Ekonom a expert na školství Daniel Münich v rozhovoru pro INFO.CZ popisuje, v čem spočívají problémy našeho vzdělávacího systému a kde lze hledat nástroje pro jeho zlepšení. Klíčový problém podle něj spočívá v podfinancování školství, což dává do souvislosti s nízkými daněmi. „Když se podíváte na mezinárodní srovnání, ČR je v podílu výběru daní vůči HDP výrazně pod průměrem,“ nepochybuje. A právě proto, že vybíráme málo peněz, jich pak dle jeho slov dáváme málo nejen na školství, ale i na vědu.
Premiér Petr Fiala se nedávno nechal slyšet, že budeme do deseti let centrem vzdělanosti. Školské odbory zase tento týden oznámily, že aktivizují stávkové výbory, neboť nejsou peníze na nepedagogické pracovníky. A je to jen několik týdnů, co se stávkovalo na filozofických fakultách. Jaká je tedy realita českého školství a kdo se víc blíží pravdě? Premiér, nebo stávkující?
Otázka je, co si premiér představuje pod centrem vzdělanosti. My svým způsobem centrem vzdělanosti už dnes jsme. Záleží na úhlu pohledu. Když vezmeme všechny země světa dohromady a podíváme se, kolik lidí má u nás dokončenou střední školu, jak málo jich naopak nedokončilo tu základní, nebo jaká je tady úroveň funkční gramotnosti, pak jsme nadprůměrní až špičkoví.
A i kdybychom spadli někam do průměru, pořád o sobě budeme moct říkat, že jsme vzdělanou společností. Na druhou stranu může někdo namítnout, že by se naše vysoké školství mělo v mezinárodních žebříčcích objevovat v horních desítkách a ne třetí stovce, že by k nám mělo jezdit studovat mnohem víc lidí z celého světa včetně Západu, stejně jako dnes jezdí do Holandska, Anglie nebo Ameriky.
Takže co k tomu říct? Situace našeho školství se proti dnešku výrazně nezlepší, pokud si už teď myslíme, že jsme vzdělanostní centrum. A naopak: peníze, které do školství dnes jdou a které tam ve výhledu mají jít, z nás větší centrum vzdělanosti neudělají. Prostě jich je vůči HDP málo a podíl má dále klesat.
Pojďme to vzít po jednotlivých stupních. Jak je na tom naše vysoké školství, věda a výzkum a hlavně jaký je jejich výhled?
Pokud jde o vysoké školství, stávkující nevhodně smíchali dva naprosto odlišné problémy. Jeden jsou obrovské rozdíly v platové úrovni různých součástí jedné vysoké školy, zpravidla různých oborů. Tím myslím platy na společenských a humanitních fakultách versus zbytek. To je ale interní problém vysokých škol samotných – měli by si to tudíž řešit akademici uvnitř těchto škol.
Avšak tím, že jde o školy veřejné, je svým způsobem přirozené, že se ten problém řeší na veřejnosti. Zčásti také proto, že jde o veřejné peníze, o peníze daňových poplatníků.
Ale úplně jiný problém je otázka, kolik je český stát, česká vláda, a tudíž český daňový poplatník, ochotný z balíku vybraného na daních, anebo také nevybraných, dávat na školství. Tam je to celkem jednoduché: podíl výdajů na vysoké školství na HDP, tím myslím primárně veřejné vysoké školy, řadu let klesá. Poslední dva roky se dostaly výrazně pod průměr Evropské unie.
Pokud bude tento trend pokračovat, spadneme do hlubokého podprůměru. A protože je české vysoké školství placené výhradně z veřejných peněz, přičemž o nějaké formě školného se nikdo z politiků neodváží mluvit, je jisté, že kvalita vysokých škol bude stagnovat nebo dokonce upadat.
Pokud chceme kvalitní školství, musíme na jeho podporu vybrat víc na daních.
Právě jsem se chtěl zeptat: pokud ten trend, který zmiňujete, nezastavíme, jaké to bude mít důsledky?
Psal jsem to už na svoje sociální sítě. Můj názor na tu stávku je tento: pokud bych chtěl stávkovat, obrátil bych se k veřejnosti s tím, že za současné peníze lze kvalitně vzdělávat řekněme o třetinu méně studentů než dnes. A že se od příštího roku výrazně sníží počet přijímaných studentů a přestanou se nabírat noví učitelé a vědci.
Což by znamenalo, že zredukujeme české vysoké školství na úroveň, jaká tady byla někdy na začátku tisíciletí. Řekl bych to s tím, že veřejnost, daňový poplatník a politici, mají zřejmě jiné priority. A těmi jsou nízké daně – lidé se nejsou ochotni víc danit kvůli penězům na školství.
On ostatně ministr školství Mikuláš Bek něco podobného řekl v souvislosti s doposud nesplněným vládním slibem, který spočíval v tom, že učitelé budou brát 130 procent průměrné mzdy. Také zmiňoval, že kvůli tomu není daňový poplatník připraven na zvyšování daní…
V této zemi se ale nikdo, a platí to stejně o vládě i opozici, neodvažuje daňové poplatníky a voliče přesvědčovat, že je to špatně. Tedy že pokud chceme kvalitní školství, musíme na jeho podporu vybrat víc na daních.
Čím si to vysvětlujete? Vždyť každý z nás do školy chodil. A každý, kdo má děti nebo vnoučata, tak pokud pro ně něco chce, jsou to kvalitní školy a kvalitní vzdělání…
Protože se politici bojí, nikdo z nich nemá odvahu to lidem takto jasně říct. Radši se jede populistická linka o blahu nízkých daní.
Jinými slovy mi říkáte, že bez zvyšování daní to nepůjde. Bez vyšších daní bude kvalita našeho školství upadat…
Já jsem přesvědčen, že to nepůjde. Snad máme za sebou polovičatý úsporný balíček. A i jeho dojednávání všechny vystrašilo, tím myslím spotřebitele a voliče. Přitom ani to nebude stačit. Ve veřejných rozpočtech teď na adekvátní navýšení školského rozpočtu skutečně peníze nejsou. A pokud nezvýšíme příjmy státního rozpočtu, ani nebudou.
Zrušením superhrubé mzdy se brutálně snížil daňový výběr, což podpořilo inflaci. Peníze ve státním rozpočtu tak dnes chybí a i další vlády budou pod tlakem přijmout další úsporný balíček. O tom před volbami ale raději nikdo mluvit nebude. Nikdo k tomu nebude mít odvahu.
Takže ano, problém podfinancovaného školství je problém nízkých daní. Když se podíváte na mezinárodní srovnání, Česká republika je v podílu výběru daní vůči HDP výrazně pod průměrem. Jistě, máme neefektivní stát, neefektivní úřady, to je pravda, zrovna tak je ale pravda, že vybíráme málo peněz a dáváme jich málo nejen na školství, ale i na vědu.
A čím si vysvětlujete tu převahu, kterou mají ve veřejném prostoru lidé, kteří tvrdí, že nepotřebujeme nic jiného než nízké daně a tenký, avšak údajně efektivní stát?
No protože se v naší politice rozšířila jednoduchá a populistická řešení, na která se snadno chytají naivní voliči.
Ale tak současná vláda o sobě tvrdí, že to je vláda racionální, hodnotově ukotvená a demokratická. A že proti populismu naopak bojuje…
Myslím si, že kdyby přišla s tím, že je válka na Ukrajině, a tudíž musíme výrazným způsobem zvýšit výdaje na obranu, dost lidí by zvýšení daní pochopilo. Ale tuto odvahu vláda nenašla. A teď peníze na školství a vědu zoufale chybí.
Pojďme zpět ke školství. Jak jsou na tom střední školy? Je fakt, že pokud mluvíte s děkany filozofických fakult, zjistíte, že mají skutečně problém s odchody svých lidí na gymnázia, otázka ale je, jak jsou na tom odborné střední školy, případně učňovské obory… Mnoho učitelů z těchto škol – pokud vím – skutečně počítalo s tím, že dosáhnou na slibovaných 130 procent průměrné mzdy.
Především mám za to, že si čeští učitelé za posledních dvacet, třicet let zvykli, že politické sliby plněny nejsou. Současně je potřeba říct, že mezi roky 2018 a 2021 relativní platy kantorů výrazně rostly. Tomu věřil málokdo, i mě samotného to překvapilo.
Jenomže nyní jsme už zase na sestupné dráze a blížíme se situaci, která tady byla před rokem 2018, kdy jsme měli jedny z nejnižších relativních platů učitelů v celé Evropě.
A podstatné je, že to nikomu moc nevadilo, většinové společnosti to připadá normální, za ty roky jsme si zvykli, že učitelé jsou levní. Proto je tak rozšířen dojem, že učitelé už mají peněz dost.
Blížíme se situaci, která tady byla před rokem 2018, kdy jsme měli jedny z nejnižších relativních platů učitelů v celé Evropě.
V tom případě tam ale těžko dostaneme mladé lidi. Přitom už teď učitelské sbory na některých školách čelí stárnutí…
Přesně tak, už nyní je český učitelský sbor demograficky starý. Učitelů nad padesátkou nebo dokonce nad šedesátkou je tam poměrně dost. Hodně učitelů přesluhuje, což znamená, že budeme v blízké budoucnosti čelit velkým vlnám odchodů učitelů do důchodu. A tyto lidi bude třeba nahrazovat. Ono se to nakonec jistě nějak podaří, protože vždycky najdete někoho, kdo bude ochoten se před tabuli postavit. Problém ale může být s kvalitou.
Drsně řečeno, je skutečně důležité s jakým materiálem, s jakými lidmi budeme školství provozovat. Budou to lidé se zápalem, lidé, kteří budou schopni a chtít učit moderně? Budou to lidé, kterým bez obav a s důvěrou svěříte své vlastní dítě? My jsme citliví, pokud máme někomu svěřit svůj vlastní počítač, mobil nebo auto. A teď si vezměte, že někomu svěříte do ruky své vlastní dítě. Dítě, kterému sami věnujete obrovské množství času, péče a lásky.
Co když se bude ve škole vaše dítě pět, šest nebo osm hodin denně trápit, a navíc se nic moc nenaučí? Vzdělávání je velké umění. Je to věc, na kterou se musí studovat, podobně jako se musí studovat na to, abych uměl ovládat jaderné reaktory nebo navrhovat čidla v autech, programovat. Takové lidi je prostě třeba dobře zaplatit.
A pokud je nezaplatíme, i tak to bude nějak fungovat, jen nebudeme dostatečně rozvíjet talenty, vzdělávání nebude invenční, žáky nepřipraví na dospělý život. A mimochodem je také nenachystá na to, aby si nenechali populisty věšet bulíky na nos.
