RECENZE | Zcela bez zájmu nejen českých motoristických novinářů se prodává další generace Toyoty Prius. Průkopnický hybrid je přitom autem zcela neprávem opomenutým v nejrůznějších anketách. Kromě toho, že efektivně jezdí, konečně také dobře vypadá.
Benzin, nafta, plyn, elektřina, vodík. To jsou možnosti pohonu, které nabízí současný automobilový trh. Co je nej? Ani jedno. Nejživotaschopnějším pohonem dneška je totiž hybrid a pokud možno ten zcela nezávislý na zásuvce.
Toyota s ním přišla už v roce 1995, kdy spatřil světlo světa první prototyp modelu Prius. Zpočátku hojně vysmívané auto se stalo technologickým milníkem, díky kterému je Toyota dnes tam, kde je. Vyzkoušel jsem nejnovější generaci.
Od ošklivky k princezně
Vnější podoba Priusu byla vždy diktována maximálním podřízením příznivé aerodynamice. To v praxi znamenalo poněkud podivně vyhlížející pětidveřová auta nevalných estetických kvalit, což vyvrcholilo minulou generací.
Aktuální páté vydání tuto zátěž dokonale odhodilo. Se svými svalnatými boky a souměrnou kompaktní karosérií vypadá dost podobně jako japonské sportovní hatchbacky z 90. let a to je velmi dobrá vizitka.
Designerům se přitom povedlo udržet přísných požadavků na aerodynamický tvar, který ještě vynikne v atraktivním žlutém odstínu.
30 let zkušeností
Toyota vyvíjí své hybridní pohony přes třicet let a je to znát. Dá se dokonce říct, že smysluplnější ztvárnění ekologického pohonu napříč kategoriemi na trhu dnes nenajdete.
Současná pátá generace má v základu o plných 100 koní víc než ta předchozí. To je na vnímané dynamice velmi znát.
Spalovací motor, zážehový dvoulitrový čtyřválec bez přeplňování běžící v Atkinsonově cyklu, i synchronní elektromotor s permanentním magnetem jsou výkonově vyrovnané, jeden má 166, druhý 163 koní, a tak Prius jezdí opravdu krásně po městě i mimo něj, a dokonce i po dálnici.
Pohonný arzenál činí z někdejšího auta pro skalní ekology opravdového silničního dravce schopného zrychlit z klidu na 100 km/h za 6,8 s, maximální rychlost je ovšem elektronicky omezena na 177 km/h.
Na střeše mohou být jako v našem případě na přání umístěny solární panely s výkonem zvýšeným ze 179 na 185 W, napájející nyní nikoli příslušenství, ale přímo trakční akumulátor. Stačí tedy auto nechat přes den na sluníčku a nemusíte nic řešit.
Nový Prius je oproti dřívějšku plug-in hybrid, tedy vozidlo, které můžete dobíjet i ze zásuvky. Kdo ale nechce, nemusí, protože vůz je schopen se bez větších ztrát na spotřebě paliva dobít i z běžícího spalovacího motoru po stisknutí příslušného tlačítka.
Při rovnoměrné jízdě po dálnici nebo okresce si tedy v klidu dobijete baterky a v hustém provozu pak můžete 90 km drandit zadarmo na elektřinu, kterou jste si sami vyrobili.
Popsaným stylem jsem za týden intenzivního svižného ježdění dosáhl průměrně spotřeby 4,1 litru benzinu a 14,7 kWh elektřiny na sto kilometrů. Ze zásuvky jsem nemusel dobíjet ani jednou. A teď mluvte!
Letadlo do denního provozu
Ne, že by dřív kvalita jízdy konstruktéry starších Priusů nezajímala, ale řekněme, že nebyla na čele žebříčku priorit vývoje. Současný model padne řidiči do ruky jako málokteré druhé auto na první dobrou a je na cestách za většiny okolností příjemným společníkem.
Kdyby nebyla hybridní Toyota od podvozku poněkud hlučnější, zasluhovaly by dojmy z jízdy absolutorium. Na poměrně velkých 19" kolech není kompaktním etalonem pohodlí, celkově ale auto působí velmi stabilně a jistě.
Futuristický obývák
Když člověk poprvé nastupuje do Priusu, hned se mu vybaví pověstné: „Jako za kulomet, paní: přikrčit a mírně zaklonit!“
V tomto autě se na dnešní poměry sedí až extrémně nízko, což mě osobně vyhovuje, ale uznávám, že nastupování a vystupování úplně pohodlné nejsou. Inu, aerodynamika především.
Když už se člověk konečně usadí, má pocit, jako by v něčem podobném už někdy seděl. Ano! Malý přístrojový štít umístěný v horní části přístrojové desky evokuje vozy Peugeot, ovšem s tím rozdílem, že jejich i-cockpit je spojen s instalací malého volantu, což se u Toyoty tak úplně nekoná, a výhled na ukazatele proto ve většině případů zakrývá právě řídící věnec.
Jisté rozpaky jsou na druhou stranu vyváženy přesunem přístrojovky z původního místa uprostřed.
Na druhou stranu potěší, že většina podstatných funkcí se ovládá klasickými tlačítky, které nahmatáte i poslepu a není tedy nutné odvádět pozornost od řízení zoufalým hledáním v různých digitálních menu. Palubní deska je celkově hezky „uklizená“ a řidiče nic zbytečně nerozptyluje.
Prius je sice uvnitř trochu menší než ten minulý ohyzdný, ale i tak bez problémů odveze čtyři dospělé cestující a jejich bagáž.
Zavazadlový prostor ve svém základním uspořádání nabyl objemem z 251 na 284 l, a to díky posunutí akumulátoru vpřed a palivové nádrže níže. Ani tak to není nic moc, ale nezbytná přítomnost baterií nedovoluje jinak.
Závěr
Toyota u aktuálního Priusu beze zbytku zúročila své bohaté zkušenosti s hybridními systémy a auto také poprvé ve své historii dobře vypadá.
Jestli se vám zdá, že jsem na bedra sofistikovaného Japonce nanesl až příliš mnoho chvály, pak věřte, že to velmi dobré auto opravdu je. Není to ale SUV ani velké praktické kombi a tak zejména u nás zůstává poněkud stranou zájmu.
Za 1 150 000 Kč ostatně nejde o žádnou láci. Pokud ale chcete asi nejefektivnější auto na trhu, ze kterého řidič jen nerad vystupuje, stojí Prius určitě za zvážení.
