Jan Souček, který se ujme 1. října funkce generálního ředitele České televize, v obsáhlém a detailním rozhovoru pro INFO.CZ objasňuje své plány týkající se budoucnosti veřejnoprávní televize. Hovořili jsme s ním o novém složení managementu, o původní tvorbě ČT nebo o změnách ve zpravodajství. Souček se také ostře vymezil vůči návrhu hnutí ANO, jehož zástupci navrhují zrušit koncesionářské poplatky a rozpočet ČT zahrnout pod rozpočet ministerstva kultury.
Minulý týden jste představil nový management České televize. Nemůže to na první pohled působit tak, že 1. října nastoupí Jan Souček jako nový generální ředitel ČT s managementem převážně složeným z lidí, kteří tvořili vedení ČT za Petra Dvořáka?
Ono to tak působit může a ze dvou třetin to tak dokonce je. Říkal jsem předem, že se mnou na Kavčí hory nepřichází revoluce, že podstatná je pro mě kontinuita ve věcech, které se dařily. Ale jsou také věci, ve kterých jsem dal najevo své odlišné priority.
Je to například charakter původní tvorby ČT, o kterém uvažuji tak, že by se měl posunout a nabízet jiný druh námětů i jinou formu zpracování, která je pro mě symbolizovaná nástupem Terezy Polachové. A tím neříkám, že doposud ten obsah byl nekvalitní.
Nicméně Honzu Maxu jsem požádal, a on tu nabídku přijal, aby převzal zodpovědnost a vedl strategii nové digitální divize. I to je změna oproti éře Petra Dvořáka. Ostatně toto je věc, kterou jsem zdůrazňoval od počátku: za jeden ze stěžejních momentů svého mandátu na pozici generálního ředitele ČT považuji právě razantní důraz na přítomnost České televize v digitálním prostředí.
Možná může být za setrvání stávajícího stavu vnímán i nástup Petra Mrzeny na post nového ředitele zpravodajství a publicistiky – ve skutečnosti to tak ale není. Což se ukáže v následujících měsících.
Moje rozhovory s Petrem Mrzenou v čase, kdy jsme rozebírali jeho případné angažmá, se týkaly především těch změn, které bych si ve zpravodajství a publicistice představoval: tedy důraz na regiony, větší zaměření na zpravodajskou publicistiku a „solution oriented“ pořady nebo kompletní redesign zpravodajské mobilní aplikace ČT24, případně vznik společné zpravodajské platformy České televize, Českého rozhlasu a ČTK.
Do vedení České televize pak přichází Michal Fila, řekněme jako můj vůbec nejbližší člověk v celém manažerském týmu, se kterým si spojuji změnu celkové komunikace České televize – tedy nejen navenek, ale stejně silnou měrou také dovnitř. Interní komunikaci považuji za oblast, která si rozhodně žádá ještě větší důraz, než který tam doposud kdy byl.
Celkově to tedy může působit tak, jak říkáte, protože ve vedení ČT skutečně zčásti zůstávají lidé, kteří už se v managementu ČT objevovali, současně se toho ale také celkem dost změní. Zmínit musím ještě marketing ČT – přichází Štěpánka Sunková, kterou znám asi osmnáct let. A to, co v těchto dlouhých letech v oblasti marketingu dělala, pro mě mělo vždy velký přesah. Vždy se mi také líbila promyšlenost projektů, jejich styl a mnohovrstevnatost komunikačních kampaní, které má za sebou.
Změní se také personalistika, a to pod vedením Petry Lautnerové, což je pro mě také důležité. Byl bych velmi rád, aby byla Česká televize navenek instituce svěží, a stejným způsobem chci, aby působila i vůči lidem, kteří ji vytvářejí. Myslím, že v tomto ohledu má Česká televize docela silný dluh.
Jako první jste zmínil původní tvorbu. To je oblast, za kterou bude mít odpovědnost Tereza Polachová. Co si od ní slibujete? Ptám se proto, že má za sebou sice jako producentka několik nesporně pozoruhodných projektů, nicméně nyní – v České televizi – nebude dělat na jednom, dvou nebo pěti projektech za rok, ale bude jich mít na starost násobně víc. A jedna věc je soustředit se na dva nebo tři projekty, úplně něco jiného je rozhodovat o dvou nebo třech stovkách projektů.
Tento argument jsem už slyšel. Odpovím otázkou: Honza Maxa, který je podepsaný téměř pod celou érou Petra Dvořáka v České televizi, do ní nastoupil z prostředí televize Nova. A tady platí, že žádná audiovizuální instituce v České republice neprodukuje takový objem původní tvorby jako Česká televize. Pokud bych měl tedy akceptovat váš argument, nezbývalo by mi nic jiného než vybírat výhradně zevnitř České televize.
Pokud chci vyslat signál, že chceme Českou televizi posunout zase o kousek jinam, pokud chceme vyzkoušet jiné náměty, jít o něco víc do hloubky, vstříc problémům, kterým čelí česká společnost, a pokud to chceme reflektovat v dramatice nebo v dokumentaristice, a to o něco víc, než jak se to dělo v posledních letech, tak jsem zkrátka chtěl sáhnout mimo televizi.
A vždy, když takto sáhnu mimo televizi, přijde tento typ argumentu: „no jo, ale on nebo ona toho doposud zase tolik neprodukovali…“. Takže pokud bych se tímto argumentem řídil, uzavřel bych se. A to v žádném případě nechci a ani nemůžu.
Nikdo jiný to neudělá tak, aby se poctivě, analyticky a dokumentaristicky zabýval kořeny obrovského rozdělení české společnosti.
A co si od ní tedy slibujete?
Přesně to, co jsem teď řekl. Od našeho prvního setkání, které jsme s Terezou měli, jsme mluvili hlavně o tom, jak si představuje svou případnou práci pro Českou televizi. A já jsem jí zase na některých příkladech z původní tvorby ČT ilustroval věci, které reflektují složitou realitu české společnosti, řekněme v porevolučním období, a pak zejména v posledních třeba deseti letech.
A také jsme si řekli, že jsme rádi, jak čeští diváci konečně našli schopnost a odvahu sledovat dramatickou tvorbu, která reflektuje moderní dějiny Československa a České republiky, a že už nemáme takový problém s fikční tvorbou, která se inspiruje konkrétními osobnostmi nebo konkrétními událostmi, ať už ve vzdálenější, nebo v moderní české historii.
Stejně tak jsme se shodli na roli publicistiky a dokumentaristy v tom, co jsem akcentoval ve svém kandidátském projektu. A totiž, že nikdo jiný to neudělá tak, aby se poctivě, analyticky a dokumentaristicky zabýval kořeny obrovského rozdělení české společnosti. A také abychom to nebyli my, kdo přispívá k tomuto dělení společnosti na dva nebo víc táborů, a abychom se snažili pochopit, kde se tyto fenomény berou.
A kde se mimo jiné bere přesvědčení části české společnosti, že na ně stát reprezentovaný vládou, sněmovnou a obecně politickou reprezentací, ale také třeba médii, zapomíná. Toto všechno jsou akcenty, o kterých jsme s Terezou mluvili a na kterých jsme se shodli. A je to pochopitelně velmi složitý úkol.
Také proto od ní v danou chvíli neočekávám, a věřím, že to neočekávají ani novináři, že rovnou začne sázet konkrétní náměty nebo scénáře. Pracovat na nich začneme hned v příštím roce. Ostatně, je to tak, že rozpočet na hranou tvorbu je rozdělený na dva, někdy i tři roky dopředu. Takže to, na čem začneme teď pracovat a autoři, které oslovíme, přijdou na řadu, pokud jde o výrobu, až někdy v roce 2025 nebo 2026.
