KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Poslední výsledky srovnávacích testů PISA ukázaly několik zajímavých skutečností. Čeští žáci si ve srovnání se světem nevedou vůbec špatně. Žebříčku zcela dominují jihoasijské země, tedy země, jejichž školství bývá zhusta kritizováno za pedantství a náročnost. Dokonale spadla skandinávská bublina: země ze severu Evropy si až na výjimku vedly podprůměrně. Tolik opovrhované americké školství si naopak vedlo překvapivě slušně. Nízkopříjmové země jako Vietnam dokázaly srovnat krok s řadou ekonomicky podstatně vyspělejších zemí jako Španělsko, Norsko nebo Chorvatsko. Co dalšího lze z výsledků vyčíst?
Čeští žáci se v matematické gramotnosti sice zhoršili oproti roku 2018, kdy proběhlo poslední testování, ovšem stále si vedli nadprůměrně. To je v mnoha ohledech velmi dobrá zpráva. A také překvapivá vzhledem k řečem o neefektivitě a nutnosti zásadní reformy, které se z médií ozývají prakticky denně.
Aktuální testování bylo posunuté o rok. Normálně probíhá každé tři roky a ověřuje matematickou, přírodovědnou a čtenářskou gramotnost žáků v jednotlivých zemích. V Česku se projektu účastnilo 430 škol, celosvětově proběhl v 81 státech a obecně všechny testované znalosti a dovednosti patnáctiletých žáků poklesly, tedy s výjimkou několika zemí jihovýchodní Asie.
Tento celosvětový pokles není překvapivý vzhledem k tomu, že právě tato skupina dětí byla nejvíce postižena výpadkem výuky za epidemie. Když uvážíme, že české školy postihla protiepidemická opatření podstatně silněji než školy v jiných zemích, je výsledek testování velmi dobrý.
Vůbec není divu, že se učitelé domáhali nějakého kladného hodnocení ze strany ministerstva. Mimo jiné upozorňovali právě na to, že české školy byly během pandemie zavřeny nejdéle.
Učitelé slovy svého odborového předáka rovněž vyjádřili přesvědčení, že „nejsou dostatečně prezentovány kladné výsledky českých škol tak, jak je zpráva dokumentuje. Zejména jde o výsledky v kategoriích matematické, přírodovědné a čtenářské gramotnosti, které jsou hodnoceny lepší než průměrný nebo nadprůměrný. Těchto výsledků dosahuje školství ve srovnání se zeměmi OECD, kde se naopak ČR v oblasti financování školství řadí k podprůměrným.“
Ministr Bek dle médií odpověděl, že srovnání je důležitým podnětem pro politickou debatu, jakými nástroji lze systémově změnit základní nedostatek českého vzdělávacího systému, a dále že je zapotřebí vést otevřenou debatu o proměně obsahu a forem vzdělávání.
Tato debata se vede už dlouho, ale k ničemu kloudnému nevede, jen k dalším rozpravám o proměnách, případně o rozvíjení tzv. „soft skills“, které mají tu výhodu, že je lze jen stěží měřit, takže snadno poslouží jako materiál pro další diskuse a případné reformy.
Podobně jako každý jiný žebříček (to se týká i žebříčku univerzit, o němž někdy později) má i PISA nepochybně omezenou vypovídající hodnotu. Na druhou stranu, matematická, přírodovědná a čtenářská gramotnost jistě nebyly vybrány náhodou, ba naopak z velmi dobrého důvodu.
Tyto oblasti jsou relativně měřitelné, hlavně jsou ale naprosto zásadní pro rozvoj vědění, technologie a kultury — na rozdíl od „soft skills“. Tento vztah lze přirovnat ke vztahu softwaru a hardwaru. Mít dobrý software je fajn, ale bez hardwaru celkem k ničemu. Samotné sociální dovednosti nikoho nevyléčí a nic nevyrobí.
Zbožštění skandinávského vzdělávacího systému, jímž se tak zaklínají všichni progresivističtí reformátoři, stojí na chiméře. Skandinávské země si – až na jednu výjimku – dobře nevedly: Finsko se umístilo na třináctém místě, tedy pouze tři místa před námi. Dánsko skončilo o příčku za námi, Švédsko bylo devatenácté, Norsko až hluboko třiatřicáté. Nad propadem tolik vynášeného Norska se pozastavuje i zpráva PISA, která zároveň zdůrazňuje, že čest skandinávských zemí zachraňuje výjimečně dobře si vedoucí Estonsko.
Ani Evropa jako celek nemá příliš důvodů k radosti. Žebříčku zcela jasně a přesvědčivě vládnou asijské země. První byl Singapur, následovaný Macaem, Tchajwanem, Japonskem, Jižní Koreou a Hongkongem. Z evropských zemí bylo nejlepší Estonsko na sedmém místě a do první desítky se z evropských zemí vešly ještě Irsko (deváté) a Švýcarsko (desáté).
V první dvacítce se umístily zmíněné Finsko, Velká Británie (čtrnáctá), následovaná Polskem, Českem a Dánskem. Devatenácté bylo Švédsko, dvacátá Belgie. Německo, Francie a Španělsko byly ve třetí desítce, nejhorší z evropských zemí byla sedmdesátá Albánie.
Špatně si nevedla ani Severní Amerika – Kanada byla osmá, Spojené státy osmnácté. Ostatně PISA na svém webu zdůrazňuje právě to, že Spojené státy předstihly řadu významných evropských ekonomik, přičemž zmiňuje Francii, Německo a Itálii.
Co se konkrétních výsledků týče, lídr žebříčku Singapur dosáhl skóre 560. Nad hodnotu 500 se dostalo prvních devět zemí, rozdíl mezi prvním Singapurem a druhým Macaem byl poměrně značný: 35 bodů. Na dalších pozicích tak výrazné rozdíly nebyly. Česká republika dosáhla celkového skóre 491 bodů, kdy si nejlépe vedla v přírodovědné gramotnosti (498 bodů), v matematické gramotnosti (487 bodů) a ve čtenářské gramotnosti (489 bodů).
Umístění České republiky jistě není důvodem k nějakým oslavám, ale ani ke skepsi. Minimálně se ukazuje, že při všech problémech, které české školství má (a není jich málo), stojí na poměrně pevných základech. Bez nichž by totiž dosažení takového skóre bylo možné jen stěží. Těžko říct, co ministr mínil oním základním nedostatkem českého školství.
Je nicméně pravda, že v jiném podobném žebříčku – nejvzdělanějších zemí – si Česká republika vede podstatně hůře. Tento žebříček sleduje procento terciárně vzdělaných občanů. Vede Kanada s 60 procenty, před Ruskem a Japonskem.
Z našich sousedů je Polsko dvacáté deváté, Německo třicáté, Slovensko třiatřicáté, Česká republika až třicátá šestá s 24,9 % terciárně vzdělané populace. Zde je ovšem třeba podotknout, že „terciární“ vzdělání je široký pojem. Zatímco u nás jím jsou primárně univerzity a vysoké školy, v některých dalších zemích jsou to i prakticky zaměřené kurzy, které například řemeslníkům poskytnou základní dovednosti, aby si třeba mohli sami vést účetnictví.
Sečteno a podtrženo: pokud hodnocení PISA něco říká, tak především to, že české školství je konkurenceschopné a nepotřebuje nějaké dalekosáhlé reformy. Ty ostatně často bývají jen záminkou pro to, aby se nedělalo nic.
Namísto revoluce potřebujeme evoluci – například v podobě náležitě oceňovaných, motivovaných a nevyhořelých učitelů, kteří by měli schopnost a odvahu učinit hodiny pro žáky zajímavější. O nezájmu žáků o čtení jsme již psali – a není důvod se domnívat, že tomu v jiných předmětech bude jinak.
Průzkumy, které zjišťují, kolik vyučované látky si žáci ze škol „odnesou“, jsou poměrně alarmující: pohybují se výrazně pod 10 %. Právě to je největší problém, který však nějakou všeobecnou monumentální revolucí řešit nejde.
