní dvoumístný stroj byl přizpůsoben pro pohyb v lehkému terénu, což navenek demonstroval vyvýšeným výfukem, zesíleným rámem a tvrdšími zadními pružinami s možností nastavení předpětí. Silniční verze výztuhy neměla, což ji činilo lehčí a podle uživatelů o něco rychlejší - maximální rychlost všech variant S51 byla nicméně udávána 60 km/h.
V roce 1987 byl uveden velmi povedený skútr SR50, který sdílel stejnou mechaniku jako model S51 a opět šlo o velmi vydařený design evropské úrovně. Výrobce začal prodávat také verze s objemem zvýšeným 70 cm³, které měly konkurovat kapitalistickým strojům o objemu 80 cm³.
Pozvolný konec
Jestli měl nějaký východoněmecké výrobce dobře našlápnuto i po pádu Berlínské zdi, byl to vedle zmíněných multikár právě Simson. Svůj technický potenciál ale nakonec nedokázal v nových podmínkách rozvinout. Vlna politických změn po roce 1990 sice výrobu motocyklů v Suhlu okamžitě nezlikvidovala , ale nekompetentní vedení firmy vedlo k jejímu postupnému zániku. Poslední motorky Simson opustily výrobní linku v Suhlu v roce 2002 po takřka 150 letech od vzniku podniku.
V Československu bylo možné koupit Simson S51 v omezeném množství prostřednictvím prodejen Mototechny. V roce 1981 tam stál model Enduro 5760 Kčs, zatímco domácí Jawa Mustang stála ve stejné době 4180 Kčs. To byly v porovnání s tehdejšími auty poměrně slušné ceny, na které stačily dvě tři socialistické výplaty - pokud jste ovšem kýženého oře někde zrovna sehnali. Simsony se jsou na venkově dodnes občas k vidění a v Žabovřeskách nad Ohří je jim dokonce věnováno celé muzeum. Pěkné původní „ Enduro“ dnes stojí až 70 tisíc Kč, opět ale platí, že se neshání snadno.
