Hluboká orba: Krachující Zetor vyráběl v minulosti traktor, který nám záviděl celý svět

K traktorům Zetor mám velmi osobní vztah. Ne snad že bych byl zemědělcem nebo měl „papíry“ na zemědělské stroje, ale můj děda, budiž mu země lehká, strávil prodejem brněnských traktorů skoro celý produktivní život. 

Coby zaměstnanec podniku zahraničního obchodu Motokov měl na starost vývoz Zetorů do celého světa. Diáky a osmimilimetrové filmy se Zetory orajícími v Indii či v Jihoafrické republice jsou stále doma na půdě.

Je fascinující, že Zetory se vyvážely do 130 zemí, od Aljašky po Austrálii – například do Irska, Belgie, Dánska, Barmy, Ghany i USA. V předrevoluční době se Zetor přímo vyráběl v Polsku (URSUS), na Slovensku (ZŤS) a montoval se v některých dalších zemích. Takto vznikaly české traktory v Indii (HMT) nebo Iráku (Antar) a Japonsku. 

Brněnské traktory byly skvělé stroje – počínaje legendárními „pětadvacítkami“ přes unifikované řady po porevoluční výrobní program. Vrcholné inženýrské dílo ale přišlo na trh v roce 1968.

Výroba dopravních prostředků byla za komunistických časů jedním z mála odvětví, které bylo schopné konstantně obohacovat státní pokladnu o životadárné „tvrdé měny“, za které se zase dalo v omezené míře koupit jiné nedostatkové zboží na Západě. Možná to někoho překvapí, ale Zetory patřily na samou špičku tohoto strojírenského valutového ledovce. Stačí si shrnout výrobu motorových vozidel v Československu od druhé světové války do roku 1989.

Motocykly Jawa a ČZ – od počátku až do konce 60. let velký úspěch na mezinárodní scéně, potom rychlý propad do totální nekonkurenceschopnosti. Osobní auta? Když pomineme reprezentační Tatry a krátkou epizodu Jawy Minor, spělo to i se škodovkami od deseti k pěti, a to minimálně od konce 60. let do příchodu Favoritu o dvacet let později.

Ano, nákladní vozy, a to zejména ty z Kopřivnice, si udržely vysokou laťku zejména v případě aut do těžkého terénu nebo pro armádu po celé období reálného socialismu včetně velkých úspěchů na Rallye Dakar.

Naprosto světové však byly jen a pouze traktory Zetor, pro něž naopak s nástupem normalizace nastala další zlatá éra. Vždyť se jich také dosud vyvezlo dnes těžko představitelných 1,3 milionu kusů, a mnohé z nich pořád poctivě slouží.

Model Zetor Crystal byl revoluční v tom, že šlo o první model tzv. Unifikované řady II, jejímž cílem bylo zefektivnit výrobu prostřednictvím sdílení dílů mezi různými modely. V průběhu šedesátých let začalo být navíc na světových trzích zřejmé, že roste poptávka po výkonnějších strojích.

Proto výzkumné a vývojové oddělení zahájilo práce na nové řadě traktorů, která měla pokrývat výkonové spektrum od 80 do 160 koní. Tento projekt byl realizován v rámci mezinárodní spolupráce s Polskem. 

V roce 1962 bylo založeno společné vývojové středisko, jehož úkolem bylo navrhnout a připravit tuto novou řadu traktorů pro sériovou výrobu. Ta potom skutečně probíhala pod značkami Zetor a URSUS.

Slovo unifikace mělo v každodenním životě Čechoslováků spíš pejorativní nádech, u traktorů ovšem stavebnicový systém nepostrádal smysl. Nová řada traktorů byla nejen výkonnější, ale přinesla i mnoho inovativních prvků, jako například integrovaný ochranný rám kabiny. Technologický pokrok a stále vyšší nároky na provoz v té době přispěly k tomu, že designéři přestali být vnímáni pouze jako tvůrci vzhledu a barev, ale i jako klíčoví hráči v technickém vývoji.

Práce Otakara Diblíka na návrhu nového traktoru tomu významně napomohla. Diblík, designer kultovních průmyslových výrobků, jakými byla i elektrická lokomotiva řady 230 (tzv. laminátka), karavan Dingo nebo roadster Škoda 440 Karosa, zkombinoval moderní technické řešení s tehdy populárními hranatými tvary. Ty byly zároveň ideální pro technologii zpracování rovných válcovaných plechů. 

Navrhl také velmi originální světlomety, které byly uspořádány po dvojicích v negativně skloněné čelní masce. Tuto část nejznámější český návrhář 50. a 60. let osobně vymodeloval a odlil do sádry. Traktor získal svou finální podobu na maketě v měřítku 1:1, kterou autor spolu se dvěma klempíři postavil na podvozku běžného Zetoru.

Další světový primát si Crystal připsal díky „tichosti“ svého provozu, kdy hladina hluku uvnitř kabiny nepřesáhne 85 decibelů. To je dnes směšné, ale na konci 60. let to bylo „něco“. Crystal byl také vybaven tzv. násobičem krouticího momentu, což umožňovalo měnit převodové stupně pod zatížením a tím zvýšit počet dostupných převodů.

V roce 1975 Zetor vyjel s modelem Crystal 12011, což byl vůbec první traktor tohoto brněnského výrobce vybavený šestiválcovým motorem s výkonem 120 koní. Díky přidání turba v roce 1980 se výkon u modelu 16045 zvýšil až na 160 koní.

V roce 1981 byla výroba modelu z politických důvodů přesunuta do slovenských Závodů ťažkého strojárstva (ZŤS) v Martině. Po 34 letech se však legenda vrátila zpět do Brna. Od roku 2015 se znovu vyrábí obnovený Crystal, který je opět vrcholným šestiválcovým traktorem s výkonem 170 koní. 

Výrobce jej na svých stránkách dodnes inzeruje, i když do charakteristických tvarů předchůdce má daleko. Díky svým vlastnostem si Crystal vysloužil přezdívku „hardworker“, tedy dříč, který se osvědčí v jakýchkoliv podmínkách, ať už v zimě, v létě nebo za jakéhokoliv počasí.

V současnosti jsou pozemky závodu v Líšni prodány developerovi, který kolem hal šmejdí jako hladový pes okolo řeznického špalku, který cítí krev. Necelá stovka zbylých zaměstnanců se má napříště zabývat už jen marketingem, obchodem a sestavováním traktorů pro Evropu a USA z cizích komponent. 

Výroba vlastních motorů a převodovek skončí v září a vzápětí začne demolice výrobní haly. Těžko za tohoto stavu soudit, zda výroba v dohledné době z Brna zmizí docela, nebo bude podnik nějakým způsobem dál živořit na způsob týnecké Jawy. Pro důstojný odkaz by snad bylo lepší to první.