KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Prakticky od sametové revoluce se mezi politiky debatuje o možném prodeji národního podniku Budějovický Budvar. Někteří opakovaně tvrdí, že „stát by neměl vařit pivo“. Jak ale ukazuje mimo jiné příklad Bavorska, které vlastní známý pivovar i světoznámou pivnici, někde se státním vlastnictvím pivovarů zdaleka takový problém nemají.
Debata o prodeji Budějovického Budvaru se v Česku opakuje už 30 let. Jejím základem je názor, že státní vlastnictví pivovaru je přežitkem z dob socialismu a ekonomickým nesmyslem.
„Stát rozhodně nemá ani provozovat hotel, ani vařit pivo. Není k tomu jediný racionální důvod,“ uvedla například loni pro Právo předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová. A vyslovila se pro prodej Budějovického Budvaru, který podle ní není žádným „rodinným stříbrem“. „Jednoduše proto, že jde o naprostý nesmysl, a stejně jako nemáme mít národní lihovar nebo masokombinát, nevidíme důvod, proč by zrovna pivovar měl byt výjimkou,“ řekla tehdy Pekarová.
Podobně se vyjadřuje i mnoho další politiků, namátkou třeba i bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. A tezi o tom, že „stát by neměl vařit pivo“, razí i řada ekonomů a analytiků. Vlastnictví pivovaru státem podle nich odporuje pravidlům tržního hospodářství a Budvar, jehož značka Budweiser Budvar Original, patří k vůbec nejúspěšnějším exportním značkám v Česku, by se měl prodat.
Jenže krátký pohled do zahraničí ukazuje, že státní vlastnictví pivovaru není vůbec tak ojedinělé a výjimečné, jak se někteří snaží tvrdit. A to zejména v zemích s podobnou pivovarnickou tradicí, jakou má Česko.
Nejstarší pivovar na světě
Nejlepším příkladem může být sousední Bavorsko, které vlastní a provozuje údajně nejstarší dosud fungující pivovar Weihenstephan a k tomu i jednu z největších evropských pivnic s minipivovarem Hofbräuhaus.
INFO.CZ poslalo na úřad bavorské zemské vlády dotaz, zda se v Bavorsku uvažuje nebo v nedávné době uvažovalo o prodeji Weihenstephanu či zmíněné pivnice. O „nejstarší pivovar na světě“ stejně jako o „největší pivnici“ by byl mezi soukromými společnostmi nepochybně velký zájem už jen z marketingových důvodů.
„Neexistují žádné právní požadavky, které by vynucovaly privatizaci nebo prodej obou státních pivovarů. Oba státní pivovary jsou prvotřídní vizitkou Bavorska a světovými ambasadory tradice, bavorského způsobu života a vynikajícího piva, vařeného podle zákona o čistotě piva,“ napsal INFO.CZ Michael Brandl, mluvčí bavorského ministerstva financí.
Žádný politik ani politická strana podle něj nežádají, aby se Weihenstephan a Hofbräuhaus prodaly do soukromých rukou. V Bavorsku o tom vůbec není řeč, a to ani mezi ekonomy. „Vlastnictví takových tradičních společností s celosvětovou reputací je povinností. Bavorská vláda tím plní své závazky ke společnostem, které představují tradici a sílu Svobodného státu Bavorsko,“ uvedl Brandner.
V případě nejstaršího pivovaru na světě i světoznámé pivnice podle něj nejde jen o to, že se jedná o výrazný zdroj státního rozpočtu v řádu milionů eur. Státní vlastnictví v těchto případech představuje i výrazný marketingový nástroj pro celé Bavorsko, které se směrem do zahraničí prezentuje jako země dodržující tradici pivovarnictví a čistoty piva.
O prodeji se nediskutuje
Bavorský státní pivovar Weihenstephan vznikl v roce 1040 a je tak skutečně nejstarším, nepřetržitě fungujícím pivovarem na světě. Na stát přešel v roce 1803, když byl v důsledku sekularizace zrušen weihenstephanský klášter. Od té doby je pivovar ve státním vlastnictví. Weihenstephan slouží také jako přidružené pracoviště Technické univerzity v Mnichově, v němž se školí budoucí sládci nejen z Německa, ale z celého světa.
Státní pivnice s minipivovarem Hofbräuhaus v Mnichově byla postavena před více než 430 lety a je jedním z nejstarších podniků v Mnichově a celém Bavorsku. Jedná se o významnou turistickou atrakci pro milovníky piva, kterých se do několika sálů vejde až 2000. Ani v tomto případě bavorská vláda nikdy neuvažovala o prodeji, byť by si tím nepochybně značně vylepšila rozpočet.
„Bavorský státní pivovar Weihenstephan i státní Hofbräuhaus v Mnichově se úspěšně prosazují na trhu a pravidelně odvádějí část svých zisků do státního rozpočtu,“ napsal Brandner. K prodeji tak podle něj není jediný důvod. Veškeré informace o provozu pivovarů stát zveřejňuje ve výroční zprávě.
Srovnání s Budvarem
Kdo by chtěl srovnávat pozici bavorského státního pivovaru Weihenstephan s Budějovickým Budvarem, našel by mnoho společného, byť se jedná o pivovary různé velikosti.
Výstav Budvaru je zhruba čtyřikrát vyšší než Weihenstephanu. Budějovický pivovar ale nehledě na to má podobný marketingový potenciál pro celé české pivovarnictví, jako má jeho bavorský souputník pro to bavorské. Budějovický Budvar je některými milovníky piva považován za symbol boje proti pivní globalizaci a unifikaci chuti. A to mimo jiné kvůli známkoprávnímu sporu s nadnárodním gigantem AB-InBEV o značku Budweiser.
Britská spotřebitelská organizace CAMRA („Kampaň za pořádné pivo“) už v roce 2003 organizovala petici proti prodeji Budvaru. „Budvar je unikátní pivo, které nesmí skončit v rukách globálního predátora,“ uvedl tehdy na stránkách organizace její šéf Mike Benner.
Ani tahle akce ale neukončila debatu o prodeji Budějovického Budvaru, jehož vlastnictví státem mnozí čeští politici i ekonomové stále považují za socialistický přežitek. V téhle souvislosti je třeba připomenout, že Bavorsko, které vlastní dva pivovary a odmítá na tom cokoliv měnit, rozhodně nemá levicovou vládu. Právě naopak.
Svobodný stát Bavorsko vede koalice pravicové CSU v čele s premiérem Marcusem Söderem a středové strany Svobodní voliči (Freie Wähler). V otázce vlastnictví státních pivovarů a pivnice však panuje vzácná shoda jak v koalici, tak opozici. Pro politiky to vůbec není téma.
Carlsberg také není soukromý
V Evropě existuje ještě jiný způsob státního či veřejného vlastnictví pivovarů, a tím je právní forma dánského pivovarnického gigantu Carlsberg. Čtvrtý největší výrobce piva na světě totiž také není, pro někoho možná překvapivě, ryze soukromou firmou. Zakladatelé Carlsbergu z rodiny Jacobsenů převedli společnost na nadaci, v níž mají největší podíl dánská Královská akademie věd a město Kodaň.
Převodní listina přitom stanoví, že podíl nadace na celkovém vlastnictví společnosti Carlsberg nikdy nesmí klesnout pod 51 %, většinová privatizace skupiny je tedy do budoucna zcela vyloučena.
Příklady z Bavorska a Dánska samy o sobě samozřejmě nejsou zázračným vodítkem pro rozhodování o budoucnosti Budějovického Budvaru. Vždy existují nějaká specifika. Zároveň ale ukazují, že v Česku dokola opakovaná teze „stát by neměl vařit pivo, protože to neumí,“ představuje planou proklamaci. Výše uvedené příklady ukazují, že jiné státy pivo docela „umějí vařit“ a smysl „státního“ pivovaru si umějí uspokojivě obhájit. A rozhodně se nejedná o žádné bašty socialistické centrální ekonomiky.
