Ředitel České televize patří k nejvlivnějším mediálním osobnostem v zemi. Řídí nejsledovanější televizi, kolos se sedmimiliardovým rozpočtem i obrovským vlivem, ať už jde o témata veřejné debaty, o politiku nebo byznys. Nyní do této funkce po dvanáctileté éře Petra Dvořáka nastupuje dosavadní ředitel brněnského studia ČT Jan Souček – a INFO.CZ skrze rozhovory s lidmi z jeho okolí zjišťovalo, jaký skutečně je a co od něj čekat.
Součkův profesní životopis je mediálně propraný a „prolustrovaný“, a to včetně jednoho z mála kontroverzních bodů jeho kariéry: spolupráce s později odsouzeným lobbistou Markem Dalíkem v agentuře New Deal Communication. Zároveň ale nedává odpověď na otázku, kdo nový ředitel České televize vlastně je a co od něj mohou jeho noví podřízení, televizní diváci a konec konců i politici čekat. Jakou má povahu, kde jsou jeho silné a slabé stránky, jak čelí tlaku. Právě na to jsme se ptali jeho přátel a bývalých kolegů.
Vydali jsme se třicet let do minulosti; do porevolučních časů, kdy sotva dvacetiletý Souček, student brněnských práv, při škole nastupoval jako moderátor do Rádia Krokodýl. Práce moderátora v rádiu pochopitelně nebývá běžnou praxí studentů práv, jenže Souček měl k novinařině vždycky blíž než k paragrafům. „Práva jsem šel studovat proto, že na žurnalistiku se dělaly i talentové zkoušky a k přihlášce měly být přiloženy i dosavadní práce. To jsem považoval za nonsens: osmnáctiletého kluka z gymplu by nikdo nenechal publikovat,“ vysvětluje svou někdejší pracovně-studijní dvojkolejnost nastupující ředitel České televize.
Ostatně, brněnské rádio a zejména volnost, kterou v něm získal, mu učarovaly. „Tehdy to byla jiná doba, rozhlasové vysílání nevyjímaje,“ vzpomíná někdejší Součkův kolega z „Krokodýla“ David Koláček, dnes majitel agentury Future Communications & Media. „Pro nás pro oba to byla obrovská škola. Jako mladí moderátoři jsme si museli všechno udělat a zařídit. Vymyslet formáty, scénáře, natočit znělky, sehnat hosty – a nakonec to pochopitelně odmoderovat. Byla to doba velkého třesku, ale do rádia jsme tehdy chodili jako do kamarádské party, řada z nás tam přišla tři hodiny před svým vysíláním a odcházela několik hodin poté.“
„Banální“ historka má větší smysl, než se na první pohled zdá. Ukazuje, jak si Souček lidi, které potká během kariéry, „drží u těla“, jak udržuje kontakty třeba přes několik dekád. „Honza nepálí mosty,“ míní jeho bývalý kolega z Krokodýla a posléze i další lidé z okolí nastupujícího ředitele. „Lidé, kteří se kolem něj pohybují, jej zajímají. Vždycky se staral o ně i jejich životy.“
I díky tomu si Souček během třiceti let v médiích vybudoval hustou síť profesních kontaktů, o které se mohl později, i během volby ředitele České televize, opřít. Koláček, jeho kolega z brněnského rádia, byl ostatně jedním z nich, když patřil mezi přibližně deset členů neformálního Součkova „volebního týmu“, který si dal za cíl dostat Součka do čela České televize.
„Honza nás seznámil s myšlenkou své kandidatury asi před rokem a nejdřív chtěl vědět, co si o tom myslíme. My mu na to jasně řekli, že do toho má jít, a během posledního roku jsme mu pomáhali tuto myšlenku materializovat,“ vysvětluje Koláček. Než se ale blíže podíváme do Součkova „volebního štábu“ a zákulisí volby, vraťme se ještě do minulosti.
Kreativní producentka ČT Jiřina Budíková nastupujícího ředitele veřejnoprávní televize poprvé potkala asi před dvaceti lety, kolem přelomu milénia. Tedy v době, kdy Souček nastoupil do komunikační agentury Marka Dalíka New Deal Communication – jak se později ukázalo, jedné z mála kontroverzních zastávek v jeho profesní kariéře. „V New Deal Communication to bylo prvně, kdy jsme spolu začali nějakým způsobem pracovat,“ vzpomíná Budíková.
